|
Německo 2015
Pamětnice holokaustu Trude Simonsohn na Goethe Uni
Minulý týden, když byly děti nemocné vzal si můj skvělý manžel půl dne volna, abych mohla jít na seminář paní profesorky Gebhardt. Dnes jsou děti fit a byť mi nic nebránilo do školy vyrazit, rozhodla jsem se, že se uleju. U příležitosti připomenutí 70 let od osvobození Osvětimi zorganizovala pedagogická fakulta přednášku paní Trude Simonsohn, která byla přístupná stejně tak veřejnosti, jako studentům. Paní Trude se narodila v roce 1921 v Olomouci v židovské rodině. Chtěla se stát vychovatelkou či učitelkou v Palestině, ale protože byla ve špatné době na špatném místě - angažovala se v židovském spolku pro mládež už v Olomouci v době, kdy studovala na gymnáziu, skončila ve vězení. Nejdříve v Olomouci, později v Brně, kde šla poprvé na smrt k nechvalně proslulé zdi Kounicových kolejí. Zachránil jí ředitel věznice z Olomouce, kam ji posléze odvezli a tehdá tušila, že ještě chvíli žít bude.
Zanedlouho v roce 1939 už byla na cestě do Terezína, kde měla ve 18 letech na starosti děti. Povídala nám, jak bylo vzdělávání přísně zakázané a jak se děti střídaly v držení stráží. Jak moc důležitou roli hrála hudba v životě nejen malých, ale i dospělých. Zejména v době, kdy přicházely zprávy o smrti svých blízkých. Paní Trude nejdříve dostala vyrozumnění o smrti svého otce v Dachau, jednou se jí povedlo odvrátit, aby byla v osvětimském transportu její maminka, ne však na dlouho... Popisovala, jak bylo složité najít motivaci k životu, když človek věděl, že už není na živu nikdo, komu na ní záleží.
Právě v Terezíně se, ale seznámila se svým budoucím manželem. Věřili ve společnou budoucnost u dětí v Palestině, která se nikdy neuskutečnila. Trude byla v Terezíně 5 let. V roce 1944 se neubránila transportu do Osvětimi, zatímco její tehdy ješte neoficiální manžel putoval do Dachau. Slíbili si, že jestli přežijí, setkají se v Terezíně.
V Terezíně se opravdu sešli a společně se i po válce věnovali pomoci znevýhodněným dětem. Pan Simonsohn byl právník a po válce pracoval na změně zákona mladistvých. V roce 1962 byl jmenován na Goethe Uni Profesorem Socialní Pedagogiky.
Profesor Pedagogiky, který toto dnešní povídání uvedl velmi důrazně připomenul, že jsme na území univerzity, kde studoval a svoji doktorskou práci, která je k nahlédnutí v univerzitní knihovně, psal Josef Mengele. Stejně tak nesmí být zapomenuta historie IG Farben komplexu (dnes Univerzitní budova), kde sídlil od roku 1927 IG. Farben Konzern a udajně právě zde mohlo docházet k vývoji Cyklonu B. Je to zvláštní pocit procházet se po domě, kde se pohyboval třeba i Goebbels...
Právě v pondělí bylo téma semináře Sociálních a Náboženských Dynamik v Jihovýchodní Asii: 'Judentum und Antisemitismus'. V následné poreferátové diskusi totiž vyplynulo, že jsou Němci obecně velmi citliví na toto téma a jakoby si každý nesl sebou kousek viny této pohnuté části německé historie. Právě proto zůstávají velice zaražení, když se téma 'antisemitismus' otevře v zemích jako je Indonésie či Thajsko. Ze zkušenností vyplývá, že díky nedostatku tamějšího vzdělání sklízí němečtí návštěvníci obdiv, jak to tehdy pěkně vyřešili a jaký bezvadný politický výsledek se jim povedl. Nacistické symboly jsou prý časté a oblíbené. Tričko s Hitlerem je trhák a v Nacistických barech Vás obslouží třeba v SS Uniformě. Na jídelním lístku najdete "Nazi-Goreng" a můžete si půjčit jakoukoliv zde zakázanou nacistickou literaturu třeba v Indonéštině. V barevnosti náboženství, které se v jihovýchodní Asii vyskytuje ovšem židé oficiálně neexistují. Oficiálně se hlásí buď ke křesťanství či islámu, právě proto, že tyto tři původní náboženství vychází od Abraháma.
| Fotogalerie |
IG Farben Haus
|
Šedá historie
|
|
