Počasí se nám umoudřilo a s posledními kapkami deště se za námi přijela podívat spolužačka Míša z gymplu.

Taťka se nám rozhodl, že tento víkend do práce nepůjde, tak sbalil svého kolegu z Pákistánu, naložili jsme se s našimi švestkami do auta a vyrazili směr Heidelberg. Tam jsme vyklidili pozice v autě a odeslali Qaisera do Sinsheimu - slavného leteckého muzea. Taťka sice málem uronil slzu, že ani tentokrát se tam nepodívá, nicméně nasedl na kolo a s živým třicetikilovým nákladem za kolem jsme vyrazili.

Pořád nám vrtalo hlavou, jak to udělat, aby nám naše milé Fudžinky nerezly v garáži. Verze, že si pořídíme cyklosedačku pro Eli, se nám nelíbila, protože je na ni ještě moc malá a i pro velké dítě je to jen velice krátkodobá záležitost, takže celodenní výlet je tak jako tak tabu... Vzhledem k tomu, že jsme v reále obdivovali tatínky, jak s nasazením života táhnou vozík s mimčem do kopce, začali jsme po nich na netu pokukovat. Vyděsila nás nehorázná pořizovací cena, proto jsme zkusili německé stránky místo českých a - stejně jako u autosedačky - jsme rázem byli s cenou o něco spokojenější.

Svět je malý a o náhody tu není nouze. Otík dostal email od svého bývalého kolegy Björna, zda nebude náhodou 19. května někde okolo Curychu. Vzhledem k tomu, že u Curychu pracuje Otíkův kamarád Geboš, tak jsme si řekli, že se pojedeme za klukama podívat.

V sobotu ráno - ihned po svatbě - jsme se vydali na cesty, jak jen to šlo nejrychleji. Měli jsme namířeno do Prahy přes Litomyšl. Cestovali jsme IC vláčkem z Třebové. Po příjezdu nás již na hotelu Four Seasons čekala Kiyomi i Satoru Miyamoto. Naplánovali jsme si společnou večeři. V hotelu nám zarezervovali salonek u Pinkasů a my pomalu vyrazili...

Rozhodli jsme se, že už nás to "na hromádce" nebaví, a že "girlfriend" je už moc dlouhé, tak se už konečně vezmeme, z gyrlfrenda bude wajf a z bojfrenda hasbnd.