|
Německo 2024
Víkend v Praze
Naši pravidelní čtenáři ví, že máme doma sympaťáka z Finska místo Elišky, která si užíva rok prázdnin v Michiganu. Jerry se sice chystá na evropskou tour, kterou organizuje Rotary, ale Praha na seznamu není, což nám samozřejmě přišlo líto a naordinovali jsme si pražský víkend sami :-)
Poctivě jsme přemýšleli, co podniknout s dvěma pubošema, aby je to bavilo a raději se neptáme, jak moc se to povedlo...
V sobotu po snídani jsme měli být v Jindřišské na simulátoru L 410, kde se nás ujal mladý pilot ve výcvicku. Otík obezřetně objednal 2 hodiny, takže měl každý dost času na všechny ty hejblátka a čudlíky. Jerry si zalítal doma ve Finsku a viděl i jejich dům, Jáchouš letěl z Anspachu do Frankfurtu přes město, což by v realném světě vůůůůbec nešlo a Otík toužil po nepálské Lukle, kde je tohle letadlo doma a vozí horolezce. Nakonec si kluci vzlet a přistání v Lukle vyzkoušeli taky a mně je jasný, že mě tam v reálném životě nikdo nikdy neuvidí.
Po obědě u Pinkasů jsme se vydali královskou cestou na hrad a u fildy se nám sevřelo srdce. Nešlo jinak, než osladit život a to v Malostranské Besedě. Na lednovém meníčku mají jahodové blbouny a buchtičky se šodó. Otíkovi zazářili oči a objednal si vzrušeně vídeňskou kávu. Připadali jsme si, jako školkové děti na písku, které dostali nové bábovičky. To doma nemáme.
Tímto se veřejně omlouvám Člověku v tísni, kde jsme letos nekoupili po dlouhých letech žádné skutečné dárky a rozhodli se pro vlastní vědomou konzumaci. Koneckonců lidé v ČR ve službách to také momentálně nemají jednoduché.
Posilnění šupky dupky na hrad, který je opět otevřený pro veřejnost i večer. Prázdná večerní Zlatá ulička je boží. Óó jak jsme vděční, že už na zabarikádovaném hradě nedlí Zeman!
V neděli ráno dali kluci přednost výstavě Bond in Motion před žižkovskou věží a přišli nadšení. My si zalezli do Bistra Artičok a vytáhli knížky. Jsem ostuda a teprve dočítám Vzpomínky na úhoře a Otík zhltnul Fosílie. Odpoledne si na nás udělala čas rodina Otíkovy sestry, tak jsme byli rádi, že se můžeme zase po dlouhé době chvilku vidět.
Naše další kroky vedly z5 na Karlův most, kde si Jerry nechal namalovat na památku karikaturu. Statečně vydržel v mraze pózovat, jako správný Fin. Tentokrát jsme se trefili i do "celé" a cestou do Grand Cafe Orient, kde jsme chtěli rozmrznout, fandili ťapkajícím apoštolům na Orloji. V kavárně jsme si užili skvělý teplý štrůdl a Otík zklamání, že dnes nemají větrník. Spokojil se s kubistickým hranatým věnečkem.
Highlightem dne byl escape room "Profesorova pracovna" a následná ochutnávka portfolia minipivovaru Bašta v Nuslích.
Cesta do Plzně a prohlídka Prazdroje nás čekala v pondělí ráno. Ochutnat nefiltrovaný a nepasterizovaný ležák v tamějších kasematech by asi někdy měl ochutnat každý. Věřím, že to Jerrymu Rotary za porušení pravidla "No drinking" promine :-). Netušila jsem, že měl prazdroj vlastní vlaky s dvojitou stěnou, aby se cestou do Vídně na císařský dvůr pivo chladilo či ohřívalo podle ročního období.
To jsme si užili světa a všichni jsme byli vděční, když jsme o půlnoci mohli zase skočit do vlastní postele!
(ah)
| Fotogalerie |
Jáchouš jde na přistání v Lukle.
|
Bacha, Kafka je na dovolené!
|
Na tři krále byl Staromák ještě vánočně nazdobený.
|
Zimní večerní povodňová romantika na Karlově mostě.
|
Na katedrále jsem poprvé v životě neviděla žádné lešení. Je to fakt nádhera!
|
Když je málo nejvíc...
|
Děcka, tohle byla fakt pecka!
|
Tohle se líbilo Jachoušoj nejvíc. Znáte bondovky? Btw. Prej nedostali Martini.
|
Památka z Karlova mostu.
|
Takhle dobrý štrůdl jsme naposled dostali od pani domácí ve Spaní na medu v Říčkách.
|
V profesorově pracovně.
|
Testujem: Ležák, kyseláč, stout, polotmavé. Minipivovar Bašta v Nuslích
|
Tady začíná cesta Prazdroje. V měděných kádích a pánvích německé výroby. Bejvávaly z plzeňské škodovky.
|
Právě mi z toho óbrsudu natočil sládek malý nefiltrovaný nepasterizovaný plzeňský ležák.
|
Globalizace. Paní průvodkyně říkala, že jsou s japonským majitelem spokojení. Prý do ničeho nemluví a pilně investují.
|
|
