Už na mě jde zase ta moje schizofrenie... Jak zůstat normalní a nezbláznit se? Opět se blíží zkouškové a já se jeden den zabývam existenciálními otázkami konce světa, vývojem společnosti, jak ho vidí duchovní intelektuálové Japonska ve srovnání se západem a druhý den bifluju definice, jak nejlíp manipulovat zakazníka, abych měla co možná nejvyŠŠí obrat a to za pomoci ješte efektivnějších informačních systému. Bezva pomocníkem jsou prej 'Unternehmensweite Anwendungsystemen' Máte někdo tucha, jak se takový ošklivý slova řeknou česky? :)

To jsme se takhle jednou v sobotu s Jáchymem rozhodli, že si zajedeme do Hanau. Takových 30 kiláků, kolem Mohanu, ale proti proudu, takže furt hrozně do kopce. Trasa pro drsné chlapy. Vytáhli jsme si naše kolové nádobíčko, zahřáli svaly, řekli babam čůs a vyrazili.

Taky u Vás všichni pečou chleba? Marně si lámu hlavu čím to je, že se pečení doma tak rozmohlo. Je to móda nebo nespokojenost lidí s kvalitou nabízených pekárenských výrobků? Hlasujte v anketě!

Sluníčko tahá ze země neskutečnou silou ze semínek větší či menší rostliny, les se rozvoňel, což znamná jediné! Cobydup bude zase japonský filmový festival Nippon connection. Kombinace fesťáku a sluníčka u nás vyvolává každý rok stejnou asociaci:"Zmrzlina ze zeleného čaje, přesně ta, co chutná jen nám a japoncům a vsichni ostatní ji neplivou snad jen ze slušnosti, už ZASE v mražáku není!"

Jarní prázdniny nám letos vyšly na Velikonoce, takže zatímco děti poprvé zakusí bolavé české obyčeje, vyrazili jsme si na výlet...

Veškeré podlahy zmizely pod jakýmsi měkkým foliokobercem ze Švýcarska. Na každém schodu zvlášť je nalepený obdelníček přesných rozměrů. Zmizely všecky vypínače i zvonky a běda nám, pokud se nechytíme zábradlí. Každičká sebemenší nerovnost je oblepená lepící páskou, aby na ní něco nekáplo.