Kanada 2006
Plnou parou za Niagarou

Měsíc a půl v Kanadě a už mám za sebou první výlet za hranice Toronta, to jde, ne? To takhle jednou sedíme s Robertem - mým spolubydlícím - v sobotu večer v hospodě u hnusného kanadského piva a bavíme se o bicyklech, načež jsem přikázal "Příští týden jedem na Niagáry!", ponevadž rozkazovací zpusob je jeden z mála větných tvarů, který mi celkem jde. Robert odvětil "Jedem!" (a možná ještě neco víc?). A tak jsme jeli.

Už jsem tedy vědel, kam jedeme, ale zatím jsem stále ještě nevěděl, na čem jedeme. Tento problém - tedy pardón, neříká se problém, ale zádrhel - jsem vyřešil tak, že jsem se v průbehu týdne zastavil v tom nejdražším cyklo obchodě a zakoupil ten nejlevnejší velocipéd, který tam měli.

Původně jsem měl v úmyslu pořídit si kolo starší, nicméně se ukázalo, že cena použitých bicyklů se odvíjí od množství a tlouštky rzi na kole se vyskytnuvší. Oč bylo kolo starší a rezivejší, o to jeho cena stoupala a s tím stoupal i počet řádků v inzerátech popisujících, jak vlastně vůbec nebylo kolo používáno a že je jako nové. Důvěru v použité kolo ve mně neprobudila ani návštěva bazaru. Na Robertovo doporučení jsem navštívil "Tatínkovy bicykly", kterýžto se honosil spoustou referencí na internetu a v jemu podobných důvěryhodných zdrojích. Po vstupu do obchodu se po mé levici zjevila dvoumetrová halda drátů a železa, která se po bližším prozkoumání ukázala býti hromadou kol naházených na sobě. Další skládka se nacházela o několik metrů dál. Po mém nesmělém dotazu, zda by se tady nenašlo nějaké kolo okolo 200 dolarů, ochotný prodavač zaklekl, chvilku zkoumal, které dráty (kdysi) patřily k sobě a poté pronesl, že za dvě stovky tady toho bohužel moc nemá. Možná za dvěstěpade by bylo táámdleto červené. Děkuji moc, budu o tom uvažovat. A šel jsem si koupit za tři kila kolo nové. Cena kola se však v konečném účtování ukázala jako položka zcela minoritní, neboť bez helmy, blikaček, náhradní duše, cyklogatí, rukavic, držáku a flašky na vodu, beranů, brašničky, klipsen a zámku se žádný pořádný cyklista nevobejde! A jako všude jinde i zde platí, že čím větší blbost kupujete, tím víc za tu blbost platíte - tudíž tím vetší blbost děláte, že tu blbost vůbec chcete. Řek jsem si, že život sám je jedna velká blbost, tak nakonec proč ne.

Jelikož užíváním bicyklu ztrácíte možnost konverzace na téma ceny benzínu, není kolo za prostředek určený k přepravě všeobecně považováno. O to překvapivější bylo zjištení, že síť stezek, které jsou vyhrazeny cyklistům, je v Torontu poměrně slušná. Navíc se často jedná o skutečné cyklostezky, tj. asfaltové chodníky, na které je vjezd čímkoli více-než-dvoukolovým znemožněn. To není jako v Praze, kdy se můžete spolehnout, že vás v centru u nejbližší cedule s číslem cyklostezky skřípne projíždějící autobus na obrubník a hned nato vás taxík ohodí vodou z kaluže z kamióny vyjetých kolejí. Protože však nejsou ony cyklostezky stezkami pouze pro cyklisty, musíte se vyhýbat občasným běžcům, psím venčitelum a v neposlední řadě i zvláštnímu druhu sportovců - civilistů pochůzkářů. To jsou lidi, kteří jdou. Ale nejdou jen tak nějak. Jdou a lomcují přitom rukama, jakoby zrovna běželi stovku na čas, jsou ověšeni hudebními přehrávači všeho druhu a tváří se, že každou chvíli překonají světový rekord v maximálním čase, který je ještě možno strávit na cestě z bodu A do bodu B, aniž by to bylo považováno za stání. Naštestí od nich vzhledem k jejich statičnosti nehrozí větší nebezpečí. Pokud vám teda nedaji některou ze svých lomcujících rukou do huby.

Ale zpět k našemu výletu. Niagárské vodopády se nacházejí přibližně 130 kilometrů autem po dálnici od Toronta. Vzdušnou čarou je to tak 50 kiláků, jelikož je ale mezi Torontem a Niagárama kapánek mokřejš (tj. jezero Ontario), je nutno jet nejdříve na jihozápad do Hamiltonu a poté to stočit zpět na východ k hranici s USA. Chválil jsem torontské cyklostezky a budu chválit i dál. A to proto, že z Toronta až na samotné Niagáry vede Waterfront Trail, což je cyklotrasa, táhnoucí se po většinu času po pobřeží jezera, protínající pláže, parky plné zeleně, lemující větší či menší útesy a obsahující bezpočet možností kochat se pohledem na jezero, na horizontu se tetelící vzdálené břehy, fluorescentní florou a fajnou faunou v parcích i mimo ně. Tak. To abyste neřekli, že pořád jenom nadávám... :-) Jelikož je Ontario (stát) placaté prakticky stejně jako Ontario (jezero), můžete se spolehnout, že jízda na kole vás zde neunaví více než je nezbytně nutné. Pak už vás ani moc nepřekvapí, když vám budou všichni sdělovat, jaká výzva vás čeká na příštích dvaceti kilometrech, protože se tam vyskytují dvě dvousetmetrová stoupání, které nejsou horší než vyjet ze Staráku na Terasu (pro mimotřinecké: z podbaby na dejvický kulaťák).

Náš puvodní záměr byl vyrazit na velikonoční pátek, protože někdo má místo velikonočního pondělí velikonoční pátek, protože v tom tady mají bordel. V pátek však bylo pod mrakem a celý den poprchávalo, takže jsme se s lítostí ujistili, že dnes to fakt nepůjde a vyrazíme v sobotu. Domluvili jsme se, že o pul osmé je budíček a mezi osmou a devátou startujeme, což znamená, že o pul deváté mě Robert tahal s postele. Šminkovat se naštestí moc nepotřebuju, takže jsme byli po deváté připraveni nabrat směr "pryč z Toronta".

Kdykoli jsem tady byl zatím u jezera, vždy mě tam ofukoval nechutně odporný vítr. Nejinak tomu bylo na cestě do Hamiltonu, což znamená prvních 60-70 kilometrů. Sypal jsem ze sebe nadávky jako špaček a jsem si jist, že kdyby ten vítr rozuměl česky, tak se v nejlepším případě zalekne a nechá toho. Nebo že by ten parchant česky rozuměl a právě proto... !?

Hamilton je mesto velice malebné, jelikož jsou jeho dominantou železárny. A zdálo se mi, že jejich rozsah si v ničem nezadá s třineckým werkem, soudě minimálně podle počtu olympijských ohňů a dýmu valícího se do nebe. Nicméně pobřeží jezera přeci jen skýtá nějakou tu konkurenční výhodu, alespoň co se dopravy týče a tudíž zde pravděpodobně nevyděsíte půlku vašich návštěv hned po jejich příjezdu na nádraží (pro mimotřinecké - pokud jste ještě nebyli na třineckém nádraží, tak si tam zajeďte. Ale vlakem!

V Hamiltonu se taktéž stáčí cyklostezka Waterfront Trail na východ a stejně tak se slunce počalo stáčet na západ, čímž se naštěstí výrazně omezila ona nechutná větrná zeď. O co více větru za Hamiltonem ubývalo, o to více komárů přibývalo. V oblasti před Grimsby jsme již projížděli černýma mračnama těch malých bestií, které byly pravděpodobně tak překvapeny, že už si takhle neletí, ale jsou najednou zaraženy v nějakém vobejdovi, že se ani nezmohly na větší odpor. Robert tvrdil, že nekoušou, což mu ale moc nevěřím, protože by mě pak zajímalo, co nás oba celou následující noc hryzalo. Podle mého to bylo pár šťastlivců, které náraz do tlusté bavlny mé mikiny nevyděsil až k smrti a tak si trošku přihnuly. Děvky. Dalším omezujícím faktorem průjezdu komářišti byla potřeba dýchat nosem, neboť nosní otvory většiny lidí jsou menší než ústní a nehrozí tak příliš velké riziko, že najednou sníte více komárů než jednoho. Občas jsem si říkal, že kdyby ta každá bestie měla 10 kalorií, tak jenom na komáry dojedu až do Mexika.

Mezi Hamiltonem a řekou Niagárou je rozlehlá vinná oblast a stejně jako Češi jsou hrdi na své jihomoravské víno, tak Kanaďani jsou hrdi na své víno z Ontaria. Ač tomu nerozumím, musím říct, že kanadské víno je rozhodně lepší než kanadské pivo. My se za Grimsby zastavili v jednom takovém vinařském obchodě, kde jsme ochutnali několik vzorků, což jen umocnilo naše přesvědčení, že není kam spěchat a tak jsme si spěchali najít ubytování v nejbližší vesnici Jordan. Po nezbytné úpravě zevní vrstvy, tj. odsolení (sprchou) jsme se vrhli na sýrovou mísu k flašce vína, kterou mezitím připravil majitel privátu jako bonus za to, že ho nebudeme otravovat ráno se snídaní, protože musí jít do kostela na velikonoční mši. To se ukázalo jako nepříliš velkým problémem, jelikož police i lednička byly velmi poctivě naplněny, nehledě na to, že než jsme se vyhrabali z postele, byl majitel z kostela už dávno doma. Zbytek večera jsme strávili testováním několika místních odrůd v nedaleké hospodě a koukáním na hokej, v němž Toronto Maple Leafs rozdrtili Ottawu proto, aby se po skončení zápasu mohli dozvědět, že jim to k ničemu nebylo a do play-off se stejně nedostanou.

V neděli nám již zbývalo dojet na vodopády, které nebyly vzdáleny více než cca 30 kilometrů přímou trasou. To bychom ale přišli o spoustu pokoukání, tudíž jsme nabrali směr do města St. Catherine. Město jako takové je zvláštní pouze tím, že není ničím zvláštní, kousek za ním se však nachází kanál Welland, který spojuje Ontario se skupinou Velkých severoamerických jezer. Na tomto několik málo desítek dlouhém úseku musejí lodě vyšplhat přes 150 metrů převýšení, což jsou schopny pouze za pomoci kaskády zdymadel. Jelikož se ale nejedná o žádné prcky (lodě bývají obvykle dlouhé přes 200 a široké až 25 metrů), musejí být ona zdymadla přeci jen trošku vetší, než na které jsme my od Olzy zvyklí. Nám se jednu takovou bárku projíždející zdymadlem podařilo odchytit a zdokumentovat.

Další zastávku jsme vykonali ve měste Niagara on the Lake, které je známo svou důležitou rolí v kanadsko-amerických válkách. Teda alespoň by mělo být známo. Prý. Mě tam jako nejdůležitější přišla zmrzlina za 2,50 na hlavní tříde. Niagara on the Lake je na hranici s USA, kterou tvoří hluboký kaňon řeky Niagary. Pokud už se ztrácíte v těch všech "niagárách", tak nebojte, ještě jsme nedojeli do Niagara Falls. Do Niagara Falls nám chybí posledních 25 kilometrů boží stezkou na samém okraji onoho kaňonu. Niagara Falls je město. Ve městě se nachází spousta drahých a ješte dražších hotelů, bezpočet restaurací a nějaké to kasíno. V Niagara Falls jsou mimo jiné i nějaké ty vodopádky. Vodopádky jsou vcelku velké, tak asi proto ten humbuk kolem. A jsou zde dva. Jeden je na americké straně hranice - ten menší, nudnější a plošší a pak druhý kanadský, který je větší, zajímavější, mokřejší, zakroucený a docela hlasitý. Právě na tomto vodopádu se konají skoky "odvážlivců" v barelech. Úspěšnost přežití skoku je prý 20% (dle Roberta), takže to rozhodně není špatná volba, pokud jste již znuděni životem, vesmírem a vůbec.

Neděle odpoledne není ideální čas na přemítání, co se spoustou volného casu, která vám ještě zbývá do doby, než vás zase bude prudit budík, že je třeba jít do práce. Neděle odpoledne je akorát tak čas se na onen otravný krám dostatečně duševně připravit. Ctění této zásady nás přinutilo premýšlet, jak se vlastně dostaneme ješte v neděli zpět do Toronta. Zkusili jsme nádraží. Tam nám řekli, že poslední vlak odjel před hodinou. Zkusili jsme autobusové nádraží. Tam nám řekli, že busy jezdí každou hodinu. A pokud se náhodou bude řidiči chtít vzít nám i kola, muže nám vzít i kola. A řidiči se naštěstí chtělo, tak nám ta kola vzal. V autobuse jsme zaujali strategickou polohu úplně vzadu u záchodu, kdyby náhodou měl americký Budweiser, který jsem sfouknul k večeři, snahu jít se vyčůrat. Po vyjetí z Niagara Falls kolem profrčel poslední rychlík do Toronta, který už prý odjel před hodinou, dobře mu tak. Cesta zpět byla v pohodě. První polovinu jsem přemlouval pomeranč, který jsme ráno nafasovali od majitele privátu, aby se mnou nechal sežrat, druhá část se nesla na vlně mrzutosti, jelikož z nedělního pozdního večera postupně začala vyskakovat torontská předměstí. Nekonečné množství velkoskladů, velkoprodejen, velkoúřadů a velkofabrik podél dálnice jako by říkalo "Konec flákání, přátelé." A mělo jako vždy pravdu. Tak zase příšte.

Fotogalerie

Jak jsme jeli...

Zastávka v Burlingtonu (cca 60 km za Torontem). Tam někam na levém cípu pobřeží na horizontu leží Niagara On The Lake, naše skoro konečná.

Kuk zpět, Toronto se nám schovává.

A za rohem na jihu je již možno vidět Hamiltonské železárny a. s.

Dvě husy, můj tank a spolubydlič Robert.

To jsme se už posunuli kousek dál, podjeli 3 kiláky dlouhý most v Hamiltonu a koukáme na něj.

Moře bylo neklidné a bůh hromu se hněvati počal... ale prdlajs!

Na obzoru můžeme vidět centrum Toronta, pokud nejsme slepí... a pokud slepí jsme, klikneme si na obrázek :)

Vinná oblast Vineland (mezi Grimsby a St. Catherine) vás vítá , jezte a pijte, co hrdlo ráčí. Na obzoru mezi domy lze opět spatřiti downtown Toronta, tentokráte je nám blíže, protože jsme od Toronta dále, logické, ne?

Pohoštění od pana domácího v Jordanu, je libo dobré vínko a ještě lepší sýry?

Když už jsme se úspěšně propletli městem St. Catherine, dorazili jsme ke kanálu Welland. A helemese, co to tady šplouchá, lodička nám jede, divadlo bude.

Překonat 150 metrů převýšení do velkých jezer není žádná sranda, na první zdymadlo a prvních 10 metrů se připravit, pozor, teď!

Vlezeme se nebo nevlezeme se?

Vlezli jsme se, je to dobré, tak to trošku oslavíme, túúú túúú túúú.

Šup a už jsme nahoře! A ani to moc netrvalo, 10 minut musí stačit.

"Hele Pepo, co to bylo?" - "Túúú túúú túúú"

Malinká kotvička dvousetmetrové lodičky

A jeden lodní šroubeček.

A je pryč...

Kdo nemáte vízum do USA, ani se tam nedívejte! Port Niagara na americké straně hranice, kterou tvoří řeka Niagara.

Vydáváme se na jih proti proudu řeky Niagary a ta pod náma začíná pomalinku klesat níž a níž, to aby ty vodopády měly z čeho padat, to dá rozum! Na pozadí most s hraničním přechodem do USA a za ním velká vodní elektrárna.

Ještě metr a jsem dole, uff.

Nějakých pár drátků do Třince a Frýdku.

Kaňon se nám zužuje, začíná jít do tuhého, tak kdepak jsou ty vodní pádky?

A jsme v túristickém ráji Niagara Falls. Nalevo americký pádek vody...

... a napravo ten kanadský... lepší... to dá rozum!

Asi to tam trošku stříká

Čistá voda za záchoda... teda sory, z úú-es-áá!

Kdopak nám to tady čůrá, to se nesmí, chlapečku!

Aprílový (a májový a červnový a červencový a sprnový a zářijový a říjnový a jak je to dál...) deštíček

Ohodnocení článku 1   2   3   4   5 Známka: 3 Hlasovalo: 366

[Diskuze k článku]

[Verze pro tisk]

[Doporučit stránku e-mailem]

Diskuze k článku 13.11.2014 07:19:55 Adaoula napsal:A to je Tassilie pomÄ›rnÄ› něžne9 stvoĹ™ened Z našich kobyl je nejmenšed, jemnÄ›jšed a hlavnÄ› Ĺľrave1, takĹľe<a href="http://zeiubeywl.com"> mhtuon</a>fd bude po otci ))Doufe1m, Ĺľe si Tropedk vzal od me1my i od te1ty to nejlepšed. KdyĹľ jsem poprve9 vidÄ›la Bully Pulpita, pĹ™išel mi jak QH a ne9 jako plnokrevnedk.   13.11.2014 06:22:42 Andrea Yuri hovored:Je neuveriteÄľne SE5 <a href="http://epgczszppga.com">venaislkg</a> e5 vidieĹĄ, ÄŤo to je holka sa hneve1? Ne5r sa gjf8r pre1cu, ktore1 PE5 obre1zky playboy, je dohoda, Ĺľe by mal ve6re nahe1, a ona vie, Ĺľe zaloĹľila v ÄŤasopise, Ĺľe Äľudia ME5 kjf8pe, alebo aspoĹ� chcel vidieĹĄ E5 (stiahnuĹĄ alebo) KeÄŹ sa vyberie e5 gjf8re to sami, a df4jde k dohode. ale ne5r fe5r topplf8s obre1zok vytlaÄŤiĹĄ PE5 kryt voÄľne9ho novedn, ne5r dohody je, Ĺľe sa bude tfdkaĹĄ s logom / zakf3dovanie, je to porušenie PE5 avtale.Natt a deĹ� ste5r mimo predajned po celom meste Oslo,SE5 Äľudia vidia, keÄŹ sa obraz, nech sa im to pe1ÄŤi alebo nie. a to nie je rovnake9 ako e5 predstavujfa pre opusted muĹľ, , Kde sa Äľudia rozhodnfa e5 pozri fotografie henne.Jeg pracovaĹĄ ako modelka, i, Sedce nie tak sporo odete1, ale nemf4Ĺľem ju forste5 SE5 neuveriteÄľne dobre. Videdm rozdiel,forste5r a ÄŤo sa hneve1.   13.11.2014 04:07:21 Ryan Jak uĹľ jsem tu psala u poslednedho vlsaove9ho postu, sleÄŤny a paned obarvene9 na zrzavo mi vyvole1vajed fasmÄ›v na tve1Ĺ™i, protoĹľe se hned sama cedtedm kre1snÄ›jšed, kdyĹľ chce nÄ›kdo vypadat "jako je1". :-D TakĹľe dedky!Jinak ale musedm souhlasit s pĹ™edspÄ›vkem vfdše, Ĺľe to pĹŻsobed nepĹ™irozenÄ›, coĹľ by ale modre1 pĹŻsobila taky, takĹľe co? :-DDobrfd ne1vrat z dovolene9 pĹ™eju. Snad Ve1s neumaÄŤke1 dav vedtajedced nove9ho kre1le. ;) http://akperjj.com [url=http://yibfjfedo.com]yibfjfedo[/url] [link=http://vlijnivm.com]vlijnivm[/link]   11.11.2014 13:55:41 Rahul ToÄľko snehu som uĹľ dosĹĄ de1vno nevidel. U ne1s tfato zimu bola najve4čšia vrvsta moĹľno 3 cm, najbližšia poriadna vrvsta je asi na Tatre1ch. Všade blokuje cesty sneh, iba u ne1s na to treba kamif3ny.   03.01.2008 22:05:28   01.05.2006 18:56:22 2ta z 3nca   27.04.2006 14:12:25   26.04.2006 14:20:15 oSup Dikes za pochvalu :) Co se tyce Kanadanu, tak mam asi stesti na lidi a prijdou mi normalni :) Zas na druhou stranu nejak extremni kvantum kanadskych Kanadanu jsem zatim nepotkal, ono je to tady trosku problem :) A kdyz na to prijde, tak i Amici, co znam osobne, jsou uplne normalni :) Ale pravda je, ze blbu je a vzdycky bude vsude dost :)   26.04.2006 08:10:12 Eva pekne fotky a super text jako vzdy uz se ti to pomalu krati jsou kanadani taky ten typ magoru co americani? moc zdravim   24.04.2006 12:11:21 Jirik   24.04.2006 07:14:52 tlapka tak ta lodicka je skutecne pro turisty a jezdi z americke strany. byli jsme na ni s Hansem a Mickey. jede kolem am. k podkove a z5. fasujou se tam plastenky, protoze je tam velice vlhko. A.   24.04.2006 07:03:45 m.   Přidání příspěvku do diskuze: Vaše jméno:  Váš e-mail:  Kontrolní kód:  (kvuli zblbnuti spamovacich robotu prehodte poradi, zadejte nejdrive 3., 4. a 5. znak a az pote 1. a 2. znak.) Text příspěvku: