|
Německo 2023
Zamáčknutá slza
Zanedlouho po tom, co jsme se přestěhovali „na hory“ začal čilý ruch v zavřené cukrárně, za rohem. Lidi zlatí, takovou radost jsem měla, když jsem zjistila, že se nám tam klube bezobaláč s kavárnou. Přestala jsem kupovat žitnou mouku na chleba a nechávala si do kýble mlet žito, které vyrostlo ve vedlejší dědině. Cizrnu do indického kari jsem přestala kupovat u Turka a začala si ji nosit z bezobaláče, který zásobovala přespolní farmička... Samozřejmě jsem si sem chodila pro všechno možné zrní a kávu. Taky zmrzku měli nejlepší na okrese, doopravdickou. První středu v měsíci jsme s Otíkem chodili na rande na „Afterwork Party“. Úplně jsem cítila, jak tady kořením. Malé radosti života jsem si užívala každým douškem až do minulé soboty, kdy mi Christina udělala úplně poslední vafli a poslední kapučíno. Nechala jsem si naplnit všecny sklenice, co jsem měla s sebou jsem plná trudomyslnosti vyrazila k domovu. Ach jo.
Na památku už mi zbylo jenom video, které jsem udělala pro děti z české školy v covidu, fňuk.
Jak jsou na tom bezobaláče ve vašem okolí? a jak to snášíte, když to vzdají?
(ah)
|
