Tlapčiny pavučiny Pavouk tlapkáč Tlapčiny pavučiny
Tlapčiny pavučiny
 
  • Novinky
  • E-čítárna
  • Prťata
  • Německo
  • Na zub
  • Japonsko
  • Kanada
  • Amerika
  • O mně
  • Krajky
  • Tkaní
  • Belgie
  • Kontakt
  •  
     
     

    Německo 2022
    Severní vítr je krutý 3/3: A domů přes Kodaň a Hamburk

    Rozcestník:

    Severní vítr je krutý 1/3: Cesta do Bodø

    Severní vítr je krutý 2/3: Bodø

    Severní vítr je krutý 3/3: A domů přes Kodaň a Hamburk

    Můj milý deníčku, na těchto řádcích se s Tebou chci podělit o naši sedmidenní cestu z nejsevernější destinace až domů, tentokrát v pomalejším tempu, ovšem skoro stejnou cestou. Vracíme se do Trondheimu, kde bydlíme v přízemí skandinávského domečku. Dvakrát se vyspíme a vystupujeme z vlaku opět v Oslo, kde také zůstaneme dvě noci v herberce se snídaní. Předposledním dnem ve vlaku je cesta do Kodaně. Žádná očekávání, milé překvapení. Hamburk snad ani nemá smysl zmiňovat, tam Eliška jen ošéfovala rybí housky a hurá do Taunusu! Kdo dočte až do konce, dozví se nějaké ty postřehy, co se nám cestou sešly.

    Trondheim

    Už je tma. Připadáme si jako zloději, když se vkrádáme do domu, kde visí v přízemí bundy a klíče, check-in probíhá bezdotykově. Naše první zkušenost s Airbnb. Poslušně sestupujeme do sklepa, kde nás čeká útulný byteček s čokoládou na přivítanou. Je tu wifi a než usneme, plánujeme zítřejší program. Katedrála, skanzen, říčku Illabeken, kde jsme se chtěli projít po ikonickém dřevěném schodišti jsme nemusely ani hledat, narazily jsme na ni náhodou procházkou ze skanzenu na Kristiansten Festing, kde jsme se chtěly zastavit na západ slunce cestou domů.

    Malá města, kde může člověk bloumat pěšky a nemusí se vozit MHD mají neskutečné kouzlo. Jsme doma tři měsíce a musím přiznat, že tohle město je moje srdcovka.

    Oslo

    Volný den v Oslo začal na nádraží u sochy tygra, kterou město dostalo k tisícím narozeninám. Zarezervovaly jsme si totiž Free Tour Oslem. Přivítal nás vícejazyčný student, který se vydával za čistokrevného Nora od Tromso, prý je to tak pro lidi jednodušší. Nám se svěřil, že útlé dětství strávil v Anglii. K tomuto tématu jsme se dostali, když jsme s Eliškou nedokázaly odpovědět odkud jsme. Taková nekonkrétní otázka... Procházka u přístavu a radnice byla příjemná, byť do ní nevložil ani zdaleka tolik energie jako paní ve Stockholmu. Obranné tvrze, špičkování se se Švédy. Zaujalo mě pravidlo, kdy se norské děti v první třídě učí venku, aby si prohloubily vztah s přírodou a vypěstovaly k ní respekt. To bych brala všema deseti a opravdu by mě zajímalo, jestli to platí paušálně. Taky nám vysvětlil, že si všichni můžou jezdit elektroautama i v zimě, kdy se extremně vybijí, jelikož mají ve svém energetickém mixu 98 elektřiny z vody a ta na horách zatím teče pořád. Nenechaly jsme si ujít ani nádhernou radnici, kde se předává nobelova cena za mír. O půl druhé jsme se šly podívat k zámku na střídání stráží a cestou do Vigelandparku se zastavily na kafe. Nemám ráda zobecňování a skvělá káva ve skandinávii je takové všeobecně známé klišé. Nemůžu říct, že bych si ho dopřávala každý den, ale můžu říct, že všude, kde jsem si ho dala bylo skvělé, takže málo platné, něco na tom je.

    Kodaň

    Pro Kodaň jsme se rozhodly ze dvou důvodů. Jednak jsme chtěly strčit nos do Dánska a druhak mi brácha děsně doporučoval most z Malmö do Kodaně. Je fakt, že takové óbrmosty znám jenom z Japonska. Moc by se libily Jáchoušovi, toho mosty fascinují od malička. Příště. Nakoukly jsme do tamní knihovny přezdívané Černá perla. Uvnitř je propojená s přiléhající budovou a moderní vybavení se plynule propojuje s masivním dřevěným nábytkem, který zdobí i kartotéky. V obchůdku v přízemí si můžete zakoupit i zarážky do knihovny s portrétem Hanse Christiana Andersena. Ano, tušíte správně, naše kroky vedly i k Malé mořské víle a stejně jako všichni ostatní jsme byly i my překvapené jak je maličká. Je to i báječné místo pro milovníky aviatiky, jelikož v její bezprostřední blízkosti narazíte na molo, kde parkuje, každou chvíli vzlétá a přistává vyhlídkový hydroplán. Zábavní park Tivoli jsme jen míjely cestou do hostelu vzhledem k tomu, že se platí vstupné na celý den a ne jako ve vídeňském Prateru za každou atrakci zvlášť. Na doporučení jsme si neodpustily ani projížďku po kodaňských kanálech. Tolik krásných lodí, mostů a ta průzračná voda. Ve městě jsou mola se schůdky do vody. Na to cachtání si už moc nepotrpím, ale tady mě to fakt trochu lákalo. Co mi ale ještě vyrazilo dech, je, že mají kola v Kodani stejný prostor v silničním provozu jako auta. Žádné uzoučké obousměrné cyklostezky, nýbrž plnohodnotný silniční pruh v každém směru. Je fakt, že jako chodec je lepší být ve střehu, jelikož to tam fakt sviští.

    Postřehy

    Ráda bych zmínila systém vratných lahví. Moc se mi líbí, že u každého automatu na zálohované obaly čouhá ze zdi kohoutek a umyvadlo... Oh, jak mi vždycky leze na nervy, když jsem na cestách a nemůžu si v sámošce opláchnout ovoce a zeleninu a z nouze ve frustraci vkládám do košíku zase banány nebo mandarinky, i když chci jabko a hroznové víno. No a všichni jsme si už někdy chtěli opláchnout ruce po vrácení lahví, protože některá lepila, nebo vytekla trocha piva...

    Ve skandinávských městech je opravdu spousta maličkých sámošek, dalo by se říci, že na každém rohu. Všechno se platí kartou už dávno, tak není divu, že jsou některé z těch sámošek plně samoobslužné. Když máte štěstí, narazíte na jednoho člověka po dlouhém úsilí. My jsme si takhle koupily horkou vodu z automatu na čaj a nenašly jsme ji v pokladním systému, ale nechtěly jsme odejít jako zlodějky. Provozní se po zazvonění objevil a sdělil nám, že ten kávovar je starý, skoro nikdo ho nepoužívá a že když ta položka není v systému, nemáme co platit, tak jsme šly. Sebraly jsme pár plechovek, ať si může Eliška odvézt pár mincí na památku. Peníze tu ještě existují, ale nepoužívají se. Kultura vratných obalů je taková, že i odpadkové koše mají držátka na plechovky a lahve, kam máte dopitý obal odložit, aby ho nemuseli potřební lovit z odpadkových košů. Skutečně tu chodí lidé v velikými pytli a všude stojící obaly sbírají. Neviděla jsem žádného zákazníka v sámošce, který by donesl své dvě plechovky s sebou a vracel je. Nutno dodat, že záloha nedosahuje tak závratných sum jako v Německu. Čtyři plechovky za euro už si člověk rozmyslí, zato lahve od piva jsou k mání v parcích i v Německu. Celkově mě překvapilo, jak moc se plechovky ve Skandinávii používají.

    Na prohlídce Stockholmu jsme se dozvěděly, že panuje mezi severskými státy určitá rivalita a dá se to krásně pozorovat zejména na názvech produktů Ikea. Všechna ta nevyslovitelná označení zboží jsou zpravidla skandinávská místa a jména místních důležitých lidí. Švédi vyjadřují svou náklonnost Dánům pojmenováváním kolekcí koupelnových výrobků jako je štětka na záchod, držák na toaletní papír apod. Koberce nesou také názvy dánského původu.

    V Oslu nám průvodce zase vyprávěl, že se Skandinávie vidí jako rodina a takhle charakterizuje její strukturu: Norsko je velkým bratrem, Švédsko malým bráchou, Dánsko je maminka, Island malá sestra a Finsko divný bratranec.

    A všude frčí kajakování na fjordu.

    (ah)

    Fotogalerie


       Dobré ráno u nás doma!


       Ráno dělá den a ranní ptáče dál doskáče.


       Tyhle jahody na mostě jsem si zamilovala, poptám si je u mé zahradnice!


       Tohle se neokouká.


      


       Katedrála Nidarosdom.


       Kromě toho, že je krásná, je také interaktivní.


       Pro malé i velké. S námi byla na prohlídce třída malých skřítkůi s panem učitelem.


      


       přiznávám se bez mučení, že mi Eliška udělala radost, když chtěla do skanzenu.


       A v myším doupěti si přišla na své.


       Já se zamilovala do kovárny.


      


       Na kopci je pěkná vyhlídka s rujnami zámku. Atmošku dokreslují bečící ovce.


       Než nás vyhodili, ještě jsem si chviličku zatkala. Skanzen má i velké vnitřní interaktivní prostory.


       Jak jsme si to bloumaly po městě, zapojovala Eliška cestou výhledy na streetart.


       Kristiansten Festing


       Bronzový maskot u nádraží v Oslo.


       Pelešily jsme se ve spoustě postelí a tyhle nás v herberce v Oslo fakt zaujaly.


       Radnice v Oslo.


       Ocenění města mě samozřejmě zaujala.


       Ve Vigelandparku...


       ...Někdo obdivuje sochy...


       ... a někdo zase čmeldy.


       Jedna hřbitovní pro maminku...


       Učarovalo mi pošťácké autíčko.


       A posledním pohledem do odpaďáku se loučíme s Norskem.


       Kodaň


      


      


       Koupák.


       Malá mořská víla.


       Moje milované trhy.


      


       Je libo rajčátko?


       Kafíčko.


      


       Díra na trhu: Taxík s držákem na kolo.


      


      


       Černá perla při západu slunce.


       Jeden z kontrastních pohledů v knihovně.


       Koše s odkládací plochou na vratné lahve.


       Umyvadlo u automatů na vratné lahve.


       Velikost sýrů v sámošce mi brala dech.


       Krušovice to dotáhly do švédského jídeláku!


       Český Flapjacky v Kodani.


       A kde si dofukujete kola vy?


       Holínky pro letošní podzimní sezónu.


       Takhle vypadaly zpravidla naše svačinky na cestách.


       Akorát v Hamburku zajela Eliška pro tradiční rybí housky.

    [Diskuze k článku]  
    [Verze pro tisk]  
    [Doporučit stránku e-mailem]  


    Diskuze k článku

    28.11.2022
    10:59:10
    Otmarst
    Veni vidi...
    2ta 3nec Unterwald
     
    19.10.2022
    19:32:12
    Otmarst
    :-)
     
    05.10.2022
    08:30:52
    Jana
     
    05.10.2022
    08:29:26
    Jana
     
       

    Přidání příspěvku do diskuze:

    Vaše jméno: 
    Váš e-mail: 
    Kontrolní kód: 


    (kvuli zblbnuti spamovacich robotu prehodte poradi, zadejte nejdrive 3., 4. a 5. znak a az pote 1. a 2. znak.)
    Text příspěvku: 
    (c) 2002 by oSup