|
Německo 2013
Jaro!?
Mám ráda svoje narozeniny nebo přesněji řečeno jsem moc ráda, že jsem se narodila právě v době, kdy už můžu pomaličku kupovat první sazenice rajčátek. Sice se ještě musí nedočkavě pár dní vyhřívat na jižním okně v obýváku, ale jsou nespornou předzvěstí jara...
Letos jsem se zařekla, že dřív jak v dubnu žádná semínka nezaseju. Fascinuje mě, jakou silou a rychlostí dokáže vytáhnout ze semínka sluníčko rostlinku. Miluju Když si se na jaře položím do plážového lehátka, vyhřívám se na slunci a dívám se, jak ty bylinky rostou. Schválně se někdy koukněte, třeba pažitka roste pred očima, fakt! Každý nějak medituje nebo chceteli dobíjí baterky. Jak to děláte vy?
Na začátku března bylo nádherně. Tak nádherně, že se ve mě prala moje nekončící důslednost a chtíč jara. Trvalo to dva dny... Pročítala jem dějiny klasické japonské literatury a nechala se šimrat slunečními paprsky, které na mě svítily přes naše obrovské obývákové okno. Rtuť na teploměru, který nemáme by ukazoval 16 stupňů. Třetí den jsem nevydržela a šla nasypat do truhlíku za to vyhřáte okno zbytky hlíny a nějaká ta semínka. Pořádný chuchvalec pochybností jsem ale ještě měla, takže jsem ten truhlík nechala v igelitu, jakožto v pařeništi. Možná dva dny trvalo, než pokryly moje první letošní zahrádkářské ambice nánosy sněhu. V noci mrzlo, tak, že auta ráno nešla oškrabat. Teploměr by ukazoval zase 16, ale mínus.
Jestli něco nesnáším, pak je to ten pocit, kdy se stane přesně to, co si myslím, že se stane. V tomto ohledu mě asi hóóódně zdeformovaly děti, jestli se tak dají ty naše přírodní úkazy nazývat. V mém smutku nad nastalou situací pověsila kámoška tenhle článek a nalila mi optimismu do žil. Shodila jsem sníh, vzala nový igelit a přemístila truhlík na druhou stranu okna. Nikdy mi doma nic nevyklíčilo, ale hlína vždy zplesnivěla. Riskla jsem to, zase... Za pár dní vykoukly saláty, pak mrkev nakonec i bazalka a petrželka. Nedočkavě vyhlížím jaro, abych mohla dát ty moje rostlinky na příme slunce dřív, než mi doma zplesniví... Jsem optimista, na Písecko už přiletěly první dvě vlaštovky...
Narozeniny jsem už oslavila, velikonočního beránka jsme snědli, mazance už je jen půlka... Ať mi nikdo neříká. že jaro neklepe na dveře! V lese odkvétají sněženky, po sněhu ani památky, naopak líně vylézá medvědí česnek i kopřivy. Na velikonoční nádivku to ale zatím není... Roste všecko, jen Eliščino skvělé krásné kolo ne... Zatímco na něj Jáchymovi dorůstají pomalu, ale jistě nohy, Eliška už se prohání na větším a s přehazovačkou!
(ah)
| Fotogalerie |
Otík mi k narozeninám upekl ořechový dort a donesl tenhle pugét. Dodnes obdivně zírám. Na Ajťáka ho je škoda
|
Eliška si nemohla dát jeden den dort, bo ji nebylo dobře, tak si ho schovala do ledničky i s cedulkou, aby jí ho tatíneček nesnědl
|
Káva na počest Konstantina Biebla...
|
Když chceme do lesa na jeleny nebo letadla, musíme přeběhnout dálnici. Každý tráví nedělní odpoledne jinak...
|
Je to dobrý, vlajka ještě drží
|
'Hele, to že seš větší ještě neznamená, že vyhraješ, chápeš to?'
|
Po prvním lítém boji, přichází občerstvovací stanice s přírodním hřištěm :)
|
Kilometry v nohách se začínají projevovat.
|
Jáchouš se sice snaží, nicméně pomalu, ale jistě ztrácí na pátém kilometru krok
|
Když severák přituhuje, tak malujem vajíčka, bo těch není nikdy dost!
|
|
