Tlapčiny pavučiny Pavouk tlapkáč Tlapčiny pavučiny
Tlapčiny pavučiny
 
  • Novinky
  • E-čítárna
  • Prťata
  • Německo
  • Na zub
  • Japonsko
  • Kanada
  • Amerika
  • O mně
  • Krajky
  • Tkaní
  • Belgie
  • Kontakt
  •  
     
     

    Německo 2023
    Prázdniny v Kaprunu

    Letos jsme nechali chatové spacáčky doma a zamáčkli slzu, že se nebudeme courat od chalupy k chalupě. Děti odjely na jejich letecké tábory a my dva, mladí a neklidní usedli do auta směr Kaprun stejně jeko další spousta aut s označením CZ na SPZtce.

    Tohle je Martin a rád běhá.

    S Otíkem se seznámili, jestli mě paměť neklame, na běhu pro vícejazyčnost ve Frankfurtu, kde jsme všichni startovali za českou školu. Pak spolu ještě beželi za školu štafetu na frankfurtském maratonu, půlmaraton a minulý týden kaprunský ultratrail 37 km přes hory.

    V rámci aklimatizace jsme využili poprvé v životě letní karty a vozili se lanovkou z kopce a na kopec, kde jsme se pak procházeli v dešti, sněhu, oparu, mlze, ale nakonec za odměnu i sluníčku. Porušili jsme tak u nás železné pravidlo, že se může lanovkou jet jen dolů.

    Jestli si tyhle řádky budou číst děti, tak si to za rámeček nedáme. Jenže stejně zůstat přes noc v nebi na horské chatě má nezaměnitelné kouzlo, to se nedá nic dělat.

    V úterý jsme na hřebenovce sice děsně zmokli, do údolí nám to předčasně naštěstí neujelo a boty zase vyschly, takže dobrý. Doma jsem sice nefrflala, že zas musíme sbírat výškové metry a jdem v protisměru, ale myslela jsem si svoje. Když se, ale stezka promění ve strouhu, jde se z kopce výrazně hůř než do kopce, takže jsem nakonec byla za to stoupání vděčná. Od čvachty v botách nás nezachránil ani goretex ani čerstvá vrstva vosku na vyleštěných pohorkách.

    Zimního království na ledoveci jsme si užívali ve středu. Bylo rozkošné sledovat arabské turisty všech věkových kategorií, jak si užívají sáňkování. Kaprun je jejich oblíbenou destinací a aby nedocházelo ke zbytečným kulturním nedorozuměním dostávali při příjezdu brožurku "kulturního průvodce" s pravidly, které je třeba dodržovat. Namátkou: Neodhazovat odpadky, nejíst na zemi v hotelovém pokoji, nesmlouvat, ... Jakožto kulturologa by mě zajímalo, zda se pracuje i s místními obyvateli, aby nevznikalo nepříjemné mezikulturní napětí. V Kaprunu jsou často vidět i nápisy v arabštině, což na mě působilo vřelým dojmem. Salzburger Hütte, kde jsme se chťeli v úterý osušit a dát si něco teplého nás přitahovala jako magnet. Ve středu už měla, ale otevřeno a její návštěva se stala jedním z highlightů prázdnin v horách. Paní chatařová byla boží a Kaiserscharrn taky. Až jsme zalitovali, že jsme se na památku nevyfotili. Večer nám dorazily podklady pro Elišcina víza na její roční dobrodrůžo v zámoří a začalo období civění do počítače. Roztočili jsme organizační předodletový maraton, který stále běžíme v době, kdy píšu tyto řádky.

    Ve čtvrtek jsem si nemohla odpustit výlet do Schmitten, jelikož kdo nás zná, ví, že nejvyšší hora našeho Taunusu leží v katastru obce Schmitten :-), nemáme, ale takový krásný výhled na jezero a taky doufáme, že i tu lanovku si nakonec odpustí...

    Pátek u mě probíhal pod heslem "vyděržaj pioněr". Kluci vyjeli na start ultratrailu po šesté ráno a já trnula hrůzou, jestli se dostanou v pořádku do údolí. Sledovala jsem Otíkovu polohu na googlemaps a uklidňovalo mě, že se hýbe. Zen mi zase rozhazovaly záchranné vrtulníky na nebi. Kluci doběhli, borci, živí a zdraví a všichni byli šťastní. Zanedlouho po té došla Otíkovi zpráva od tajného informátora z našeho letiště, že dnes letěla Eliška poprvé sama.

    Je hrozné být rodič a ještě horší mít plný dům pilotů.

    (ah)

    Fotogalerie


       Čmeldí prdelky jsou stejně nejhezčí.


       Kaprun: Lanovkové doupě


       Oranžové nebezpečí přichází, zachraň se, kdo můžeš!


       První vrchol


       Hřebenovka


       Druhý vrchol


       Mlíko


       Oukej, tak kdo kam, teď, jako? Snad s sebou nemaj holky berana...


       Třetí vrchol


       Už je pod vodou úplně všechno včetně našich fuseklí.


       Hostina!


       Když máš útočiště na dosah a ještě nevíš, že mají zavřeno je to nepopsatelně krásný.


       A když se ti proti trudomyslnosti začne u cesty producírovat svišť je svět krásné místo.


       Letní výlet do zimy.


       A hřejivé uvítání před chatou.


       Pro zákoutí vysokohorských chatiček mám slabost.


       A pro čmeldy taky.


       No a pro těžkou infrastrukturu v nebi zase ne.


       Nazdárek!


       Pohled na Zell a See z cesty na Schmitten Höhe.


       Svčinka, to je jasný.


       I když je to monotématický, stejně je to hezký.


       Kapličky se na vrcholcích taky nikdy neokoukají.


       Děsivý pohled do budoucnosti. U nás se vážně debatuje o stavbě lanovky z Velkého Feldbergu do Oberursel Hohemark.


       Když neprší, je třeba toho využít!


       V Rakousku frčí přidávat do květináčů s výzdobou mátu. Už dávno to tam neválcujou jenom muškáty.


       Zatímco se při pátku kocháme, pomaličku se nám kluci blíží ke Kaprunu.


       Zvládnou to!


       Když jsou chlapi šťastní...

    Ohodnocení článku

    1

     

    2

     

    3

     

    4

     

    5
    Nehlasováno

    [Diskuze k článku]  
    [Verze pro tisk]  
    [Doporučit stránku e-mailem]  


    Diskuze k článku

    09.11.2023
    10:31:59
    2ta3nec
    Veni vidi
     
    01.08.2023
    12:59:28
    evik
     
       

    Přidání příspěvku do diskuze:

    Vaše jméno: 
    Váš e-mail: 
    Kontrolní kód: 


    (kvuli zblbnuti spamovacich robotu prehodte poradi, zadejte nejdrive 3., 4. a 5. znak a az pote 1. a 2. znak.)
    Text příspěvku: 
    (c) 2002 by oSup