Na rodinné radě jsme se usnesli, že šiškovou marmeládu zkoušet nebudeme hlasování jednohlasně vyhrál sirup. Dá se zblajznout je tak "na lžičku" nebo do čaje místo medu.

Užíváme si první jaro v blízkosti hor, lesů, vod a strání. Cestou domů nás zdraví zapadající slunce za rozhlednou nejvyšší hory Taunusu a my cítíme ohromnou úlevu při pohledu na žitná pole a pasoucí se koně. Konečně jsou z nás vidláci a maloměšťáci. Jáchym má ve třídě kluky, co můžou jít ven bez dlouhého domlouvání termínů s rodiči a také to rádi dělají. Je uklidňující zase žít ten pomalejší venkovský život. Už jsme to opravdu potřebovali...

Z města za námi stále někdo rád jezdí (taky jsme sem rádi jezdili, než jsme se tu trvale zabydleli), jako třeba v pondělí, kdy jsme objevili na vycházce nádherný smrk plný mladých šišek. Thorsten mi hnedka kladl na srdce, ať si jich pár nasbírám a zkusím marmeládu, jako v Rusku. To tady prej teďka frčí. Neměla jsem sebou žádné vhodné zavazadlo na pryskyřicí pulsující výrostky, ale nedalo mi to a večer jsem požádala strejdu googla o pomoc. Ráno už jsem s čistejma hadrovkama skákala na kolo s jasným plánem: Zakonzervovat alespoň trošičku téhle jarní lesní síly na horší časy.

Příští týden píšu zkoušku z indonéštiny, už zas! Tenhle semestr utekl jak ďas a mně se zdá, že den má 12 hodin. Bedlivě zvažuju, jestli do svého napraného diáře něco ještě narvu nebo budu raději pouze plnit své úkoly. Odrážet útrpné pohledy maminek jedináčků, které čekají frontu na hrací odpoledne u Jáchyma vůbec nezvládám.

Taky u Vás všichni pečou chleba? Marně si lámu hlavu čím to je, že se pečení doma tak rozmohlo. Je to móda nebo nespokojenost lidí s kvalitou nabízených pekárenských výrobků? Hlasujte v anketě!

Sluníčko tahá ze země neskutečnou silou ze semínek větší či menší rostliny, les se rozvoňel, což znamná jediné! Cobydup bude zase japonský filmový festival Nippon connection. Kombinace fesťáku a sluníčka u nás vyvolává každý rok stejnou asociaci:"Zmrzlina ze zeleného čaje, přesně ta, co chutná jen nám a japoncům a vsichni ostatní ji neplivou snad jen ze slušnosti, už ZASE v mražáku není!"

Jo, začali jsme dělat zmrzlinu.V tomto rozhodnutí hrála zásadní roli dvě fakta.

Všechny cesty vedou do Říma a možná právě proto se dostal Vatikánský chleba i ke mně. Historie tohoto těsta se píše zhruba od konce 19. století i když množení prokvašováním je známé už z dob Antiky.