|
Německo 2021
Po stopách českého sklářství
V expatí komunitě některé maminky s ohromující pečlivostí váží, kam v Čechách vezmou svoje ději, co zažijí a které kulturní děditství jim předají. Ne, že bysme nikam nechodili, ale pořád mi leží v hlavě spíš návštěva divadla Spejbla a Hurvínka nebo divadelní představení divadla Járy Cimrmana. Cestou do Čech jsme si toho Hurvínka maličko splnili, jelikož vedly naše kroky do Muzea loutek v Plzni. Každopádně ani nevím proč, přišlo nám do cesty české sklo.
V Plzni jsme pak skočili na vlak a vyrazili za bráchou do Berouna, kde na nás čekal na zahradě praskající oheň. Poklábosili jsme, opekli buřta a těšili se na zítřejší výlet do Nižbora. Telefonicky jsme si domluvili prohlídku
sklárny Rückl. 80% zdejší produkce se vyváží. České sklářství má dodnes v zahraničí svoji hodnotu, však i skleněná konvice na čaj z Ikea má na celém světě na nálepce natištěné "Made in Czech Republic". I přesto kouzelníků s tekutým kamenem ubývá.
Někdy se daří dědit lásku k tomuto řemeslu v rodině, nicméně mezi mládeží tohle povolání nerezonuje. V brusírně zmiňovala paní průvodkyně, že z pěti učilišť se nedaří otevřít ani jedna třída brusičů, proto si ze zájemců o tuto práci vychovávají brusiče sami.
Jako malá holka jsem s otevřenou pusou zírala kdesi v Harachově, jak se fouká váza. Pamatuju si i, že mi nechali zkusit do té píšťaly fouknout a zírat, co se stane. Inu, když si něco člověk osahá hned mu příjde neuvěřitelnější, co že to ti profíci vlastně dokáží...
Pokud jste hračičky jako my a do všeho musíte strčit nos, můžete si na konci prohlídky nižborské sklárny vybrousit svoji skleničku a zjistíte, že trefit střed a mít každou čárku stejně dlouhou je stejně jednoduché, jako vyfouknout vázičku. Koneckonců pozorovat mistry svého řemesla je vždy zážitek.
V rodině jsme měli brusiče, kterému jsem ráda koukala pod ruce a který si vždy našel čas na moje vzácné návštěvy. Americkou maminku vzal do sklárny v Holicích, je tomu téměř dvacet let. Mistra skláře Igora Müllera jsem na Slavnostech skla v Deštném poznala hned. Jakoby to bylo včera...
Nedalo mi to, pustila jsem se do rešerše jeho aktuální tvorby Věřím, že u pece Magdaléna tvoří v Deštném celý víkend to nejlepší co české sklářství má. Pokud Vás alespoň trochu zaujaly tyto řádky, určitě se tam na Svátky skla někdy vydejte, je to obrovský zážitek a věřím, že pro děcka to bude stejná vzpomínka jako pro mě ten Harachov.
Natočila jsem pár záběrů na památku nebo třeba dětem na referát o českém sklářství.
Podívejte se, chceteli...
(ah)
| Fotogalerie |
Od loňska zdobí náměstí lavička Spejbla a Hurvínka
|
Vybavení Nižborské sklárny je původní
|
Takhle vypadá technický výkres poháru na vývoz.
|
Tohle je názorná ukázka postupu brusu.
|
Vzpírat hodiny některé kusy je opravdu řehole.
|
Po prohlídce na oběd do nádražky, ehm Zastávky.
|
|
Do Deštného na slavnosti skla jsme se vydali z Pastvin od Vejdovy lípy...
|
Na Zemskou bránu, kde nás taťka naložil a dovezl do srdce Orlických hor.
|
A tady už jen pár momentek...
|
|
|
|
|
|
