Z Gepatschhaus do údolí jedou po "Ledovcové cestě" dva autobusy za den. My skočili na ten ranní. Chca nechca jsme museli jet až na konečnou do Landecku, protože, jak si možná pozorný čtenář vzpomene, původně zaparkované auto pod kopcem před mýtnicí na Ledovcovou cestu muselo z logických důvodů odjet do Plangerossu. Vrátili jsme se do dětství, kde byl kdejaký výlet veliké dobrodružství.

V Taschachhaus se Eliška seznámila s jedním horolezcem, který jí zasvětil do základů broušení a oblékání maček. Byla úplně rozněžnělá, že skupinka takových chlapů ocenila jejího sviště batohového. Výjimečně oslovil on ji a ne ona jeho. Prej:"Jéééé, ty seš ta holka s tím svištěm, ten se nám moc líbí..." Lituju, že jsem se neosmělila je spolu vyfotit :-) Každopádně to máme dneska docela daleko a čeká nás zdolání sedla ve třech tisících. Do Kaunertalu tentokrát dojdem a doufáme, že bude nějaké lano. Děti se těší, že si zalezou a my tam půjdem i kdyby nám správce chaty řekl, že s dětma rači nee. Nejsou televizní povaleči. Věříme jim a oni, jak řekla jedna veselá Mnichovanda na Kaunergrathütte:" Ty děti to tady všecko přijímají, tak, jak to je. Úžasná škola života..." Ona má už děti velký, tak jí věříme...

Ještě než vyrazíme, potkáváme před chalupou dvě paní. Eliška se svěřuje, že jsme na expedici Svišť a že doufáme, že to ještě není ztracený. Paní nám ochotně ukazují fotky v mobilu, kde je včera viděly a jací jsou krásní. Uklidňují nás, že se určitě dočkáme. Nezapomenou připomenout, že se bojí a mají rádi ticho. :-)

Děti jdou s báglem poprvé a ja už tu čest měla. Zkrátka se jednodenní pauza na Riffelsee jevila jako rozumné řešení. Na expedici svišť přišel čas na pátrání po svištích. Jsou tady všude kolem, ale mají rádi ticho. Eliška si myslí, že to vydrží a my se pomalu psychicky připravujeme na její večerní zklamání.

Brácha paní hospodský z Kaunergradhütte seběhne do Plangerossu za 50 minut. My se slanili i se sbíráním borůvek po cestě hodiny čtyři. Nespěchali jsme. Třetí výstup do sedla z údolí jsme si odpustili, jednak některé z nás už bolelo kde co a druhak jsme si chtěli šlehnout tak jak tak jednu jízdu letní kabinou. Právě srovnání zimních kopců s letními nás přilákalo tak vysoko. Původně jsme chtěli jít s baťohem od chalupy k chalupě v Allgäu. Je to blízko a všude se píše, že ideální pro rodiny s dětmi. Hezky pro začátečníky...

První lekce "Jak obratně měnit plány" začíná. V sedum ráno bimbá zvon v kapličce, co stojí vedle chalupy. Všichni lezou ze spacáčku, balí batohy (o půlku menší, než máme my) a utíkají snídat. Boží atmoška! Na rozdíl od nich sbíháme po jídle zpátky do Feichtenu. Hodinky, které měří kde co, hlásí u auta 9 kilometrů (což je asi pěkná blbost). Skáčeme do auta jedeme celým kaunertalským údolím na konec toho pitztalského. V Plangerossu zvoníme na naší zimní paní domácí a prosíme, jetli si u nich můžem nechat dva dny auto... Jak naivní... :-)

V chytrých článcích Německého alpského spolku jsme se dočetli, že je horách zásadní pořád počítat se změnami a velmi pečlivě plánovat. Ani ve snu jsme neměli tušení jak moc nás bude toto upozornění provázet. Tak obyčejný nápad přejít z Kaunertalu do Pitztalu a vrátit se z5 do Kaunertalu mělo spousta lidí a taky se jim to povedlo, narozdil od nás :-)...