|
Německo 2021
Druhé jaro s koronou: včelí
Poslední dny mám pocit, jakoby mi rostla křídla, protože se vrací náš život opatrně k dřívějšímu koloběhu. Máme velké štěstí, protože se nás až tolik tento celosvětový sociální experiment nedotýká. Je tolik lidí, kteří na tom jsou mnohem mnohem hůř. Tu a tam někoho podpoříme, vyjádříme podporu zdejším prvovýrobcům, kteří se rozzáří. Říkáte Vašemu řekněme „řemeslníkovi“, že jste rádi, že ho máte? Zeptáte se, jak se mu daří a jak to celé zvládá? Ne? Zkuste to. Každá podpora se počítá a to i ta, která nic nestojí! Ano? Jak na Vás reagují?
Byli jsme při dodržování restriktivních opatření stateční. Brali jsme je sportovně a nepatříme zrovna mezi frflaly, ale jak jsem si to tak šnekoklusila mezi rozkvetlýma loukama, přepadl mě závan naděje a úlevy. Ty jednotlivé hmatatelné krůčky, které nás vrací do našeho předkovidového života nám nastavily zrcadlo, že ten život nemáme úplně blbě nastavený.
Jsme vděční, že jsme utekli z města do hor. Momentálně patří náš okres mezi jediné tři v Hessensku s incidencí pod 100. Chytli jsme za pačesy všecky výhody, které to s sebou nese. Otík pořád brousí zdejšíma lesama a závodí, já peču chleba ze žita, které vyrostlo za kopcem a kupuju ho v místním bezobaláči. Pomaličku mi začíná bylinkářská sezóna. Jáchym slaví, že si stihl udělat piloťák na modely, protože lítání venku se rozjíždí jen pro děcka, co lítají samotné. Otík sedí letos poprvé na letišti nanavijáku a doufá, že se mu podaří letos dodělat piloťák. No a Eliška? Ta byla po čtyřech měsících první den ve škole! To bylo radosti a příprav...
Aby to ale nevypadalo, jak je to všecko báječné. Otíka sužuje jedno velké trápení. Od března jedeme na vlně divokých včel. Mám za sebou několik seminářů organizace „Německo bzučí“, řeším semínka, útulny a v neposlední řadě chceme nabídnout domov čmeláčí matce a malým čmeldům... Pořídili jsme si čmelín a na německém fóru narazili na neuvěřitelné stránky
Čmeláci plus. Tam jsme zjistili, že náš čmelín nesplňuje spoustu parametrů pro bezpečný život jejich kolonie... Je to adrenalinová napínavá věda... Jaro pořád nechce vypuknout, moc to tu zatím nebzučí a Otík to opravdu špatně snáší.
Držte nám palce, ať se nám nějaká chlupatá čmelda brzy zabydlí a ať se ten svět začne probouzet zpátky do života jako ten náš malý mikrokosmos 😊.
(ah)
| Fotogalerie |
Letos jsme poprvé přeházeli kompost a Gertruda s Rudolfem šíleli blahem.
|
Zatímco si Rudolf cpal pupek, Gertruda vzorně nosila svoje úlovky do hnízda. Otík obdivoval její techniku letu díky zásadní změně těžiště.
|
Krásné dobré ráno všem!
|
Tuhle tůji jsme pokáceli krátce po nastěhování a místo ní zasadili okrasnou švestku.
|
Kluci se vrhli do projektu navrácení tůje do zahrady. Krásná myšlenka v duchu upcyclingu, jenže... Včelí domeček má být ze dřeva listnatého, nejlépe ovocného a neprovrtává se po létech, ale kolmo. Tolik chyb a vcelky se pilně stěhuji, tak snad se na jaře v pořádku vyklubou a nezalepí je smůla, která jsme si naivně mysleli, že vyschnutím zmizí.
|
Když chceš včelí makro fotku :-)
|
Včelky mají těžký život. Kočky to maj prej lepší, řikala Eliška.
|
Moje narozeninová radost. Otík mi postavil vyvýšený záhon.
|
Na slavnostní oběd v lese korona nemá vliv. Spíš svatej Petr.
|
Tohle je čmelda, která se pro naši garsonku nakonec nerozhodla. Naděje umírá poslední.
|
|
