|
Německo 2015
Fukušima, život jde dál?
Už před čtyřmi lety muselo na pobreží Tichého oceánu na 100 000 lidí opustit své domy z minuty na minutu. Kde a proč se maličko liší, okruh zakázané zóny se ale postupně zmenšuje a některá velmi zasažená městečka po dekontaminačních pracích znovu otevírají své brány. Disciplinovaní Japonci přijímají mezi své nové dovednosti účast na dnes již častých protestech v Tokiu. Japonsko se po "chvíli" váhání vrací k jaderné energii, v "zahrádce Japonska" prefektuře Fukušima se opět pěstuje rýže, která sklízí jedno ocenění za druhým a zdálo by se, že se všudypřítomnou pílí vrací vše do normálu. Zejména japonská média si dávají na postfukušimské image záležet a pilně chystají Letní olympijské hry 2020. Šušká se, že právě tolik v Japonsku zbožňovaná baseballová klání by měla probíhat ve městě Fukušima. Olympijští turisté jsou totiž skvělou příležitostí, nejen jak podpořit postiženou a finančně zruinovanou oblast, ale i pohladit smutné duše tamních obyvatel.
Obyčejným katastrofou postiženým lidem přejme, aby se stále nacházelo dost dobrovolníků z řad obyvatel, kteří ve svém volném čase na své náklady zprovozňují dětská hřiště třeba jako Jeana Schiefer v blízkosti její školy v Kórijamě.
Že Vás fukušimské téma zajímá? Jak že to tam vlastně všecko bylo? Jak je to s tím Japonskem a jadernou energií? Vladimír Wagner, přední jaderný fyzik se tímto tématem zabýval celé čtyři roky a v těchto dnech vyšla jeho souborná a tématicky velmi široká publikace Fukušima i poté.
Pan Wagner se jako Ferda mravenec na více než 350ti stránkách pouští vedle havárie elektrárny Fukušima dai iči také do sociologických témat a nabízí tak čtenáři ucelenou představu celého fukušimského neštěstí. Nevyhýbá se ani srovnání s Černobylem i energetickými otázkami nejen v Japonsku do budoucna.
Jakožto fyzikální analfabet jsem si knihu přečetla s velikým zájmem a narazila na spoustu zajímavostí. Klobouk dolů!
(ah)
| 
