|
Německo 2022
Severní vítr je krutý 1/3: Cesta do Bodø
Rozcestník:
Severní vítr je krutý 1/3: Cesta do Bodø
Severní vítr je krutý 2/3: Bodø
Severní vítr je krutý 3/3: A domů přes Kodaň a Hamburk
Letošní léto jsem strávila ve vlaku jenom s Eliškou a dohnala mě karma. Často se Otíkovi vysmíváme, že natřískal tisíce fotek a vybrat jich pár pro článek je opravdu porod. A hádejte co, z našeho železničního dobrodrůža jsem stáhla taky přes dva tisíce a mám máslo na hlavě. Jako vodítko pro články jsem si vzala Eliščiny odpovědi na všetečné otázky, které slýchám v okolí. Doplním je o nějaké ty postřehy, které jsem cestou nasbírala... Povídání rozhodím do tří článků, ať si to můžeme všichni dávkovat :-).
Proč jen s Eliškou a proč vlastně vlakem?
V květnu se slaví den železnice a prý bývají každý rok různé akce na jízdné. My si letos všimly, že Interrail slaví veliké kulatiny a na svou oslavu vyhlásil na pár dní promoakci Interrailu za 50% ceny. Jelikož jsme věděly, že mají kluci natřískaný letní diář lítáním, řekly jsme si s Eliškou, že se vydáme samy. Konec konců chce příští rok vyrazit do světa, tak to má jako ochutnávku. Stejně se musí o nebohou matku, co neumí číst v mapě, postarat…
Oukej, prej do Norska a na sever. Železnice končí v Bodø. Přes pobaltské republiky jsme se nakonec nehecly, dokud nebude ambiciózní spojení Rail Baltica Varšava - Tallin, je třeba se obrnit optimismem, což je problém, když si musíte koupit dopředu lístky na trajekt, který pluje obden… Nemám ráda dobrodružství. Vyrazily jsme tedy z prázdnin u babičky v Letohradě přes Polsko.
První zastávku nám doporučili třinečtí, a to gotický hrad řádu německých rytířů Malbork. Večer jsme si komplex větší než 250 000 m² obešly při západu slunce a od momentu, kdy mi borec v hostelu v Bodø vykládal, jak tam provázela jeho polská přítelkyně, vlastně lituju, že jsme si ho nestihly užít i zevnitř.
Ráno už jsme ale naskočily do Regia do Gdyně, odkud nám večer vyplouval trajekt. Bylo příšerné vedro a moc se nám nechtělo běhat s báglem po městě sem a tam, zvolily jsme líný program a hurá do přístavu. Budova emigračního muzea byla posledním místem na evropském kontinentu pro tisíce Poláků, kteří odtud vyplouvali za novým životem do Ameriky. Budova si po citlivé rekonstrukci zachovala svůj genius loci. Expozice nás úplně vcucla, možná proto, že jsem tak trochu emigrant nebo prostě proto, že je skvělá. V přízemí jsme si na rozloučenou s východní Evropou v kavárně daly oběd a kávu a ve sklepě zamkly do skříněk batohy. Tomu říkám servis all inclusive. Pocity a dojmy z muzea nakonec umocnila i plavba trajektem. Při naloďování se ukázalo, že jsem si naběhla, když jsem lístky koupila u doporučeného prodejce Interrailem. Bacha na to. Za prvé, nedostaly jsme žádnou slevu a za druhé jsme nic netušíce skončily v první třídě, jelikož daný prodejce vůbec economy neprodává... S batohama na zádech jsme působily poněkud komicky. Až když jsme vlezly do kajuty, definitivně nám došlo, proč se na naší tašku se svačinkou všichni tak přiblble dívali. V první třídě je v kajutě koupelna se sprchou a snídaně v ceně. Oukej, no, zážitková dovolená... Šetřit budem na severu.
Vyspaly jsme se báječně. Ani to nehoupalo, ani nebyl žádný poplach. K snídani bylo kdeco, sledi a výhled na první červené švédské domky v Karlskroně. Nechladily jsme se tam dlouho, ve Stockholmu na nás čekala krajanská rodinka z těch internetů, která se nás na víkend ujala. Než jsme tam ale doputovaly, zažily jsme si malé dobrodrůžo na nádru v Alvestě, kde nám sežrala skříňka batohy a místo plánované procházky po městečku následovala anabáze vysvobozování zavazadel. Všecko dobře dopadlo, Eliška si koupila v sámošce i její nejoblíbenější čokošku Marabu a do švédského šinkansenu jsme se nakonec nalodily podle plánu. Bára, naše internetová známost, na nás čekala podle domluvy na jejich nádraží a mně se ulevilo, že svět je občas ještě v pořádku. Baru, jestli čteš tyhle řádky moc děkujeme za naše krásné společné chvíle.
Eliška označila stockholmský víkend za jeden z highlightů naší dovolenčičky. Sobotu jsme si s Bárou a její dcerou užily Free Tour na Gamla Stanu a pak jsme vyrazily na prochajdu na příjemný ostrov Skeppsholmen. Využily jsme kouzlo lodní dopravy, jelikož přívoz mezi městskými ostrovy pluje v rámci městské integrované dopravy. Kouzelné! Když byly oči unavené od obdivování nádherných hausbótů vzala nás Bára procházkou městem do tradiční kavárny (oslaví v lednu 95. narozeniny) „Pšeničná kočka“.
Vzpomněla jsem si tam na kavárnu Slávii, která dělá lidem z všedních chvilek nevšední o téměř půl století déle. Názorně jsme se zde naučily, že fika je něco, co si přivezeme domů.
A to jsme ještě netušily, jaká fika nás čeká zítra na výletě na obrannou pevnost Vaxholm. Zahrádka u moře s dokonalým výhledem, příjemná hudba a jemně vanoucí vítr. Byla neděle, poslední teplý den na naší cestě po železnici a není divu, že toto magické místo přilákalo spoustu „fikařů“... Pevnost na nedalekém ostrůvku nabízí prohlídku muzea, žaláře, galerie, kde se konají i workshopy s různými tvůrci, příjemná zákoutí na svačinu, ale i pěkné záchody s teplou vodou zdarma. Sluníčko se přehouplo za obzor, rozloučily jsme se s naší hostitelskou rodinkou a zpátky do Stockholmu se vydaly trajektem. Hodinová plavba mezi ostůvky při západu slunce nám učarovala a ráno už jsme tak tak doběhly do našeho expresu do Oslo.
První den v Oslo nás přišel draho. Jako první jsme zamířily do hostelu, kde jsme měly zarezervované bydlení, odložit batůžky, než se vypravíme do města. Ale ouha, slečna recepční nám s úsměvem oznámila, že není Eliška plnoletá a že tedy nesmí do společného dormu. Dodnes nechápu, proč je to problém a jak je možné dokončit rezervaci, když udáváte věk, tak bacha. Ale že nás jako v tý šlamastice nenechá a může nám nabídnout samostatný pokoj za 160 éček. Tak jsem si dala dvouminutové „Blitzentspannung“ a projely jsme Booking.com. Oukej, Eliška našla hotel kousek od nádraží za 150 a hurá o dům dál. Byl to Smart hotel, nikde žádný personál, jen monitory a moderní design. Divné. Místnost se velikostí lehce přibližovala velikosti japonského hotelového pokoje. Každý kousek byl promyšlen se smyslem pro detail a jeho funkcionalitu. Jestli tepe vaše duše pro inovace, někde vyzkoušejte, možná se vám bude líbit. Nedá se to úplně srovnávat s bakelitovou Formulí, co si pamatujeme z devadesátek. Při západu slunce jsme se procházely u Oslofjordu a byly překvapené, jak příjemná zevlící zákoutí může metropole kousek od hlaváku nabídnout. Cestou domů jsme si nakoupily sváču na cestu do Trondheimu, kam jsme směřovaly hned brzy ráno.
Část tratě se opravuje, proto jsme z letiště okusily v autobuse norskou dálnici do Hamaru. Ani nevim, jestli jsme se do Trondheimu těšily. Čekalo nás tam naplánované dobrodružství v podobě bezdomovecké noci. Naivní představa o zevlování na velkorysých lavičkách v parku se rozplynula už kolem sedmé večerní. Díky tamějšímu veletrhu rybaření jsme nakonec nezůstaly napospas studené černé noci samy. V Burgerkingu, kde jsme si daly horkou vodu na čaj, (pytlík jsme měly vlastní), ale oni ne, a tudíž jsme ani nic neplatily 😊, jsme narazily na dvě mladá devčata s báglama, která mluvila německy. Bylo mi jasné, že mají stejný program. Tj. uhnízdit se na pohodlných dřevěných lavičkách na nádraží až nad ránem otevře. Zatímco jsme po sobě nesměle pokukovaly, tulili se k nám s Eliškou mladí Norové pod vlivem. Vysvětlovali nám, že je na severu taková zima, že se tam nedá žít, ale že tady (podle nich prej na jihu) to není o moc lepší. Byť mluvil student trontheimské techniky skvělou angličtinou, povídala jsem si s ním česky v naďeji, že ho tím rychle setřepu. Eliška zírala, jak byl vytrvalý a houževnatý. Nedal se a pořád to zkoušel. Je houževnatost a odhodlanost nějaký znak tohoto národa? Nakonec, ale odešel a my se daly do hovoru s holkama ze Stuttgartu. Ukázalo se, že dneska přijely z Bodø a zítra pokračují do Oslo... Také byly na cestě s Intterailem, ovšem prej ho vyhrály v nějaké soutěži. Údajně probíha každý rok pro určitý ročník narození a výherců jsou mraky... Tak to dejte vědět maturantům ve vašem okolí... S holkama jsme se po probděné noci rozloučily a řekly si, že se třeba ještě uvidíme v Kodani...
Ruku na srdce, kdybych se stihla zabývat přípravou naší cesty, vzala bych to do Bodø ze Stockholmu přes Narvik, to bysme se s holkama ale nepotkaly... Všechno zlý, ... Znáte to...
(ah)
| Fotogalerie |
V Malborku nás uchvátilo už nádraží.
|
Křižácký hrad Malbork.
|
Zakládám petici za zařazení dozrálých slunečnic do sortimentu sámošek, jako v Polsku!
|
Někdejší odbavovací hala pro emigranty ve Gdyni, dnes muzeum emigrace.
|
Hogo fogo kajuta.
|
Je libo spršku na lodi?
|
Východ slunce už pod Švédskou vlajkou.
|
A šupky hupky do mašinky.
|
Vězení našich batůžků.
|
Lördagsgodis: Švédský koncept sobotních sladkostí importovaný do celé skandinávie. V praxi jsme tam opravdu zažily jen v sobotu cvrkot.
|
Elegantní kované spoje zdí musí zůstat dodnes na svém místě
|
Už jste si prošli tou nejužší uličkou Stockholmu?
|
Něco vám na těch oknech nehraje? Kvůli dani za denní světlo jsou některá zazděná, ale přitom pro památkáře přeci zachovaná...
|
Ikonický Staromák na Gamla Stan.
|
Sorry, no, ale ty sýry mě fascinujou v celé Skandinávii.
|
Městská hromadná doprava.
|
A hausbóty. Jedem krásnější, než druhý.
|
Fika je tradičně s filtrovanou kávou včetně doplnění, co hrdlo ráčí.
|
A ve Stockholmu tradiční Princess cake.
|
Večer jsme se stavily v sámošce a zase mi oči přecházely.
|
A za pár minut už šachy v Vaxholmu obživly.
|
A hurá přívozem na pevnost!
|
Galerie mě hned vcucla.
|
A tenhle kajakomat mě fakt vzal.
|
Eliška nám vybrala nový domeček, jak jinak, než čp. 7.
|
Plavba do města.
|
A první pohledy frčí na cestu.
|
Věděli jste, že je stockholmská tunelbana, tedy metro uměleckou galerií?
|
Oslo a jeho opera na fjordu.
|
Pecka, co? Nevíte, jestli tu zpívala?
|
Budova byla navržena tak, aby lákala k posezení na sluníčkem vyhřátem kameni. Funguje. V zimě má naopak dobře odtávat sníh a eliminovat náledí. Nedokážem posoudit...
|
Snímeček trhu si odpustím málokdy.
|
Ale vyvýšené záhonky v parku mě nadchly. Vidíte tu úžasnou rukolu?
|
Zevling, chilling, vysokovýkonostní nicnedělání.
|
|
|
|
Oblíbená skandinávská kratochvíle: Kajakování na fjordu.
|
Norský boj proti covidu se vede v sámošce.
|
Vítejte v Trondheimu!
|
|
Naštěstí měli zavřeno, jinak bych musela zkusit pravdepodobně nejlepší preso na světě.
|
Na bezdomoveckou noc jsme si předvybraly lokál. Měli do půl druhý.
|
Ovšem nejskvělejší jsou nádražní lavice...
|
|
