|
Užíváme si první jaro v blízkosti hor, lesů, vod a strání. Cestou domů nás zdraví zapadající slunce za rozhlednou nejvyšší hory Taunusu a my cítíme ohromnou úlevu při pohledu na žitná pole a pasoucí se koně. Konečně jsou z nás vidláci a maloměšťáci. Jáchym má ve třídě kluky, co můžou jít ven bez dlouhého domlouvání termínů s rodiči a také to rádi dělají. Je uklidňující zase žít ten pomalejší venkovský život. Už jsme to opravdu potřebovali...
Z města za námi stále někdo rád jezdí (taky jsme sem rádi jezdili, než jsme se tu trvale zabydleli), jako třeba v pondělí, kdy jsme objevili na vycházce nádherný smrk plný mladých šišek. Thorsten mi hnedka kladl na srdce, ať si jich pár nasbírám a zkusím marmeládu, jako v Rusku. To tady prej teďka frčí. Neměla jsem sebou žádné vhodné zavazadlo na pryskyřicí pulsující výrostky, ale nedalo mi to a večer jsem požádala strejdu googla o pomoc. Ráno už jsem s čistejma hadrovkama skákala na kolo s jasným plánem: Zakonzervovat alespoň trošičku téhle jarní lesní síly na horší časy.
|
