|
Německo 2017
Přesazovací školní trable
Po návratu z ročního pobytu na americké střední jsem propadla do nového třeťáku. Moji spolužáci se chystali na maturitu a vídali jsme se už jen na chodbě. Dodnes mi mých šedesát spolužáku se kterými jsem strávila přesně dva roky splývají a nedokážu je zařadit. Nebyla to sranda. vzpomínky na nové učitele a jiné množství probrané látky jsou dodnes živé natolik, že jsme měli z přesazení Jáchyma na jinou základku veliký respekt. Na klidu nám nepřidávalo ani to, že je prakticky nejmladší ze třídy a ještě kluk. Kdyby bylo bývalo po našem, dali bychom ho už do první o rok později. Jenže zdravotně byl zralý, tak si místo budování měst z kostek ve školce trávil dlouhou chvíli zíráním z okna ve škole. Koncept naší bývalé základky mu to umožnil, jelikož předpoklad flexibilní dvojtřídky nabídne dítěti tolik, kolik dokáže absorbovat. Pro ctižádostivé děti to má nesporné výhody, ale naopak pro lenivé pohodáře se výhody hledají hůř... Každopádně nás ve třetí třídě opravdu čekal průšvih, kterého jsme se obávali...
Půldenní škola, nový svět. Každý den úkoly. Nekonečná nestíhačka... Pohovor s třídní učitelkou, pohovor s učitelkou ba Němčinu. Všichni dávají za pravdu vysvědčení. Je strašně pomalý, má neskutečné problémy se začít koncentrovat a strašně jednoduše se rozptýlí. Ještě ke všemu neumí psát psacím. V němčině je proti třídě hrozně pozadu a nezbývá, než se společně pokusit to dohonit. "No nazdar! Jak tohle chudák ustojí?" Nejvíc jsem se bála toho, co jsou zač paní učitelky. Jestli nad ním zlomí hůl, přecijen, další dítě s migračním pozadím, které v kolektivu přidělává práci... Asi měsíc trvalo, než si usměvavá třídní získala jeho uznání. O matice mluví s úsměvem a z první písemky donesl za dvě. Kromě toho, že mu naprogramoval táta pár vtipů, které se postupně skládají, když se napíše do tabulky správný výsledek ani nevím, jak se to srovnalo. S němčinou to bylo o poznání horší. Paní učitelka mě ujistila, že chce hlavně pracovat na tom, aby se ve třídě cítil dobře a nebál se něco říct. Z důvodu demotivace mu nebude dávat prý žádné špatné známky. Dáme mu čas a vyčkáme, co se z něho vyklube. Půjčila mi učebnici z druhé třídy, abychom zalepili díry...
Byl to asi měsíc každodenní dřiny. Každý den psát slovíčka, množná čísla, časování nepravidelných sloves, opravovat domácí úkoly... Chyby pomalu ubývaly, pracovní nasazení bylo lepší den za dnem až přišel den D. První diktát. Ostřílená paní učitelka mi nadšeně volala, že měla takovou radost, že se mu hrozně povedl a jestli nemám nic proti, tak že by se teda ještě měl doučit to psací, které zůstalo kvůli nebetyčné náročnosti stranou... Ještě to bude běh na dlouhou trať, ale dobré znamení je, že školu zvládá s relativní lehkostí, cítí se tam dobře. Pocity beznaděje a frustrace jsou pryč. Začínají drnčet telefony, na odpolední hraní a přišla i první pozvánka na narozeniny. Vypadá to, že se vše posouvá správným směrem a já usínám s vděčností, že jsme měli už po několikáté veliké štěstí na učitelky.
Jáchymova škola funguje podobně, jak jsme byli zvyklí my. Na minimu vyučovacího prostoru kouzlí paní učitelka zázraky, aby měly děti co nejvíc podnětů. Byli jsme na výletě na univerzitě, která má skvělý přednáškový program "Kinderuni", letištní biolog je vytáhl do potoka lovit kraby, příští týden jedou do divadla do města a v lednu bruslit na zimák. Čím dál víc se ujišťuji v tom, že na žádném konceptu školy nezáleží. Jedině osobnost učitele je podstatná a určující. Uvidíme, co nám přinesou dny a měsíce příští... Každopádně počáteční úleva je tu.
(ah)
| Fotogalerie |
Pro pána krále, takových vzkazů není v sešitě vůbec málo...
|
A tak jsme trénovali...
|
Občas se podařilo zapojit i tátu
|
K tomu všemu ještě vyjmenovaná slova. No, potěš koště!
|
Pěkně se rozptýlit na univerzitě, kde přednášel kurátor ze Städelu o technikách zkoumání obrazů
|
A jdem zjistit, jestli ta snaha a nasazení někam vede.
|
Ani nevim, jestli by se mi to taky takhle povedlo. Budu s Jáchymem zalepovat svoje jazykové díry, hurá
|
|
