Jarní prázdniny nenávratně končí a jak doma klopýtám mezi nevybalenými taškami, radši jdu dát honem pár řádků na pavučiny, protože Fränkische Schweiz si je zaslouží. Přijali jsme pozvání našich chodících přátel na společný týden v (nových) pohorách.

Po Vánocích mi přišel moc hezký email od mojí učitelky japonštiny, který mě inspiroval napsat pár řádek na Pavučiny, které jsem zase zanedbávala. Když jsme tak rozjímali nad listem papíru, co že se to u nás semlelo v roce 2018, úplně mě zaskočilo, že toho tolik semlelo. Pocitově bych ho označila spíše za rok klidný narozdíl od roku 2017, který neměl ani zdaleka tolik zápisů v diáři, ale o to hlubší... Bakalářka, stěhování a následná změna škol dětí mě vycucly do morku kosti.

Už jsou to čtyři dny, co jsem si oblékla slezský kroj a stala se podle slov některých vystavujících "hradním děvčetem". Někteří obdivovali kožené krpce, jiní tiše šeptali:"To je ta krajkářka, co nahoře paličkuje...

Kromě Ježíška máme v Hesensku prý taky Santu Clause a Otík našel pod stromečkem příběh, jak že to s ním vlastně je... Jestli máte ještě trochu cukroví, tak si dejte třeba čaj a příjemné počtení...

Na holčičí víkend se vždycky nějakej důvod najde.... Třeba vám napíšou kluci, jak si ho užili oni :-)

Při putování z Garmisch-Partenkirchenu do Imstu jsme míjeli nesčetné kytičky, lístečky a stromečky. Nějaké ty kytičky a lístečky jsme taky vyfotili, zde je máte...