|
Výlet do Japonska 2004
Konečně v Japonsku
konečně nastal můj vysněný den, letadlo přistálo na letišti v Čibě u Tokia... Imigrační úředník nám popřál krásný pobyt a už jsme utíkali pro kufry a za ČiČi, která pro nás přifrčela autem spolu s maminkou i tatínkem...
Po 14ti hodinovém letu jsme strávili dalších 5 hodin v autě na cestě do Funehiki nedaleko našeho sesterského města Miharu. I přesto, že jsme byli maximálně unavení jsme se nestačili divit a nechápali jsme, že jsme opravdu v této exotické zemi, a že to co tu vidíme je doopravdy... Střechy jako na obrázcích, maličká všudypřítomná rýžová políčka a samá japonská auta...
Ve Funehiki jsme se dlouho nezdrželi. hnedka první víkend jsme vyrazili na dobrodružný celodenní výlet do Kyota (celodenní rozumějte co do délky dopravy do místa). Využili jsme letní nabídky JR (japanese railways) a koupili si speciální pas na dopravu osobními vlaky, který byl na japonské poměry nesmírně levný. Z Funehiki jsme vyrazili prvním raním vlakem a v Kyotu jsme byli už o půl desáté večer. Vzhledem k vybrané přepravě nám komplikovalo situaci 8 přestupů, ale i bez latinky na nádraží jsme dojeli, Japonci nás nesmírně chválili za podařený přestup v Tokyo st. za kratičkých 6 minut...
Po příjezdu jsme vcelku bez problému našli náš úděsný guest house a zjistili, že pokud se chceme umejt musíme vyrazit do městských lázní. To je super věc... tam se člověk vydrhne, osprchuje a pak se naloží do nejrůznějších van od letových po horké, masážní, léčivé, probíjecí,... někdy bývá i sauna... Pro mě byla ideální ta ledová, protože je tam děsný teplo a vlhko, nejteplejší doba je první tejden v srpnu, což je přesně naše návštěva... Po takové 15ti minutové koupeli v ledové vodě se člověk vydrží až do rána nepotit a to je tak úžasný pocit...
V sobotu ráno jsme se setkali s našim kamarádem Jašuhirem Akinem, který nás po Kyotu provedl. Navštívili jsme nejvyšší pagodu v Japonsku v areálu Todži templu, omrkli jsme zlatý pavilon, známé zenové zahrady Rijoangži. Večer začalo pršet, tak jsme skočili na kafčo. Později jsme se dozvěděli, že ten déšť byl tajfun... To mame doma taky, i lepší...Jašuhiro s manželkou odjeli domů a tak jsme zustali na další den sami. Prošli jsme si filosofickou cestu, která je 3 kilometry dlouhá a lemují jí šintoistické a budhistické chrámy a svatyně. Odpoledne jsme nakoukli do japonských obchodů.3. den za námi přijel zase Jašuhiro a prošli jsme se zahradě císařského paláce, zašli do textilního muzea a pokochli se Nidžó zámkem, kde už bylo bohužel zavřeno. Na druhý den už jsme frčeli zase zpátky do Funehiki...
| Fotogalerie |
Svatyně Todži v Kjótu, nejvyšší pagoda v Japonsku
|
Naši kjótští průvodci - Jašuhiro s manželkou
|
I velká Tlapka je v porovnání s velkou pagodou docela malá
|
Zlatý pavilon
|
Mistnost pro čajový obřad v areálu Kinkakudži
|
zenová zahrada Rioandži a její kamenná zahrada
|
Děvčata v letních kimonech nejsou v Kjótu výjimkou
|
Divadlo v centru Kjota, kam se chodí na gejši
|
bambusy jsou v japonsku k vidění skoro všude.
|
Zahrady císařského paláce v Kjótu
|
Hlavní vchod do paláce
|
Instruktáž modliteb v šintoistické svatyni
|
Japonská tkadlena s nehtem pro utahování tkaniny
|
Módní přehlídka trochu jinak... Takové kimono stojí běžně třeba jako auto
|
Samurajové...
|
Kjótský policista
|
Kjótská nádražní hala
|
Cesta filosofů
|
Cikáda
|
Cukuba-nadoba na vodu pro očištění. Vychází z filosofie buddhismu, ale i z přírodních klimatických podmínek
|
džinrikša
|
Každej řeší problém drátů jinak :)
|
gejša v Gionu
|
nejznámější kjotský hotel-Kjoto tower
|
naše útulné kjotské útočiště, nejhnusnější, ale nejlevnější
|
|
