Tlapčiny pavučiny Pavouk tlapkáč Tlapčiny pavučiny
Tlapčiny pavučiny
 
  • Novinky
  • E-čítárna
  • Prťata
  • Německo
  • Na zub
  • Japonsko
  • Kanada
  • Amerika
  • O mně
  • Krajky
  • Tkaní
  • Belgie
  • Kontakt
  •  
     
     

    Čítárna
    Slaví ježci Vánoce?

    Zase jsem po nějaké době dostala příbeh o tom, jak ježci neslaví Vánoce, jestli chcete, užijte si ho se mnou.

    Kdyby Hugo byl býval věděl, že ježci Vánoce neslaví, tohle vše by se nestalo. Ale od začátku; jednoho dne, byl to čtvrtý advent, si kráčel Hugo po zasněžené cestičce. Chtěl Jardovi předat jeho vánoční dárek, protože oni na Vánoce odcházeli vždy za rodinou o dvě vesničky vedle.

    Jarda a on se seznámili někdy na jaře a už byli nejlepší kamarádi. Bohužel se shodou okolností už od začátku listopadu neviděli. Jarda říkal, že musejí ty poslední dva dny pořádně jíst, aby měli zásoby na zimu a že proto nemá čas. Od té doby se už neviděli. Hugo vesele hopkal po cestičce a zanechával malé stopy, vypadaly skoro jako vidle. Určitě bude mít radost, říkal si, určitě. Vždyď na tom pracoval den i noc, aby se to Jardovi líbilo, aby měl radost. Hugo došel ke keři, ve kterém Jarda bydlel. Zaklepal na tlustou větev, jako vždycky, a vešel dovnitř. Jenomže ouha. Vevnitř nikdo nebyl. "Jardo?, zašeptal Hugo." Ale žádnou odpověď nedostal. Smutně si sedl na zem, tady bylo tak krásně sucho. Chvíli čekal a když Jarda nepřišel, položil jeho dárek vedle vchodu a odešel. Na cestičce se ještě jenou obrátil, aby se ujistil, že tam Jarda opravdu není. A nebyl. Jenom dva keře, Jardův keř, strom a hromada sněhu. Smutně se Hugo obrátil a dal se na odchod. Když v tom si uvědomil, že tu hromadu tady ještě nikdy neviděl. A tak k ní došel a opatrně do ní štouchl křídlem.

    A teď tu stojí. Stojí před hromaudou listí pod hromadou sněhu a na něj se vyděšeně dívá Jarda. "Promiň", vyhrkne Hugo. "Dobré ráno", řekne Jarda ospale. "Ruším?" Ptá se Hugo zmateně. "No", zamyslí se Jarda, "ani ne". Hugo si vzdychne a rychle zaběhne pro Jardův dárek. "Veselé Vánoce!", prohlásí rozzářeně a předává Jardovi dárek. "Co?", diví se Jarda, "veselé co?" "Co co?", diví se Hugo. Oba na sebe zmateně hledí. "Vánoce", vzlykne Hugo, "ty neznáš Vánoce?" Jarda smutně zavrtí hlavou. "Jak? Jak to může být? Proč?", nechápe neštastný Hugo. "Víš, Hugo, já, my ježci, my v zimě spíme, víš?, zamyslí se Jarda. "To jako celou zimu? Každý den? Celý den?", diví se Hugo. Jarda přikývne. "Ale teď, když už jseš stejně vzhůru, tak můžeš slavit s námi, ne?" "Tak jo", přikývne Jarda. "Veselé Vánoce!", řekne Hugo. "Veselé Vánoce", usměje se Jarda.

    (ah)

    Ohodnocení článku

    1

     

    2

     

    3

     

    4

     

    5
    Nehlasováno

    [Verze pro tisk]  
    [Doporučit stránku e-mailem]  
    (c) 2002 by oSup