To takhle jednou v neděli odpoledne nebylo co dělat - resp. bylo co dělat, ale nechtělo se dělat, takže jsem si vyrazil na malou procházku k jezeru. Výběr pobřeží byl dán mírou lenosti, kterážto se jevila značná, tudíž jsem si šlehnul tu nejbližší možnou "pláž", kterou znám :) Jezero je kanadsky čisťoučké, což znamená, že do něj stékají všechny stoky široko daleko. Pokud se vám z fotek bude zdát voda průzračně třpytivá a průzračná, je to nejspíš tím, že do ni Kanaďani přimíchali i nějaký ten detergent.

Opět zdravím z města, kde by zdech' pes, kdyby tady někde nějaký byl. Ale protože tady mají jenom skunky, kteří smrdí jako skunci, kočky, které vůbec nejsou kočkami a veverky, které se jako veverky moc nechovají, žádné morbidnosti se konat nebudou. Díky tomu vám mohu půjčit několik fotek k nahlédnutí. Ale nesahat! A jelikož jde o fotky vesměs již obstarožní - 3 týdny jsou holt 3 týdny, omluvte, prosím, sníženou kvalitu obrazu, porucha není na vašem přijímači. Šlo o poruchu frontálního systému nad východním pobřežím.

Mám krizi. Došly mi trenky. Vyřešil jsem ji návštěvou krámku s hadrama v čínské čtvrti a kupem čtvero slipů za dolar. Jsou největší velikosti - L, což znamená, že jsou pro největší šikmooké prcky, tj. tak o pět čísel menší než potřebuju. Měl jsem v záloze řešení - přinejhorším je nastřihnu, nakonec jsem se do nich narval i bez nůžek. Ale bylo to o fous...

Tak už jsem o jeden kanadský týden starší, hromádka špinavého prádla utěšeně roste, bordel v hotelovém pokoji je zase o něco větší, hladina alkoholu v krvi kolísavá a žaludek se mi již opět příjemně roztahuje :) Toť výsledek prvních 7 dnů pod vlajkou s takovým tím, z čeho se snad dělá javorový sirup...

Hlad nemám, žízní netrpím, anglicky neumím a žloutenku jsem zatím nechytil. Toť konečné zúčtování prvního dne v jednom městečku na jihu Kanady, kterému říká ňákých 6 miliónků jeho obyvatel Toronto.