Tlapčiny pavučiny Pavouk tlapkáč Tlapčiny pavučiny
Tlapčiny pavučiny
 
  • Novinky
  • E-čítárna
  • Prťata
  • Německo
  • Na zub
  • Japonsko
  • Kanada
  • Amerika
  • O mně
  • Krajky
  • Tkaní
  • Belgie
  • Kontakt
  •  
     
     

    Německo 2021
    Ohlédnutí za rokem 2020

    Rok 2020 byl i pro nás o kus jiný, než je běžné. Ze samotného kovidu jsme ani tak strach neměli, ale vnímala jsem nepříjemnou nejistotu, která souvisela s regulací běžného života. V březnu nám zrušili narozeninový víkendový pobyt v lázních, vyhodili mě z práce, následně nám zrušili jarní dovolenou, Elišce jazykový pobyt v Anglii a pak už jsme jen žili ve "strachu", že nám zruší tu letní.

    Po dlouhatánské době a dlouhém rozmýšlení jsme si koupili existující dovolenkový balíček v podobě kurzu DAV Mainz. Nakonec se konal a moc se nám líbil. Pro zájemce je aktuální nabídka tady. Na tradiční jarní kola jsme ale vyrazili, jarní výletování jsme přehodili na podzimní prázdniny a nakonec přijela i švagrová a rodiče. Vlastně jsme o tolik nepřišli, to jen ten pocit nejistoty a ztrácející se svobody člověka zneklidňuje...

    Ale život není jen cestování... Celkově si nemáme na co stěžovat, snažíme se brát věci sportovně a žijeme v rámci možností co nejnormálnější život. Otík pracuje od března z domu a začal hodně běhat, aby se vešel do nějakého jednoho větroně. Zapojil se do virtualního běhu kolem Německa. Korona ukradla kus letecké sezony, takže se na cestě k piloťáku stal řidičem navijáku a přál by si to letos dorazit.

    Jáchym zvládl svou bronzovou pilotní zkoušku na modelovem letadle a může lítat sám. Užil si prázdniny na Wasserkuppe, kde prý nalítal nepočítaně hodin na svahu. S tátou pak jezdili lítat na letiště po večerech a táta mu jedno české letadlo rozbil. To bylo smutku! Zavřená škola v lockdownu byla pro Jáchyma darem z nebes... Nedokázali jsme mu ale vysvětlit, že to nejsou prázdniny. Podle toho vypadala jeho pracovní morálka a výsledky.

    Zato Elišku zavření škol trápilo a trápí. Loni se rozhodla, že přestane zpívat v dětském sboru frankfurtské opery. Na podzim se - světe div se - rozhodla, že se dá na šerm. Bohužel si jej zatím moc neužila, protože na rozdíl od Čech jsou zde sporty dlouhodobě u ledu. I přes koronovou krizi a hrozící lockdown jí nakonec vyšla praxe v knihkupectví, kde se jí moc libilo.

    Dětem se dařilo v soutěžích Českých škol bez hranic. Elišce v literární v té naší a Jáchymovi v kuchařské v Londýně. Kdybyste si chtěli uvařit tvarohové knedlíky podle jeho soutěžního videa, nahrála jsem ho na YouTube.

    A já? Přihlásila jsem se jako dobrovolník na okrese, ale nikdo mě nejdřív nepotřeboval... Nakonec jsem v létě začala chodit pomáhat do místního charitního obchodu. Do práce jezdím do školy a když počasí dovolí, na kole. Kromě toho se teď aktivněji zapojuju do naší sobotní české školy, tak se učím nakládat efektivne s časem. Moc mi to zatím nejde. Na vaření máme služby všichni čtyři, to mi hodně pomáhá... Po dlouhé době si nechávám narůst dlouhé vlasy, abych je mohla darovat na paruku. Vždycky jsem to chtěla udělat a tím, že jsem našla první šedivé už nechci otálet.

    Celý rok pošilháváme po tom, jaká je situace v Nepálu. Myslíme na naši průvodcovskou rodinu... Sdílime s nimi radosti, když někdo přispěje na rýži a chlapi vyrazí do údolí, aby přinesli pár pytlů do vesnice...

    Po několika letech jsme tentokrát nekoupili k Vánocům žádný skutečný dárek u Člověka v tísni, ale poslali jsme pár euro našemu Nimovi. Čas placení školného pro Susana a Nimu se nekompromisně blíží a celá letošní sezóna je škrtnutá. Začali pěstovat brambory, aby měli co jíst, ale školné pro děti je pro ně nejvíc. Jestli má někdo z vás chuť naši nepálskou rodinu taky podpořit, dejte vědět... Ale hlavně na sebe dávejte pozor a držte se v této divnodobě!

    (ah)

    Fotogalerie


       Po dlouhých letech jsme vyrazili na hokej. Do nové Werkareny a na mistrovství Evropy. To bylo velký. V pozadí nepřehlédněte třineckou chloubu...


       Po Novém roce nám svatý Petr dopřál sklouznutí na příjemné sjezdovce v Bukovci.


       V Ústí nás čekalo focení jako narozeninové překvapení.


       Cestou domů jsme se zdrželi u přátel v Chotěbuzi, to bylo beeeeeezva!


       V lednu jsme si uďelali s Otíkem rande a vyrazili do Čech znovu. Ostrava a povídání o plachtění kolem světa.


       Splnil se mi sen a dostala jsem k narozeninám sudy na dešťovku. Samotná návštěva sudařství byla těsně před prvním lockdownem jako sen.


       Tenhle Otikův smradlavý miláček je ze Skotského Islay. Láska na první pohled a úžasná líheň pro komáry.


       Jaro bylo obdobím budování....


       Korona nekorona, pomaličku vzniklo dětské vězení v naší zvonici.


       A čtyři roky po nastěhování máme vymalováno! Haleluja...


       Kdo ví, kdy by na schodiště nebýt korony přišla řada...


       Veliká radost... Letos mi poprve vykvetl u kompostu bez, který mi vykopla kámoška.


       Marodící a slabou ovečku, kterou doma zachránila a vypiplala uvidíte na konci článku. Jmenuje se Schnurpsli.


       Jaro bylo jak jinak než ve znamení roušek i u nás. Našila jsem jich přes dvě stě.


       V lockdownu začaly služby na obědy, když se zavřely školy, Otík začal pracovat z domu a já skončila na pracáku...


       Na Velikonoce jsme zůstali neplanovaně doma a věnovali se tradičním českým řemeslům...


       Velkým tématem v květnu bylo stěhování našich kámošů z řadovky do domku. Stresovali jsme se s nima a snažili se přidat ruce k dílu.


       Jáchym oslavil narozeniny s úžasným dortem od mé bývalé kolegyňky.


       Tradiční jarní cyklovýlet nás zavedl do Mathematika v Giessenu.


       V létě jsme naložili okurky a žádný už nemáme.


       Kluci trávili léto na letišti.


       Borůvky narozdíl od roku 2019 byly.


       Letní kurz turistiky nám nezrušili! Hip hip...


       Cestou na kurs jsme zdolali závěrečný program...


       A vysloužili přezdívku "No risk, no fun family"


       Ale všechno dobře dopadlo i když mi občas zatrnulo...


       A ta ranní romantika na Kaunergrathütte...


       Eliška vyzdvihla při malování myšlenkové mapy 2020 den na ledovci jako highlight.


       Ten sníh v létě má jednoduše svoje kouzlo, to se nedá nic dělat.


       V Innsbrucku jsme přenocovali po povinném kafíčku v Imstu a hurá do Čech.


       Jáchouš stavěl letadla jako divej a dokonce ma nějakou speciální žehličku na oblékání křídel. To mě fascinuje...


       Jako profík jsem začala jezdit do práce na kole, ovšem jen za hezkého počasí.


       Jarní prázdniny v Saarschleife nám sice zrušili, následně nám i zavřeli Herberku, kterou jsme si vybrali, ale nakonec jsme v říjnu pohorky naložili a odjeli.


       Je to bezva místo, kam se dá vracet. Počasí nám sice nepřálo, ale moc se nám na pomezí tří zemí líbio.


       Kdyby tak člověk mohl nakounout do budoucnosti...


       Užili jsme si přívozu.


       Mechu...


       I teplého čaje.


       Jo, a taky jablek a hrušek na svačinu i koláč!


       Občas jdeme pozdravit jehňátko do ohrady. Už nebydlí doma a vyrostla do krásy.

    Ohodnocení článku

    1

     

    2

     

    3

     

    4

     

    5
    Nehlasováno

    [Diskuze k článku]  
    [Verze pro tisk]  
    [Doporučit stránku e-mailem]  


    Diskuze k článku

    25.02.2021
    08:26:13
    2ta3nec
    Fšecko schön!
     
       

    Přidání příspěvku do diskuze:

    Vaše jméno: 
    Váš e-mail: 
    Kontrolní kód: 


    (kvuli zblbnuti spamovacich robotu prehodte poradi, zadejte nejdrive 3., 4. a 5. znak a az pote 1. a 2. znak.)
    Text příspěvku: 
    (c) 2002 by oSup