|
Výlet do Japonska 2004
Letadlem za vycházejícím sluncem
Začnete-li uvažovat o výletu do Japonska, můžete si vybrat mezi dopravou po zemi, vzduchem i po moři. Ale jak tomu tak již bývá, jedině za pomoci letadla si vaši 14denní dovolenou na dálném Východě trošku užijete. Kupříkladu po moři přes Indický oceán údajně trvá cesta 2-3 měsíce, což se za 14 dnů stíhá docela blbě a to ani nezmiňuji cenu palubního lístku, na nějž bych vydělával sto let :) Ani po zemi by to nebylo po všech stránkách o moc lepší, ale zase na druhou stranu, kdo by se nechtěl projet po transsibiřské magistrále? :) Co naplat, budeme to muset zmáknout vzduchem.
Letenky nám zařídila mezi studenty známá agentura GTS International, s jejíž pomocí a díky studentké kartě ISIC nás vyšla letenka Praha-Tokio-Praha na vynikajících 17 tisíc (Tlapka), resp. 20 tisíc (já). Mimochodem to bylo snad první smysluplné využití ISIC karty, nepočítám-li obědy a večeře v Pizzerii Einstein :)
Let z Prahy do Tokia zajišťovali zelení Italové (Alitalia) ve spolupráci s ČSA, tudíž s mezipřistáním v Miláně na cestě tam a v Římě na cestě zpět. Kvalitou služeb nás Alitalia nijak neoslnila, žádné sympatické letušky (jako u ČSA nebo Lufthansy) se nekonaly, pivo nám nosili buď prošedivělí či rovnou plešatí Taliáni nebo jedna dvoumetrová žirafa :) Ani ohledně letového parku Alitalie jsem nadšením rozhodne nesršel, vzhledem k 12hodinovému letu jsem se těšil na nějaký nový Airbus 340, místo toho nás však vezl již kapánek olétaný B-777-200 (soudě alespoň podle toho, že tam nic nefungovalo. No, nakonec je to pořád lepší než B-767, s nimiž Alitalia dlouhé trasy lítá taky. Z Prahy do Itálie a zpět nasadily ČSA své staré kobylky B-737 série 400 (co jiného, když ani nic lepšího ve své flotile nemají). Když už jsem nakousl ty ČSA, jsem zvědav, jestli v podzimním tendru na nová střednětraťová éra zvítězí invence a ČSA objedná konečně moderní malé Airbusy 320 nebo zůstane u kniplových B-737 (budiž útěchou, že by šlo o "new generation" sérii 800).
Abychom ale nezamluvili náš let do Japonska. Sedět na fleku 12 hodin není žádná legrace, naštěstí podávané pivo Kronenbourg francouzské provenience se pít dalo (na Radegast u ČSA ale nemá ani v nejmenším :) a víno taky nebylo špatné – když už nic, tak se po něm alespoň dobře spalo. Jídlo komentovat nebudu, jelikož tomu nerozumím.
Přes všechna ujištění srandovního ruzyňského operátora u check-inu, že nám zajistí místo u okna, a jenž vypadal, že se ještě nestih' vrátit z tripu, jsme po celou cestu z Milána do Tokia mohli pozorovat tak akorát temeno hlavy uťáplého varšavského fotografa s jeho analogovým Canonem EOS-300V na oku. Zato na zpáteční cestě z Tokia jsem již nechtěl nechat nic náhodě a stepoval ráno u check-inu už půl hodiny před otevíračkou, díky čemuž jsem vyfasoval krásné místečko u okýnka... s malinkou vadou na kráse - přesně uprostřed nad křídlem...
V Římě se již naštěstí neopakovala 6hodinová pauza mezi lety jako na cestě do Japonska, kterou jsme byli nuceni strávit procházením duty-free shopů plných zboží s cenou osvobozenou od spotřební daně, ale zato s mnohonásobně vyšším rabatem. O efektní zakončení výletu se v Ruzyni postarala skupina temperamentních (rozuměj hrozně uřvaných) Italů, kteří po parádním kolečku nad rozsvícenou Prahou a mistrovském měkoučkém dosednutí spustili bouřlivý potlesk, skoro jako kdyby jejich AS Roma vyhrál Ligu mistrů.
Otick
| Fotogalerie |
Slunečné dopoledne nad střední Evropou
|
Copak to tam máme dole za jezírka?
|
Probouzející se rakouské Alpy
|
Zamávejme Yettimu!
|
Konečně se nám to tady začíná zelenat...
|
A už bychom ani žízní neumřeli
|
Oplatková siesta v Miláně
|
Pro znalce - co je to za helikoptéru? (pro lepší detail klikněte na obrázek)
|
Náš Boeing 777-200
|
Číňané se vrací do dob Woodstocku. Make love, not war!
|
Jumba ve frontě na kafe
|
Pilot z Federal Expressu se svým DC-10 o zem plácnul jako s hadrem
|
Pane, to je výhled do krajiny! Ještěže mám fleka u toho okýnka... :)
|
Ta potvora Fujiyama se nám opět a zase schovává v mracích!
|
To by měla být řeka Amur
|
Polární záře nad Uralem
|
Důkaz, že venku není zas až takový hic...
|
Fiumincino na pobřeží Tyrhénského moře
|
Apeniny se pomalu ukládají k spánku
|
Jezera u Garmisch-Partenkirchenu (vlevo dole mimo záběr je někde Zugspitze)
|
Rozsvícená Praha nás vítá a už jsme doma!
|
[Diskuze k článku ] |
| [Verze pro tisk] |
| [Doporučit stránku e-mailem] |
Diskuze k článku
11.11.2014
10:35:35 |
Maryan |
|
| traffic:post with personalityposts shulod not be drab and boring. posts must be engaging and something readers want to keep reading and come back for more. make sure to showcase personality even on a topic that doesn't warrant much.personality shulod shine through in the titles, introduction, side notes |
| |
Přidání příspěvku do diskuze:
|
|
