Naši pravidelní čtenáři již asi vyčkávají, kde že jsme to letos šněrovali pohorky. Finální rozhodnutí ovlivnily dva faktory. Náš nový výměnný student z Paraguaye a Eliščiny osmnácté narozeniny. Místo herberky se stala naším domovem chata Luž, kterou mi doporučili v jedné "chodící" skupině na Facebooku. Jáchulda si pochvaloval, že si připadá jako ve starém filmu o lyžáku. Měli jsme prakrásné počasí, jako vymalované celý týden, děkujeme svatý Petře!

Naše letošní "od chalupy k chalupě" dopadlo úplně jinak, než byl plán a poprvé jsme na žádnou další chatu ani nedošli. Věřím, že se to někomu tu a tam taky stane. I přesto, že jsme pelíšky Augsi (Augsburger Hütte) neopustili, zůstane nám tahle dovolená určitě dlouho v paměti. Znáte to, některé dovolené zapadnou a jiné zůstanou živé, jako by to bylo včera... Taky to tak máte?

Jak jste již zvyklí jaro je čas pro naši cyklistickou tour. Tentokrát s námi vyrazil Jáchymův kamarád místo Elišky, která v Michiganu balí kufr na výlet po západním pobřeží. Vyrazili jsme v pátek do Weilburgu oblíbenou cysklostezkou „Weiltal“ na kterou jsme najeli v Hunoldstalu. Po čtyřiceti kilometrech jsme po zastávce u soutoku Weilu a Lahnu seskočili z kola u městské brány ve Weilburgu, kde nás čekal útulný byt v hrázděném domě. Nikdy nemůže mít člověk doma dost dřeva!

10.5.2024 nás přišel navštívit Jerry u příležotosti zahájení mistrovství světa v hokeji neboli, jak prý říkají Finové "Škoda cupu". Ačkoli už delší dobu sháníme promítačku, která není made in China, koukali jsme, jako vždy na monitoru počítače. Televizi stálé nemáme, ale promítačka přišla včera. Po dlouhém sledování trhu Otík zahlédl nabídku na ebayi a drapsnul po ní. Na hokej ji rozhodně využijem, ale našemu venkovskému kinu zůstaneme věrní!

Dneska ale nechci psát o hokeji, ale o tom, že nás Jáchym vyhecoval vytáhnout velký foťák a vydat se lovit polární záři. Po hokeji jsme, tedy naskákali do auta i s Jerrym a vydali se do Treisbergu na rozhlednu Pferdskopf. Byť jsem tam minule s kámoškou potkala jednu jedinou paní a byla to Češka, v pátek mělo tenhle nápad sposta lidí. Někteří šli domů, když jsme přijeli, jiní byli už dlouho na ještě dlouho nahoře uvelebení a krátce před druhou, kdy jsme si to štrádovali pomalu k autu, ještě běžel zdatný penzista se stativem na kopec. Snad také nalovil.

V posledním půlroce nám dvakrát spadla brada při návštěvě dvou měst ani malých ani velkých. Hessenský Gelnhausen a bavorský Rothenburg ob der Tauber mají společnou historii. Obě dodnes nádherná města, kde na vás kape historie v každé uličce dávno ztratila jejich obchodní význam, ale obdiv sklízí každý den. Dnes jsem, ale chtěla napsat pár řádek o Rothenburgu. Nechápala jsem ten Hype kolem tohoto 11titisícového města, který kolem sebe šíří Japonci, od nich jsem věděla, že sem někdy musím, což asi tušil Otík, který mi dal víkend právě tady k narozeninám zatímco Jáchym zůstal poprve sám doma. Je mu 14, nebylo mu to líto. Zatímco jsme si to štrádovali malebným údolím říčky Tauber, probíhala u nás doma tradiční klučičí kulinářská sešn. Zase dělali burgry. Sousedi si nestěžovali, nepřijela ani záchranka ani hasiči, uf.

Naši pravidelní čtenáři ví, že máme doma sympaťáka z Finska místo Elišky, která si užíva rok prázdnin v Michiganu. Jerry se sice chystá na evropskou tour, kterou organizuje Rotary, ale Praha na seznamu není, což nám samozřejmě přišlo líto a naordinovali jsme si pražský víkend sami :-)

Jelikož nám v létě Eliška odlétla na rok prázdnin na pláž huronského jezera, dlouze jsme zvažovali, jestli zabukovat, jako vždycky, herberku s naší spřátelenou německou rodinkou nebo raději vyčkat, jakýv ýměnný student k nám přijede... Představovala jsem si fešnou Brazilku v sukýnce se šněrovacíma botkama na podpadku, která blokuje naši jedinou koupelnu od půl sedmé ráno, jak s náma nadšeně bloumá ve skalách a užívá si degustaci vyzálých sýrů na našem obědovém pikniku.