|
Německo 2013
Bilingvní vzdělávání aneb dohnala nás zodpovědnost
Studovat na americké střední bylo zajímavé a zábavné. Byla to zkušenost, zážitek ale vůbec o nic nešlo. I tak mi ten rok převrátil život vzhůru nohama a nevratně mě změnil...
Eliška chodí v Německu do školy druhý týden a jak to tak z povzdálí sleduju, vaří se ve mě zvědavost, strach, očekávání, pochyby a nevím co všecko ještě. Kolikrát jsem už slyšela otřepanou frázi, že mít dítě znamená zodpovědnost? Nepočítaně! Jenže v těchto dnech jí po skoro sedmi letech (až nebo už?) začínám cítit na vlastní kůži. Jak tato zkušenost ovlivní její vývoj, myšlení, život? Co jí dá kombinace německého a českého vzdělávání a co jí naopak vezme? Moc si přeju, aby toho co dá bylo víc...
Když si uvědomím, jak změnil rok cizině život mě, když už jsem byla velká, co udělá s tím jejím celé dětství... To na co jsme byli zvyklí my jako malí ona nezná nebo jen z vyprávění. Přitom její česká kmenová škola je ta stejná jako ta moje a učily by ji stejné učitelky ja mě. Začlenění do zdejšího života začínam vnímat jako problém, protože mě znervózňuje neznalost nepsaných zvyklostí. Začínám chápat, jak vzniká ten německý všudypřítomný smysl pro pořádek a nad stohy papírů, které Eliška průběžně přináší ze školy mi zůstává rozum stát. Ani ve snu by mě nenapadlo, že jí budu muset založit šanon na dokumenty s první třídou související.
Fakta, která mě přinejmenším zaráží:
Každá jedna věc, ať už se jedná o svetr nebo štětec na výtvarku nebo gumu musí být podepsaná, aby vyloučily možné spory.
V pondělí musí zůstat náušnice doma! Je totiž tělocvik.
Aktovka do družiny nepatří. Pro družinové děti je pro její uložení v domě 1 zřízeno aktovkové parkoviště, kde si je mohou vyzvednout hromadně v 17.00
Rodiče mohou na půdu školy pouze pokud mají domluvenou schůzku. Jedná se o opatření pro ochranu bezpečí všech dětí.
Pokud chtete dítě z výuky omluvit na maximálně dva dny, musíte odeslat písemnou žádost na vedení školy minimálně 4 týdny napřed a zpravdila bude zamítnuta.
V žertu tyto pro mě novinky označuji jako sterilní absurdistán a táži se sama sebe, jestli v tomhle hlídání pravidel má ještě někdo vlastně čas pracovat???
S napětím a očekáváním sleduji, jak to ty naše děti ovlivní a začínam se bát, jaké bude jejich přesazení do Země České. Měla jsem totiž nedávno možnost nahlédnout do duše skvělé paní, která v době základní školy navštěvovala základku jak českou, tak japonskou a na druhém stupni skončila na výběrové škole ve Velké Británii. Vysokoškolská studia si rozdělila mezi Českou republiku a Anglii. Byl to velice dlouhý a podnětný rozhovor, který přinesl pár superlativ, ale jak už to v životě bývá i bolavých otazníku a následků...
Kdo chcete, můžete škodolibě vyčkávat na naše pády, nebo nám fandit! Není to jednoduché se orientovat a mít vždy jasný názor a za ním si stát. Nemáme kde opisovat, kde se poradit.
Jasně všude kolem je spousta cizinců, známých, kamarádů. Ale každý z nás je v úplně jiné situaci a každé naše rozhodnutí od teď neovlivňuje život jen náš, ale hlavně jejich, našich dětí.
Pro mě začíná rodičovství v těchto dnech!
Schválně:" Vy, otřelí rodiče, je nástup dítěte do školy skutečně jakýmsi mezníkem anebo hraje roli pomyslná třicítka na krku?" Budu ráda za Vaše názory!
(ah)
| Fotogalerie |
Něco německy něco česky, jsem zvědavá na ten guláš
|
Z německé písanky
|
Běžný obrázek Elišky schované kdesi za knihou
|
Prvňáčkův šanon s dokumenty
|
| 
