|
Německo 2018
Na kafíčko do Imstu: 2/3 Grünstein
Z GaPa jsme se posunuli na rakouskou stranu kopce a do Imstu vyrazili z Ehrwaldu, což je děsně milá a útulná vesnička. Namířeno jsme měli na Coburger Hütte. Byla to krásná změna, najednou jsme šli zase sami cestou necestou... Ne že by na "Vlakovou Krajku" proudila procesí jako v Tatrách třeba, ale bylo znát, že jsme rychlostí blesku mimo hlavní trasu zájmu turistů.
Když se na naše letošní putování ohlédnu, tak se mi zrovna tenhle den líbil nejvíc. Z údolí měkoučkým lesem až na lesní hranici. Kleč ve skalách, kde na turisty čekají pomocná lana. Tady už si krátkonožec s nohama nevystačí a musí na čtyři. Nicméně to trvá tak akorát dlouho, aby si to člověk užil a nezačala se ozývat nejaká ta přetížená součástka organizmu. Zrovna když je to tak akorát, přivítá vás nádherná louka plná alpských květů a zvonce pasoucích se krav. Po pár krocích se vyklube krásné jezero Seebensee, kde je dost laviček pro příjemnou sváču. K chatě už chybí jen nastoupat posledních 300 metrů příjemnou cestou klečovitým voňavým terénem. Při pohledu na jezero z nadhledu jsem si vzpomněla na Pleso nad Skokom v Tatrách, které člověk míjí cestou na Bystré sedlo. Tahle prochajda je zkrátka všechno v jednom, co se tak dá v Alpách zažít. Někteří lidé na Coburger Hütte zůstávají několik dní a podnikají jednodenní výlety do okolí. Hned u chaty je i krásné Dračí jezero a i když nám počasí tentokrát úplně nepřálo, běžely si děcka alespoň koupat nohy.
Po snídani nás čekal hodně náročný den a tentokrát jsme to i věděli. Nekompromisně brzký budíček měl být jistotkou, že dojdeme ještě dnes na Simmering Alm.
Nejdřív jsme ale museli zdolat sedlo Grünsteinscharte. Nebyla to žádná sranda. Naštěstí jsme na to nebyli sami. Snejnou cestou se vydali i amíci z Chicaga, kteří se na zpáteční cestě z Islandu rozhodli, že se jim vlastně nechce do Vídně a radši si zajdou ochutnat Alpy. Navzájem jsme si pomáhali a hledali nejoptimálnější cestu. Eliška zase ochutnala situace, kdy se ujistila, že se bez angličtiny životem nikam nepohne, protože když na ní Matt řval:"Be careful, it is really really slippery here, stone is falling!!!", vypadala fakt frustrovaně. Naštěstí Mattova přítelkyně studovala na univerzitě němčinu, tak mohla vyzpovídat alespoň ji :-) a schytala jsem to ja: "Mami, ona vůbec nedělá žádný chyby ve členech a koncovkách při skloňování, to není, jak ty! ...Ale zase teda dělá jiný chyby, který neděláš zase ty, a to je teda, co říct." Nění nad upřímné milující děti, že. Společně jsme se nahoru vydrápali a byli opravdu vděční, že nepršelo! Cesta do údolí byla náročná a nekonečná. Amící nám zdrhli a potkali jsme se až v pátek v Imstu a poslali jsme je do kavárny o které jsme jim vyprávěli. Ještě jsme si prohodili pár mejlů, kde jsme si vzájemně sdělili, že jsme byli rádi, že nás osud svedl na chvíli spolu. Naše setkání v Imstu byla opravdu milá třešinka na dortu. Než jsme se tam ale doťapali, zažili jsme spoustu dobrodružství... Den byl dlouhý, tak to zkrátím. V údolí v Obsteigu jsme toho měli všichni plný zuby a začalo pršet. Byli asi čtyři odpoledne od Simmering Almu nás dělilo převýšení asi 800 metrů. Vidina večeře bylo asi to, co nás tam dotáhlo a nahoře v hrozné mlze navíc zmizela Eliška. Přišla ke kapličce, široko daleko neviděla žádné stavení, tak se otočila a šla zpátky. Otík jí naštěstí našel rychle, ale zatrnulo nám nehezky. Sama pak nemohla věřit, jaký kousíček od chaty byla, když mlha odjela...
Chatu provozuje bývalý záchranář a trenér lavinových psů. Skvěle zde vaří jeho syn. Ve světnici plápolá oheň v kachlových kamnech. No, po náročném treku je to nejvíc... Dodnes nám nevěří, že jsme přišli z Coburger Hütte... Vyptával se, jestli takhle chodíme po Alpách s baťůžkem a my na to, že jsme byli zatím jen jednou. Šibalsky se na nás usmál pod fousy a zeptal se:" Na Kaunergrathütte jste byli?" Uznale pokýval hlavou, když Eliška špitla, že s babičkou :-). Pak nám vyprávěl, jak trénoval toho černého lavinového psa, co na Kaunergrathütte v nebi bydlí. Mně tak baví ty mikrosvěty, kde se všichni znají.
Po tomto dni jsme si měli dát oraz. Nasledující cestu na Karrer Alm bychom si užili víc, kdybysme měli víc sil a kdyby nám přálo počasí.
(ah)
| Fotogalerie |
Mapa: z Ehrwaldu na Coburger Hütte po "Hoher Gang"
|
Mapa: z Coburger Hütte na Simmering Alm přes sedlo Grünsteinscharte a údolí Obsteigu
|
Poslední relax naší dovolené
|
... i bágly ještě odpočívaly...
|
Dneska se musíme dostat tam za ten kopeček
|
... a půjdeme po černé...
|
Každý začátek dobrý...
|
|
Cestou jsme potkali koně...
|
Ten kůň ale nechtěl jít s námi...
|
A hele, nějaký pilot...
|
Trošku se nám to začíná zvedat...
|
Schodnatý terén
|
Dolů to asi hned tak nepůjde...
|
Dva kroky nahoru, jeden krok propad dolů
|
|
|
No že by to byla velká zábava...
|
Dokud to není přímo hlavou dolů, tak se něco uchytí...
|
Zábava začíná!
|
|
|
|
|
Radost je pomíjivá, nahoře ještě rozhodně nejsme!
|
Ehrwald
|
Už pro nás jedou!
|
|
|
... pár obligátních shnilých kmenů...
|
A jde se dál
|
Vylezeme nahoru a podíváme se dolů
|
Masív Zugspitze ani dnes atraktivitou zrovna neoplývá...
|
Hoher Gang máme skoro za sebou...
|
|
|
|
Natáhnout, zacílit, a...
|
|
A hele, jezírko! (Seebensee)
|
A tam nahoře náš cíl - Coburger Hütte!
|
Je to ještě kousek, dáme oběd!
|
Že bychom si ulovili... ?
|
Svišť to nahoru po lanech taky zvládnul...
|
Že oni do toho nalili Okenu?
|
Oscilátor
|
A jde se dál!
|
|
Další mlok černoch
|
Seebensee shora
|
Dáma s hranostajem
|
Tati koukej, jak jsem překousla ten kamínek!
|
Coburger Hütte na dočich!
|
|
My už byli čůrat!
|
Mňam, kurde... !
|
Dračí jezírko
|
Zákon zachování nasranosti v praxi
|
V chatě je zima, jdeme se ohřát do jezera!
|
Že by ta mlha něco vyzařovala... ?
|
|
Přísný zákaz házení pastelek do vody!
|
Botky už toho mají taky dost...
|
Kdo nenapíše pohled, nedostane najíst!
|
První po snídaní a jde se na to!
|
Hory okolo se ještě převalují v ranním oparu...
|
Proč tam ty bílé a černé balvany tak hlasitě bečí... ?
|
Coburger Hütte
|
Nahoře vpravo "naše" sedlo...
|
Ty už jsou taky po snídani...
|
Je čas se jít napít...
|
|
Kam že to jdeme, co ta šipka ukazuje?
|
Sníh se nesmí nechat jen tak!
|
Když může Jáchym...
|
|
|
|
Přes to sedlo musíme, to vypadá v pohodě...
|
Po sněhu to jde líp než po suti
|
Koho by napadlo, že budeme nahoru šlapat žebříček...
|
Jde to ztuha...
|
Eliška je težce namotivovaná
|
Eliška na vítězné vlně!
|
|
Zprava jsme přišli, doleva jdeme...
|
Pokud se dnes nedostaneme do údolí a pak nahoru na Simmering (kopec uprostřed s lysinkou), tak jsme bez večeře a bez noclehu.
|
Dravec (orel nebo sova?)
|
Někteří to dolů berou po zadku...
|
Konečně zase máme zelenou!
|
Betonová siesta
|
Tam někde na konci toho údolí by měl být Imst.
|
|
... to mi určitě neříkali, že nemám strkat čumák to téru...
|
Vzhůru do údolí
|
Nechám ten baťoh sednout, určitě ho už bolí nohy...
|
|
Kéž by odsud nahoru vedla lanovka...
|
Ne že mi tady před mojí garáží zaparkujete váš trakař!
|
Těch 800 výškových metrů musíme zvládnout za dvě hodiny, jinak se ta energetická tyčinka stane naší večeří!
|
Údolí Obsteigu
|
|
Když si ten strom k sobě trochu přitáhnu...
|
Co se nám to tady třpytí?
|
Aha, pavouček!
|
Musím si procvičit leteckou abecedu, Juliett, Alpha, Charlie, Hotel, Yankee, Mike...
|
Sakra, přijíždí mrak...
|
Chata před námi, ale kde je Eliška?
|
Tady není, jdeme ji hledat!
|
Eliščina kaplička
|
Je libo k večeři břízovou kůru?
|
Na Simmering Alm chovají lavinové psy a krávy
|
Večer na Simmeringu
|
|
|
|
|
