Květen se v Hessensku nese ve znamení státních svátků. Slunečné počasí a tři prodloužené víkendy nás každý rok vyženou z domu. Letos přišla kámoška z české školy s výzvou strávit víkend na vodě. Nenechali jsme se dlouho přemlouvat a už jsme měli zarezervované lodě. Otík, jako správný chlap potřebuje kousek dobrodružství, se rozhodl pro kajak zatímco jsme my holky sáhly po kánoích. Veslili jsme a pádlili z Löhnbergu do Grävenecku, což je asi 15 kilometrů. Voda je klidná, tak jsme nechali i děcka, aby si obsadili celou loď a vystřídala se u kormidla. Chytla nás i májová bouřka, tak jsme si dali aspoň svačinku na břehu. Za deště si to holky šněrovaly od kraje ke kraji a hlasitě zpívaly české vypalovačky od hymny až po Svěrákovy operetky až se kolemjdoucí zálibně otáčeli... V naší cílové destinaci jsme i nocovali, protože je tu kemp hnedka u nádraží a zdejší lokálka nás posunula dvě zastávky na start. Pro přespolní moc pěkný balíček příjemného víkendu...

Švýcarsko bere dech hned několikrát. Když je krásné počasí na horách nezávisle na ročním období ať jste ve městě nebo na horách, ale taky, když máte otevřít peněženku... Když jsme nesehnali na poslední chvíli bydlení v Rakousku, řekli jsme si, že se pokusíme naplánovat lyže ve Švajcu s rakouským rozpočtem...

Kdo nás zná, dobře ví, že nás naučila Eliška a její astma jezdit na hory. Eliška je druhou zimu bez medikace, nicméně se jí letos drží jakési stěhovací nachlazení. Rýma - kašel - rýma - kašel... Ve frankfurtské opeře, kam začne v lednu dojíždět, ji ale nastydlou nechtějí. Nebudu zastírat, že jsme rádi, že se pro operu po školním projektu "Oper sucht singende Klasse" rozhodla. Dětská operní představení jsou krásná, a to, že se smysluplně využije ten její neuvěřitelný a nervy drásající ječák, mi přijde fakt skvělý. Teď už jen pročistit ty trubky...

Bydlení v zatáčce dvacet kilometrů od Zermattu jsme si zabukovali začátkem prosince a za dva týdny jsme balili tašky. Do té doby jsem nikdy magické heslo Zermatt asi jako jediná na zeměkouli neslyšela. Jakmile jsem se někomu zmínila, že se tam pár dní stavíme, bo je to super vysoko, stejně jako Pitztal (kde jsme na poslední chvíli nesehnali bydlení), reakce byla vždy podezřele stejná. Tichý povzdech a zasněný výraz. K mému úžasu to nejen KAŽDÝ zná, ale každý už tam taky BYL. A když ne v zimě, tak v létě. Oukej, no, zeměpis nikdy nebyl moje silná stránka...

Na Den české státnosti nás pod kopečky přijeli navštívit Hlaváčci ze všech koutů republiky. Jako záminku ke společnému setkáni jsme si stanovili hromadnou oslavu čtyřicetin, krerá je aktuální u všech dospěláků v rodině kromě mě.

... Neplánovaně jsme museli sklidit o dva týdny dřív", volala na nás paní Bolligová, sotva jsme se začali soukat z auta. Než dorazila Eliška z Jičína, kde přebírala cenu v literární soutěži u příležitosti festivalu Jičín město pohádky. Přívěs byl v půl druhé ráno prázdný a pan Bollig stále vzhůru. Je to řehole. Bejt vinař i rodič :-)