|
Německo 2019
Zugspitze Vol.2. Mission completed
Hurá, už tam nemusíme! Pozorný čtenář si možná vzpomene na náš loňský nevydařený výstup na nejvyšší kopec Německa, kdy nám nepřálo počasí.
Letošní předpověď nás děsila už týden dopředu. Tentokrát jsme prozíravě naplánovali výstup třídenní, aby jsme měli "jistotu", že to zmáknem i za horšího počasí... Jenže hlásili všude samý hrom a blesk. Ještě ve Farchantu, kde jsme nocovali před výstupem, jsem si studovala všecky možné stránky co a jak v bouřkách v horách... Ráno už byla bouřka na předpovědi jen tento první den v odpoledních hodinách. Uf to byla úleva! Když začalo vpoledne pršet, bouřkový piktogram na předpovědi zmizel. A na následující dva dny mělo být místo původního božího dopuštění azuro a bylo. Uf. Plní euforie jsme letos po cestě na Reintalangerhütte mohli projít dechberoucí soutězkou Partnachklamm, která byla loni zavřená. Jedná se o velmi turistické místo s frontou a vstupným, jak se patří, ale je to kus přírodní nádhery... Jak jsme jí procházeli, zatoužia jsem tam vzít někdy naše rodiče...
Ocenili jsme, že můžeme jít na chatu jinou cestou, než loni, ale i přesto jsme byli rádi, když jsme dorazili. Čtrnáct kilometrů s pauzou na čaj v Bockhütte v dešti s třídenním batohem nám pro začátek stačilo. Kluci se vyčachtali v ledovém Partnachu a ani jednoho to neodneslo do nedalekého vodopádu, což by tahle řeka s přehledem zvládla. Pak už jen samé radovánky... Pivo, špenátové knedlíky, Kaiserschmarrn a tak...
Druhý den jsme to vzali na Knorrhütte cestou kolem pramene Partnachu. Tam jsme narazili na dechberoucí ledové království. Právě tady prý zavalil sníh provozního Reintalangerhütte krátce před naším loňským výstupem...
Knorrhütte není daleko, ale o to prudčeji k ní vede turistická značka za zvuku ovčích zvonků. Cobydup mizí hranice lesa a za další chvilku už není ani voňavá kleč, jen krásná alpská kvítka, co vykukují odvážně mezi kameny. Právě tady končí všechny stížnosti a reklamace a začíná pro děti ta správná zábava. Leze na ně kamzíkovatění a slalomujou mezi ovčíma bobkama. Dochází voda a z čista jasna vykukuje mezi skálama chata. Už jsme jich pár navštívili a přesto nás vždy překvapí jejich poloha. Myslíme na předky, kteří ji stavěli a na tatranské nosiče...
Jsme trochu zklamaní zdejší atmosférou. Nezapře se, že jsme na hlavní turistické trase. Chata je úplně plná do poslední matrace a ceny jsou zde výrazně vyšsí, než na jiných chatách, ani kulinářský zážitek rozhodně nečekejte. Zamýšlíme se nad otázkou kam putuje zisk takových exponovaných chat německého alpského spolku DAV. Chceme věřit, že do rekonstrukcí zapadlých popelek nebo třeba do obnovy mostů v Himalájích po tíživém zemětřesení...
V noci nikdo nechrápe. Téměř se s nikým nebavíme. Je to poprvé, co vnímám vysoko v horách neosobní atmosféru městských hotýlků. Po cestě nás několik protijdoucích upozorňuje na velmi nepříjemný kamenitý úsek a při pohledu na děti doporučují lanovku. Čekali jsme tu podkluzující se hrůzu, co jsme potkali loni v sedle nad Coburger Hütte, ale naštěstí tady ty kameny hezky držely a věřím, že jít tudy dolů není nic pěkného... Od rána jsme měli náš cíl na dohled a tak nám šel výstup bez delších přestávek docela rychle. Chvíli po poledni jsme podlezli ochranny drát pro turisty, kteří přijeli lanovkou a tím skončilo na našem putování to hezké... Ke zlatému kříži jsme si vystáli frontu 40 minut a najednou se k nám začali hlásit nocležníci z našeho lágru. Přejou nám k výstupu a nastavují ruku na high five. Vždyť jsme společně dneska spali, tak se musíme společně radovat z dobytí vrcholu... Máme obligátní vrcholové foto! Je to jako vylézt na Fudži, jednou to stačí a vracet se už není třeba. Snad možná na lyže...
Nakonec jsme byli rádi, že nám loni počasí nepřálo, jelikož se ukázalo, že výstup z Reintalangerhütte 1369 m na Zugspitzi 2962 m v jednom dni v časové tísni stihnout poslední lanovku do údolí nikdo z nás nepotřebuje. Jsme totalní másla, co se rádi šouraj po horách a obdivně vzdávaj hold těm, co vyrážej z Ga-Pa v pět ráno a na vrchol dorazí zároveň s námi...
(ah)
| Fotogalerie |
"Tatí, ten batoh je blbej! Já si vezmu Tvůj, jo?!"
|
Soutězka Partnachklamm
|
|
|
Deštník alpský
|
První puchejř
|
Reintalangerhütte
|
Alpská koupačka
|
Závody. Kdo vydrží nejdýl. Vyhrála Eliška s Jáchymem. Po dvou minutách byl závod ukončen ve strachu z podchlazení
|
A dem!
|
"Ten pramen Partnachu si musím vyfotit"
|
|
|
"Pomoc! Motýle!"
|
|
"Jéééé, "Vušlik", toho si musím vyfotit!"
|
|
Načesaná mazlivka
|
"Jééé Hütte!"
|
Kdo si hraje, nezlobí...
|
Když hora vstává...
|
|
|
Tak doprava nebo doleva?
|
Doleva!
|
Kdepak! Není nad první letní sníh...
|
Řetězy až za chvíli...
|
|
"Ještě si na ten nos dosáhnu!!!"
|
Go west! Life is peaceful there...
|
|
|
Ta ziminka, co jde v létě z těch sněžných polí je skoro tak skvělá, jako japonské horké prameny...
|
|
Obávaný podkluzovací terén
|
Ještě lezecký gaťky a je to jako v lezeckým parku...
|
Těsně před vrcholem.... že se o ní nehádaj...
|
Poslední odpočívárna před vrcholem. Nebo pod?
|
DAV Chata s jedním z nehorších hodnocení...
|
Pohled na Eibsee z fronty na vrchol
|
Summit!
|
Na tenhle zážitek prostě tři dny čekáš!
|
Takže sladká jahůdka nakonec!
|
|
