|
Japonsko
Vzpomínka na japonský domov...
Je tomu devět let, co jsem se poprvé vydala do Japonka. Za tuto dobu jsem se do mého japonského domova - Prefektury Fukušima vrátila ještě dvakrát. Nádherná příroda milí lidé, neskutečný klid a kouzlo tradic je to, co mě tam tolik táhne a nutí se vracet znovu a znovu...
Včera tomu byly dva roky, co zasáhla celý svět zpráva o Fukušimské trojkatastrofě. Nejdříve zemětřesení, poté nepředstavitelá vlna cunami a nakonec výbuch zaplavené atomové elektrárny Daiiči... S hrůzou jsem sledovala záběry ze sendajského letiště, které zmielo pod vodou. Bylo to tak neuvěřitelné, vždyť jsme odtud letěli na Okinawu!!!
Cloumal se mnou strach a smutek. Myslela jsem na svoji rodinu. Japonský brácha Šingo dodělával tou dobou medicínu ve Fukušimě...
Honem jsem hledala na googlemaps, jak je daleko Fukušimská elektrárna od Miharu a jaký je tam terén. Sledovali jsme, jak se posunuje evakuační pásmo a díky horám, které Miharu obklopují nemusela moje rodina a přátelé svoje domovy opustit.
Čas léčí všecky bolesti světa a katastrofy upadnou dříve či později v zapomnění. Jen když příjde dopis, nebo uslyším slovo Fukušima, jakoby to zabolelo u srdce...
Při sledování tohoto dokumentu se mi svíralo hrdlo, vlhly oči, myšlenky se mi vracely do muzea Kóbského zemětřesení a muzea míru v Hirošimě. Všechna tato místa jsou propojená nekonečnou beznadějí.
Pokud Vás zajíma, jak probíhal osudný den 11.3.2011 a další následující roky nejen očima dětí a umíte alespoň trochu německy nebo japonsky, pak stojí tento dokument s názvem: "Kinder des Tsunami" rozhodne za Vaši pozornost!
(ah)
| Fotogalerie |
Japonské jaro je nezapomenutelný zážitek
|
Jedno z krásných zákoutí Miharu s nádechem dálného východu
|
Tak odkud nám to na tu Okinawu letí?
|
Letiště Sendai zmizelo v mžiku pod vodou...
|
|
