|
Německo 2024
Lechtálské Alpy: Jak jsme nešli od chalupy k chalupě
Naše letošní "od chalupy k chalupě" dopadlo úplně jinak, než byl plán a poprvé jsme na žádnou další chatu ani nedošli. Věřím, že se to někomu tu a tam taky stane. I přesto, že jsme pelíšky Augsi (Augsburger Hütte) neopustili, zůstane nám tahle dovolená určitě dlouho v paměti. Znáte to, některé dovolené zapadnou a jiné zůstanou živé, jako by to bylo včera... Taky to tak máte?
Otík se při plánování zamiloval do Augsburger Höhenweg. Chytře mi vizi předhodil po jedenácté večer, kdy se sice moje tělesná schránka pohybuje, ale mozek už spí. Jedná se úžasný, ale dlouhý a technicky náročný přechod ve třech tisících k Ansbacher Hütte v jeho, ne naší, výkonostní kategorii. Naštěstí byla ještě pod sněhem a nedala se absolvovat bez maček a cepínů. Sice jsme na to nářadí z Kaunergrathütte proškolení, ale naštětí ta kila železa nevlastníme. Na poslední chvíli, tedy padlo rozhodnutí, že zrušíme rezervaci a zůstaneme tu o den dýl, jelikož na třetí chatu Memmingerhütte můžeme jít z Augsburger rovnou po Spiehlerweg. "Z Augsi se nabízí několik možností na celodenní výlet, takže si užijeme kamzičení na lehko", jsme si říkali.
Realita byla, ale taková, že nás pronásledovaly nehezké bouřky.
Auto jsme nechali na turistickém parkovišti v Stanz bei Landeck 800 m.n.m., k našemu překvapení bylo prázdné a štrádovali jsme si to švestkovými sady šnečím tempem okouzleni hejny motýlů směrem na Augsburger Hütte 2289 m.n.m.) Jestli je někde biodiverzita, tak tady! Posmutněla jsem, když mi O. svěřil, že nemá s sebou makroobjektiv. Každopádně netrvalo dlouho a měla jsem té vycházky plné brýle. Když nás ve dvou tisících metrech začal Otík zuřivě nahánět, že se za moment staneme svědky několika čertovských svateb najednou, začala jsem se loučit se životem, jelikož mám kovovou lahev s vodou. Lebkou se skříženýma hnátama v smskách, kterou jsem naštěstí ani nezaznamenala se mi pokoušel Otík vysvětlit, že na tu čertovskou ženitbu fakt nechcem a začal Elišce a mně pomáhat s batohem. Překvapivě to fakt pomohlo a výrazně nás to zrychlilo. Za vodopádem práskly dva blesky a byli jsme všichni na chatě, hurá. Hned jsme do sebe kopli žíznivý a polomrtví enciánovou pálenku. Že je Jachoušoj 15 nikoho nezajímalo, ani horského záchranáře ne, huhlal pořád něco o medicíně, když nám zachraňoval dovolenou kvůli Jáchoušově botě, která se rozhodla spáchat sebevraždu, ale to předbíhám...
Čertovskou ženitbu jsme už pozorovali z teplíčka chalupy, stejně jako noční ohňostroj.
Myslela jsem na všechny ty dobrodružný Čechy, co chodí na těžko a dneska, teďka někde nocují pod tarpem. Říkala jsem si, kolik bude zase článků na Babiš dnes o českých mrtvých horolezcích a byla vděčná, že ležím v posteli a že jsem to přežila. Těšil mě i pocit, že zítra neuklouznu ze hřebenu na ledové plotně a že tu neskončí můj život v nekonečném volném pádu do údolí.
Předpověď počasí na další den byla zoufalá. Bouřky hlásili již od božího poledne, proto jsme si dali nebesní lazy day. Seznámili jsme se s policajtem ze Stutgartu, který přišel chviličku před námi z Augsburger Höhenweg. Včera se mu to podařilo na druhý pokus projít. Minule museli použít jeden ze dnou nouzových cest dolů. Mačky i cepín měl a prej na sobě mnohem dýl, než mu bylo milý... Na rozdíl od ostatních účastníků výpravy budu vděčná, když tam nikdy nebudu muset. Hledám nové turistické parťáky, kteří se rádi pohybují v nadmořských výškách "DO" nikoliv "OD" dvou tisíc metrů nad mořem. Zjistila jsem, že raději chodím, než lezu a nemám ráda dobrodružství, to už vím, ale dávno.
Kluci byli očíhnout čmeláčí žebřík a my se vrhly na natáčení videí o Eliščině roku prázdnin v Michiganu. Jestli chcete, můžete si je pustit třeba
tady.
Za utrpěná příkoří jsme si po příchodu buřiny dopřáli císařský trhanec. Byl skvělý, ale Simmering Alm netopnul. Večer jsem si dopřála kulinářskou divočinu Schneemass. Chatařky se na mě potutelně dívaly a měly podezřelé komentáře. Znáte to někdo? Je to sladké a je toho moc, ale jednou za zkoušku to stojí :-).
Než jsme šli na kuťe, vyprudili jsme snídaňovou službu, aby brzo vstávala a nachystala nám dlabanec před náročným dnem. Čekala nás Spiehlerweg k Memminger Hütte. 5-7 hodin, cca. 6,5 km, 962 m stoupání, 1019 m klesání, podle švýcarské obtížnosti T5. No nazdar! Věděla jsem, že mi bude dneska hodně zvonit v uších hláška horského vůdce z našeho kurzu vysokohorské turistiky: "Musíš dát svým nohám důvěru!" Jo musím, ale bohužel neumím. V osm ráno jsme přímo z Augsi 2289 m.n.m. vyrazili k vrcholu Gatschkopf 2945 m.n.m. vzdálenému pouhých 1600 m. Po dvou hodinách lezení mi Jáchym svěří, že se mu odlepuje podrážka, kouknu na hodinky, které mi místo času hlásí nadmořskou výšku: dva tisíce osm set něco. "No nazdar", to nám dneska opravdu chybělo! Bota bez podrážky! 5 kilometrů, kde nesmíš uklouznout před námi a bez boty. Nevím, jestli se ve mě ozval mateřský pud nebo pud sebezáchovy nebo všechny pudy, co člověk může mít, ale odhodlaná vydat jakékoliv množství energie jsem konstatovala, že tam to dítě bez boty nejde! Večer jsem si stáhla pdfko s trasou do mobilu, abych měla náboje do boje s Otíkovou lehkovážností. Jáchym měl radost ze zdolaného vrcholu a začal se pomalu těšit na noc v autě. Bylo mi jedno, jestli je na chatě volno. Byla jsem připravená s ním sejít do údolí. Nakonec celou rodinu Pdfko z chaty obměkčilo a hodili jsme zpátečku k mému milému překvapení všichni. Nocleh na Memminger jsme zrušili a na Augsi pro nás měli místo i když byl pátek. Dobře to dopadlo i když mě z těch tří kilometrů, co nám trvaly celý den bolely všechny svaly na nohou i ty, co nemám. A to jsem ještě netušila, že to je nic, proti tomu, co mě čeká zítra. Takhle zdevastovaná jsem ještě nikdy nebyla. Charakteristika výšlapů z knihy, co leží všem vandrákům k dispozici v chatě mluví jasně.
Podvečer jsme pak strávily dotáčením videí a kluci redesignem Jachousovy boty. Vydržela asi hodinu a pak ho zase zachránila Eliščina zapomenutá šňurka v postranní kapse batohu.
Lechtálské nebe si mě teda úplně nezískalo, ale jak jistě tušíte, mluvím jen za sebe...
Ty výhledy jsou, ale nádherné, to se musí nechat.
(ah)
| Fotogalerie |
Motýlí ráj! Mysleli jsme celou dobu na Otíkovu ségru, která je má moc ráda!
|
První cedule, kde stojí Augsburgerhütte. Prej dvě a půl hodiny. No, uvidíme!
|
Lechtálské rolničky poznaj čmelákáře!
|
|
Po dlouhé době jedna rodinná u chalupy.
|
Alpští mloci cestou na kopec.
|
V nebi si vždycky uvědomím, kde se vzala skalka.
|
V nebi se toho moc nenachodí, spíš leze po čtyřech.
|
Měsíční krajina...
|
Hele, tudy bez boty fakt nejdem.
|
Panorámata
|
Žralok alpský!
|
Čmeláčí žebřík si čmelákáři nemůžou nechat ujít!
|
Moonwalker v akci!
|
Jdeme na čmeláčí žebřík.
|
Lezem!
|
|
Copak to tam dole vaří?
|
Ajéje, je po srandě.
|
Blížíme se ke kleči, klesáme!
|
Nádražní taxi, hurá k babičce.
|
|
