Když jsem byla malá, opravdu často jsem slýchávala:"Kdepak, ty se ve světě neztratíš." Tu a tam se najde někdo, kdo mě touhle větou omladí ješťè dnes. Poslední dobou mi to zní v uších zase podezřele často ze všech stran, a to na Eliščinu adresu... Tu a tam se mi až tají dech, jak je ona já a jindy jí zase absolutně nerozumím, jako by byla z Marsu... Zamýšlím se nad tím, co udělá s dítětem škola a vzdělávací systém, nakolik zůstane samo sebou? Jak ho ovlivní rodiče? Jaký vliv má celkové vnější prostředí na vývoj dítěte.

Když nám zelinář dovezl mrkev a z bedny vypadl letáček o dětském maratonu, nejdřív nás vlastně nezaujal... Po dovolené v Tatrách, kde Jáchym jednoznačně vykazoval nejlepší fyzičku z rodiny začal s tátou běhat. Tak nějak automaticky vznikl čtyřkilometrový okruh kolem nádraží tu do kopce, tu z kopce. Jednou jsem dokonce běžela s Jáchymem a Eliškou já. Prskal potom, že už se mnou nejde, když jsem tak pomalá. Ze srandy jsme se podívali na startovní listinu z loňska, na časy, za které těch 4,2 km uběhnou a zjistili, že mají někteří i horší čas, než Jáchym i když patří do té nejmladší kategorie. Navíc ten jediný Čech, co startoval loni letos neběží...

Po návratu z ročního pobytu na americké střední jsem propadla do nového třeťáku. Moji spolužáci se chystali na maturitu a vídali jsme se už jen na chodbě. Dodnes mi mých šedesát spolužáku se kterými jsem strávila přesně dva roky splývají a nedokážu je zařadit. Nebyla to sranda. vzpomínky na nové učitele a jiné množství probrané látky jsou dodnes živé natolik, že jsme měli z přesazení Jáchyma na jinou základku veliký respekt. Na klidu nám nepřidávalo ani to, že je prakticky nejmladší ze třídy a ještě kluk. Kdyby bylo bývalo po našem, dali bychom ho už do první o rok později. Jenže zdravotně byl zralý, tak si místo budování měst z kostek ve školce trávil dlouhou chvíli zíráním z okna ve škole. Koncept naší bývalé základky mu to umožnil, jelikož předpoklad flexibilní dvojtřídky nabídne dítěti tolik, kolik dokáže absorbovat. Pro ctižádostivé děti to má nesporné výhody, ale naopak pro lenivé pohodáře se výhody hledají hůř... Každopádně nás ve třetí třídě opravdu čekal průšvih, kterého jsme se obávali...

Mockrát jsem tu psala, jak je těžké se zorientovat ve zdejším mikrosvětě našich školáků. Po čtyřech letech strašení některými rodiči ohledně cyklozkoušek jsme se propracovali až k osobní zkušenosti. Tento týden jsem pochopila všechen ten stres, který se kolem tohoto tématu v našem městečku šíří a musím se z toho vypsat, protože pořád nevím, co si o tom mám myslet...

Eliška si užívá prázdniny ve Sluňákově na táboře dětí z Českých škol bez hranic a Jáchym řádí s bratránkem u babičky. Ne a ne se pořád prokopat k seminárce o palmáči a mizejících deštných pralesech. Včera jsem vzorně nakoupila vše potřebné do školy podle seznamů, které jsme dostali ještě dřív, než vysvědčení i když už prej v Německu Ordnung není :-). Z expedice Svišť se budeme vracet na poslední chvíli, takže nemáme na výběr...

Odnesli jsme do sklepa spinkat vysušené přezkáče i zazimované lyže né a né se rozhodnout, zda a kdo konkrétně je bude ještě letos propocovat. Ano je to hodně divné uzavírat lyžařskou sezónu v den, kdy k nám domů přišla paní zima. Vlastně je to příjemný žít s pocitem, že nejsem jediná, kdo chodí pozdě. :-)