|
Německo 2024
Na kole do Koblenz podél Weilu a Lahnu
Jak jste již zvyklí jaro je čas pro naši cyklistickou tour. Tentokrát s námi vyrazil Jáchymův kamarád místo Elišky, která v Michiganu balí kufr na výlet po západním pobřeží.
Vyrazili jsme v pátek do Weilburgu oblíbenou cysklostezkou „Weiltal“ na kterou jsme najeli v Hunoldstalu. Po čtyřiceti kilometrech jsme po zastávce u soutoku Weilu a Lahnu seskočili z kola u městské brány ve Weilburgu, kde nás čekal útulný byt v hrázděném domě. Nikdy nemůže mít člověk doma dost dřeva!
Srdce městečka je krásné a v létě láká návštěvníky na koncerty. Večerní procházka zahradou, kde narazíte i na „Minecraft Tree farm“ pohladí na duši. Na večeři jsme si zašli k Indům, protože kluci chtěli vyzkoušet, jaký mají „Butter chicken“. Nedávno ho vařili v jejich klučičí kuchtící tlupě, tak chtěli srovnání. Nám dospělákům padly do oka „Peshawari Naan placky“, vzpomněli jsme si na naše kámoše, co žili v Pákistánu a hned je museli vyzkoušet.
O tamějších dobrodružstvích se můžete dočíst v knize
Ve stínu duhy.
Zatímco si kluci ještě užívali paření xboxu na televizi, usli jsme s Otíkem nad knihou 1000 míst, které můsíte navštívit, než umřete. Na rozdíl od jiných zemí patřily jen Česku rovnou dvě stránky!
Ráno jsem se proklínala, že jsem se rozhodla Otíka doprovodit pro housky. Netušila jsem totiž v mé naivitě, že pojedeme dva kilometry do kopce. To bylo nakonec snad jediné stoupání ten den, ale stálo to za to!
Sotva jsme najeli na cyklostezku, pokochali jsme se soutokem Weilu a Lahnu a i když nebylo ideální počasí na vodu, přeci jsme tu a tam potkali nějakou to kanoe.
>
Však i my jsme tady minule pluli po řece a ne v sedle.
Velmi nás pobavil na nádraží pan výpravčí, který měl na starosti kliku k závorám. Pracují tu na jednu šichtu. Pro Lufťáky jezdí o víkendu vlaků víc, děti dojíždějící do škol to nemají v týdnu jednoduché. Přes noc zůstává závora nahoře. Netroufla jsem si se zeptat, jestli jim ji občas nejací vtipálci na noc nesundají. Snad to nejde, když nádraží spí.
Po poledni nás už začal dohánět dešťový mrak a bohužel jsme museli zahučet do zmrzlinové manufaktury, než se to přežene. Kluci byli rychlejší, tak jim nezbylo nic jiného, než se spokojit s obyčejnou pekárnou... No, řeknu vám, že jsem chytla totálního nerva z budoucnosti! Objednat jsme si museli online přes QR kód a zaplatit paypalem! Platba nefungovala, paní zrzlinářka protočila panenky a problém vyřešila rychlostí blesku. Jestli mají být v budoucnosti všechny občerstvovací zařízení bez automatů s vlasama, tak chci včas umřít, abych se toho nedožila. Zrovna v kavárnách dělá personál duši lokálu. Nechápu to.
Zmrzka byla moc dobrá, ale neudolala jsem ji, Otík ovšem ochotně přispěchal na pomoc.
Cestou domů jsme se zastavili už jen na „Mostním festivalu“ v Limburgu
A už jsme parkovali doma v kombibalíčku sud a tinyhouse. Otřepat bahno, proběhnout sprchou a vyzkoušet restauraci „Malá Praha“ byl náš večerní program v Dietzu. S Jáchuldou jsme si dali svíčkovou, kluci vepřovou pečeni a smažený hermelín. Ani jsem nevěděla jak, ve mě zahučely dvě malá smíchovská tmavá. Dávno jsem tu odvykla obědnávání velkého...
V neďeli zazvonil budík už v sedm, rychlá snídaně a hurá do sedel. Poslední den, nejdelší etapa s cílem být, co nejdříve doma.
Věděli jsme, že cesta z Koblenz s kolama bude masakr! A byl. Na rozdíl od jiných cyklistů jsme se narvali hned do prvního vlaku, který jsme měli v hledáčku, pán Bůh nás má rád. Nebyl to ale ten den první vlak. V Obernhofu jsme narazili na ceduli, že je cyklostezka do Nassau zavřená a objížďka je vlakem. Ušetřili jsme si tak neplánovaně 6 km na naší 60 km dlouhé štrece. Voda v Lahnu byla směrem k Rýnu čím dál výš, tak kdo ví, co tam bylo za problém. Po silnici jsme jet nechtěli.
Na dlouhou cestu vlakem jsme se za soutokem Lahnu a Rýna posilnili kebabem v lázeňském městečku Bad Ems, tam bych ještě někdy ráda strčila nos a v Koblenzi jsme stihli ještě kafíčko ve stylové kavárně s milionem koláčů.
Tak zase za rok uvidíme, kam si pojedeme otlačovat zadky příště. Přiznávám se bez mučení, že jsem se na kole vydala do školy zase až v pátek...
(ah)
| Fotogalerie |
Weiltal
|
Podle cedulí jsme se nechali zlákat na kavárnu, utulná zahrádka nás vtahovala, jenže je už šest let zavřená.
|
Proto jsme se obešli s naší sváčou.
|
Ve Weilmünsteru jsme si už zmrzku a kafíčko neodpustili.
|
Už jste někdy měli baklavovou zmrzku?
|
Tohle zrušené nádražíčko nám připomnělo Hanákovu Zastávku v Nižboře.
|
Měli zavřeno, tak jedem!
|
Weil před soutokem s Lahnem.
|
Lípa ve Weilburgu ještě nekvete.
|
Zámecká zahrada ve Weilburgu.
|
Sotva nás pustil, zase musí šraňka dolů. Fitko na nádraží.
|
Plánovaná pauza ve zmrzlinárně :-)
|
To je hrozné to pršení na kolách!
|
Jan Nepomucký na mostě.
|
Takovou cyklistickou kliniku jsme potkali za tři dny jen jednu.
|
Doma v Dietzu.
|
"Tatí, přední brzda nějak nebrzdí!" Zázraky na počkání!
|
Netušili jsme, že se na Lahnu pěstuje víno!
|
Rýn se blíží, čas na společné foto!
|
A je to tu!
|
Cílová rovinka před nádražím.
|
A cyklistický masakr v Regiu...
|
|
