Jelikož nám v létě Eliška odlétla na rok prázdnin na pláž huronského jezera, dlouze jsme zvažovali, jestli zabukovat, jako vždycky, herberku s naší spřátelenou německou rodinkou nebo raději vyčkat, jakýv ýměnný student k nám přijede... Představovala jsem si fešnou Brazilku v sukýnce se šněrovacíma botkama na podpadku, která blokuje naši jedinou koupelnu od půl sedmé ráno, jak s náma nadšeně bloumá ve skalách a užívá si degustaci vyzálých sýrů na našem obědovém pikniku.

Zanedlouho po tom, co jsme se přestěhovali „na hory“ začal čilý ruch v zavřené cukrárně, za rohem. Lidi zlatí, takovou radost jsem měla, když jsem zjistila, že se nám tam klube bezobaláč s kavárnou. Přestala jsem kupovat žitnou mouku na chleba a nechávala si do kýble mlet žito, které vyrostlo ve vedlejší dědině...

Letos jsme nechali chatové spacáčky doma a zamáčkli slzu, že se nebudeme courat od chalupy k chalupě. Děti odjely na jejich letecké tábory a my dva, mladí a neklidní usedli do auta směr Kaprun stejně jeko další spousta aut s označením CZ na SPZtce.

Dlouho jsme listovali nerozhodně stránkami diáře, jestli je zodpovědné vyrazit o vánočních prázdninách na hory. Zvažovali jsme, nakolik je lepší náklady za bydlení schovat do polštáře na účet za plyn a potraviny. Kelímek nejobyčejnější smetany v diskontu u nás teď stojí 1,19 €. V kalendáři to letos také moc nevycházelo... Ale nakonec přeci jen převážily misky vah fakta, že Elišku přepadl letos dvakrát nehezký kašel, že se nám tuze stýskalo a Otík narazil na rozumné ubytování v 1500 m.n.m. v Ötztalském údolí, které jsme zatím na našich bloumáních po horách nepoznali. Tu a tam se nám při putování v Pitztalu otevřel nějaký ten výhled směrem k Ötztalu a lákal nás k návštěvě.

Z hor jsme se vrátili nadšení, jako už dlouho ne. Nejen klimatologové upozorňují, že brzy můžeme na prosincové lyžování v Alpách zapomenout. Také obyvatelé horských oblastí si dělají starosti a připravují se na alternativní zimní aktivity.

Mnozí si kladou otázku, proč v druhém kole prezidentských voleb přišlo k volebním urnám v zahraničí 80% Čechů i přesto, že musí často podniknout strastiplné nákladné cesty k volební urně. Nesmíme zapomenout, že nevolili jenom expati, ale i turisté, kteří se cestou na hory zastavili například v Mnichově. (Volební účast byla na konzulátu v Mnichově ve druhém kole 1584 voličů.)

Nedá mi to, ale musím Vám napsat o mém výletu do Prahy na Slet Čmeláků plus, jelikož jsem se vrátila jako na obláčku v naději, že lidstvo z daleka není tak ztraceno, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nemůžu říct, že by jednotlivé přednášky vyznívaly vyloženě nadějeplně, ba naopak, co mě ale zasáhlo velmi je neuvěřitelná energie, kterou vkládají přednášející dnes a denně do obnovy krajiny a tím do ochrany hmyzu bez kterého tady nemůžeme žít.

Můj milý deníčku, na těchto řádcích se s Tebou chci podělit o naši sedmidenní cestu z nejsevernější destinace až domů, tentokrát v pomalejším tempu, ovšem skoro stejnou cestou. Vracíme se do Trondheimu, kde bydlímev přízemí skandinávského domečku. Dvakrát se vyspíme a vystupujeme z vlaku opět v Oslo, kde také zůstaneme dvě noci v herberce se snídaní. Předposledním dnem ve vlaku je cesta do Kodaně. Žádná očekávání, milé překvapení. Hamburg snad ani nemá smysl zmiňovat, tam jen Eliška ošéfovala rybí housky a hurá do Taunusu! Kdo dočte až do konec dozví se nějaké ty postřehy, co se nám cestou sešly.