Poslední dny mám pocit, jakoby mi rostla křídla, protože se vrací náš život opatrně k dřívějšímu koloběhu. Máme velké štěstí, protože se nás až tolik tento celosvětový sociální experiment nedotýká. Je tolik lidí, kteří na tom jsou mnohem mnohem hůř. Tu a tam někoho podpoříme, vyjádříme podporu zdejším prvovýrobcům, kteří se rozzáří. Říkáte Vašemu řekněme „řemeslníkovi“, že jste rádi, že ho máte? Zeptáte se, jak se mu daří a jak to celé zvládá? Ne? Zkuste to. Každá podpora se počítá a to i ta, která nic nestojí! Ano? Jak na Vás reagují?

Obleva přišla přesně podle předpovědi počasí lusknutím prstu. Láskyplně vzpomínáme na mrazivou neděli.

Rok 2020 byl i pro nás o kus jiný, než je běžné. Ze samotného kovidu jsme ani tak strach neměli, ale vnímala jsem nepříjemnou nejistotu, která souvisela s regulací běžného života. V březnu nám zrušili narozeninový víkendový pobyt v lázních, vyhodili mě z práce, následně nám zrušili jarní dovolenou, Elišce jazykový pobyt v Anglii a pak už jsme jen žili ve "strachu", že nám zruší tu letní.

Advent s velmi omezenými kontakty a ještě bez procházek na vesnické vánoční trhy bez svařáku je divný.

Třetí den kurzu: Gipfeltour

Výstup na jeden ze spousty vrcholů Kaunergratské zahrádky měl nejasné vyhlídky. Při večerním plánování naší Gipfeltour jsme debatovali o všech faktorech, které ovlivní, jak to celé nakonec dopadne... Začínám si představovat, jak asi probíhají přípravy na výstup v base campu věčně ledových hor v Himálaji a přestává se mi chtít tam jít. Na mojí nedobrodružnou duší to znělo celé nějak vážně. My jsme si, ale v teplíčku a pohodlíčku Alp udělali padesátiminutovou procházku, všecko bylo dobrý, proto jsme vybalili lana a na dvě délky lezli na kopec. Tedy vlastně jen někteří z nás. S Jáchoušem jsme se rozhodli vylézt na vrchol cestou jednodušší, bez lana. Otík s Eliškou to vzali přes horský hřeben s atrakcí roztřesených nohou.

O Vánocích jsme dali hlavy dohromady a rozhodli se, že si po dlouhé době koupíme dovolenou. Tedy přesněji řečeno základní kurz vysokohorské turistiky. Tu a tam se nám v horách stane, že narazíme na nějaké nepříjemné místo, kde by bylo možná dobré jištění. Naučit se zacházet s lanem se může hodit jak dětem, i nám... (Jestli ho budeme někde nosit, že...) A co se dětí týče, nejraději by byly v lanovém centru každý den, takže je zajímá všechno, kde jsou skály a jakékoli železo...

Červen je v Německu měsícem prodloužených víkendů a my si každý rok snažíme jeden urvat na kola. Auto zůstává doma a tu a tam se kousek posuneme mašinkou. Letos nás cyklostezky vedly do univerzitního městečka Giessen, konkrétně do muzea matematiky.