Druhá snídaně v luxusu ukončila naše víkendové setkání s Mickey a Jimem. A prakticky uzavřela i celou naši dovolenou. Nicméně jen téměř, neboť bylo nutno absolvovat zpáteční cestu do Toronta. Dilema, kterou trasou se vydat, jsme byli nuceni řešit i nyní. Tentokrát jsme rozhodnutí nechali až na křižovatku v Espaňole, kde se odděluje silnice na Manitoulin Island. Na křižovatce se nacházelo informační centrum, tj. malinký krcálek s ještě menší úřednicí sedící pod přepážkou (termín "za přepážkou" je v tomto případě značně zavádějící) a zahrabanou hromadou materiálů, tj. asi dvěma barevnými brožurkami. Vyžádali jsme si informace o trajektu do Tobermory, jež byly podrobeny analýze u pravé americké instantní polívky v Tim Hortons. Ať jsme to brali zleva nebo zprava, jediný trajekt o půl šesté večer, který nám ještě neujel, by nám asi moc nepomohl.

Předposlední červnový týden se v Torontu každoročně nese na vlně velkého festivalu Pride 2006, což má být kulturní a zábavný festival o porozumění mezi různými skupinami lidí. Mezi jednu z nejvýznamnějších skupin bezpochyby se pasovali "všakvítekdo", což bylo vidět i na závěrečném průvodu městem v neděli odpoledne. A pokud nevíte, mrkněte na fotky a bude jasno :) I když, upřímně řečeno, ani my neměli mnohdy jasno - je to vlastně ženská nebo chlap? Třeba na tom budete trochu líp...

To jsem zase jednou takhle vyjel na kole po pobřeží jezera a protože jsem si zrovna náhodou nezapomněl foťák, tak jsem to střihnul do High Parku udělat zase nějakou tu fotku nějakých těch nula/dvou/čtyřnohých oblud. Dokonce se mi podařilo párkrát zahlédnout i chipmonky, což je něco mezi veverkou a angorským křečkem, ale vždy se jim, dřív než jsem spadl z kola, podařilo zdrhnout. Ale já je jednou dostanu, myši prašivé!

Chlorofylu není nikdy dost, řekli jsme si s Tomášem z Frýdku a Martinou z Místku a vyrazili jsme se projet na torontské ostrovy. Na západní straně ostrova jsme byli svědky kačeří promenády (bez plavek!), na východním cípu byl v plném proudu nálet na přístav Pearl Brambour, prováděný bojovým uskupením kapitána Kormorána.

Měsíc a půl v Kanadě a už mám za sebou první výlet za hranice Toronta, to jde, ne? To takhle jednou sedíme s Robertem - mým spolubydlícím - v sobotu večer v hospodě u hnusného kanadského piva a bavíme se o bicyklech, načež jsem přikázal "Příští týden jedem na Niagáry!", ponevadž rozkazovací zpusob je jeden z mála větných tvarů, který mi celkem jde. Robert odvětil "Jedem!" (a možná ještě neco víc?). A tak jsme jeli.

Na velikonoční čtvrtek spáchal jsem dobrý skutek (koupil jsem si kolo :), na velikonoční pátek tady mají svátek. Ještě k tomu je venku škaredě, sláva, jdem se projet! Jenže ouha! Ujel jsem cca 93 centimetrů a na trávník vtrhly dvě veverky, hybaj z kola dolů, foťák nahoru! Nakonec z toho bylo hodinové vojenské cvičení, poklusem klus tam, plížením zpět, zakleknout hned, vystřelit teď. Civilisté mě obcházeli obloukem, abych je netrefil, tanky se opozdily, letectvo minulo, co naplat, musíme si poradit bez nich.