Nedávno, ješte před našima skvělýma prázdninama jsem tady psala o zkouškovém a lituju, že jsem tu nepověsila anketu, abych se mohla podívat jak mé šance odhadujete. :-) Dnes Vás možná zajímá jak to vlastně dopadlo...

Studovat na americké střední bylo zajímavé a zábavné. Byla to zkušenost, zážitek ale vůbec o nic nešlo. I tak mi ten rok převrátil život vzhůru nohama a nevratně mě změnil...

Dovedete si představit, že byste si vzali v práci dovolenou a místo do hotelu k moři jeli na tábor? Jakkoliv to zní divně, tak tenhle dolnodvorský strčí hravě do kapsy klidně dva roky prázdnin úplně kdekoliv!

Na dovolené v Rajecké Dolině jsme si zašli na oběd do krásné koliby. Eliška byla značně rozladěná při pohledu na jídelní lístek a proštěkla:"To je fakt pitomý, že si to nemůžu přečíst a vybrat sama! Já už fakt chci do školy, abych si konečne mohla číst!" A v úterý se už konečně dočkala...

Před pár měsíci mě upozornila moje bývalá spolužačka "Koloběžka" na tým kluků, který se připravuje na TOUR DE FRANCE na koloběžce. Přišlo mi to tak krásně absurdně romantické jako sen Martina Dolečka plout na doma postavené malé plachetnici kolem světa... Mám pro takové lidi slabost a urputnost, se kterou jdou za svým jakkoliv absurdím snem mi vhání slzy do očí.

Skoro bych řekla, že dělám na své balkónové zahrádce všecko stejně každý rok. Doma mi hlína s nasetými semínky v touze po vyklíčených rostlinkách s železnou pravidelností zplesniví, proto mi nezbývá než čekat až páni mrazví definitivně pověsí svoji šichtu na hřebík.

Zatímco my rodiče smutníme, že zase prší, Eliška se třepe blahem:" Huráááááááááááá, vylezou šneci na výlet!" Jak asi tušíte, tak se nám nepovedlo toho z minulého článku zachránit... Ale i tak máme dneska na balkóně sedm nových nájemníků. Nevězníme je, když budou chtít, můžou zdrhnout. :)