|
Německo 2025
Hedvábná stezka: Kyrgyzstán
Všecko je jednou poprvé! Když přišla kolegyňka s nápadem, že bysme se mohly otřepat a vyrazit do dalekých krajů, řekla jsem si proč ne. Její dvě adoptované dcery se osamostatnily a my jsme zase po všech výměnách ve čtyřech. Původně jsme se chtěly zapojit do nějakého sociálního projektu v Kyrgyzstánu, ale nakonec si koupily instantní poznávací zájezd u cestovky.
Turkish Airlines nás vzorně dopravili do Biškeku, kde nás letadlo vysypalo v osm ráno. Za zmínku stojí rozhodně jídlo na palubě, nemůžu říct, že bych si kdy v letadle pochutnala, až těd! Ať masové či vegie menu byly super.
Náš zájezd jsem pojmenovala jako školní výlet či adapťák. Bylo nás dvacet, jeden zajímavější osud, než druhý. Už jen to společné klábosení u večeře bylo velmi obohacující. Podle očekávání jsem patřila mezi ty mladší ročníky.
Průvodkyně si nás všecky na letišti posbírala a já ještě naposled zapochybovala, jestli jsem se nepomátla, že odcházím se skupinou s Kuframa a ne s tou, co ma batohy.
Vedro nás odzbrojilo už když jsme vylézali z letada. Jen málokdy klesla teplota pod 40 stupňů a průběžně nás zachraňovala klimatizace. Brzo mi docvaklo, že jsem v té správné výpravě. S batohem bych v tamějších podmínkách zešílela cobydup.
Nalodili jsme se do autobusu a vyrazili na vydatnou snídani po které následovala procházka po Biškeku. Byl to pro mě mentálně i fyzicky náročný den po probdělé noci a čtyřhodinovým posunem. Popravdě jsem si chvíli myslela, že se mi ta socha Lenina jen zdá, ale ne, všude samý srp a kladivo, sochy ruských generálů a rudé hvězdy na brutalistických stavbách. Náměstí Ala too se zaplní v srpnu při oslavách nezávislosti lidmi a všichni se prý radují a veselí. Nevím, na první pohled člověk vidí v ulicích Sovětský svaz na věčné časy...
Druhý den nás čekal Highlight našeho putování: Cesta k Issyk Kul jezeru. Nádherná, částečně nedotknutá příroda nikoho. Na pobřeží, ale rostou resorty s chatkami a jurtami, jako houby po dešti a do pár let bude pobřeží lunaparkem. Je to strašidelné vidět. V Německu jsem si vypěstovala averzi k regulacím, ale jim bych ji tam teď opravdu ze srdce přála. Z Biškeku je k jezeru postavená nová železnice a buduje se dálnice. Část cesty vede po pohodlné asfaltce s odpočívadly, kde mají wifinu. Další část je zatím tankodrom nepodobný Nepálu. I jurtové městečko ve kterém jsme bydleli my a byl to nezapomenutelný zážitek, vyrostlo v roce 2023 a můžete se na něj podívat
tady
Po příjezdu nám ukázali tradiční sokolnictví. V horách loví tradičně lidem orli lišky a zajíce. Také do tajů filcování jsme mohli nahlédnout, ale nejlepší byla koupačka v jezeře, které je slané. Po večeři jsme si užili folklórní program. Na venkovní terase jsem narazila na slovenský pár, který projížděl Kyrgyzstán a Tádžikistán půjčeným autem a ráno u umyvadla v jídelně zase Češky, které spaly ve stanu. Bez pochyb jsou Čechoslováci dobrodružné duše a Kyrgyzstán je u nich oblíben.
Poslední z tradic, kterou jsme mohli zažít byly koňské hry. O Kazaších se říká, že na koni umí jezdit dřív, než se naučí chodit a asi na tom něco bude, za jakých okolností se udrží v sedle je neuvěřitelné.
Tady můžete ochutnat atmosféru v hýbajících se obrázcích.
Asi 80 km od Biškeku jsme na zpáteční cestě navštívili věž Burana z 11. století. To byla super atrakce. Je uzoučká tmavá a schody jsou fakt daleko od sebe. Některé spolužačky byly u vytržení, jak je možné tam poslat skupinu? "To by bylo v Německu nemyslitelné!" Občas mi bylo mých spolužáků líto, potřebují vědět přesně, co a jak bude a jak zůstane něco trochu otevřené, jsou neklidní.
Než jsme se vydali na hranice s Kazachstánem, ještě jsme nahlédli do nové mešity pro chlapy, která je kopií mešity v Ankaře a byla slavnostně otevřena v roce 2018.
(ah)
| Fotogalerie |
Náměstí Ala-Too
|
Monument vítězství s věčným ohněm za padlé v druhé světové válce.
|
Ve Střední Asii narážíme na vysoko vlající vlajky. V Biškeku ji hlídá stráž, která se pravidelně střídá.
|
Vedle sovětských pomníků narazíme i na Kyrgyzské.
|
Ten největší Lenin, co je ve Střední Asii k vidění
|
Elektromobilitu nezastavíš.
|
Cvrkot v parku
|
Maksym: všudypřítomný fermentovaný nápoj z praženeho obilí. Netroufla jsem si.
|
Nová mešita pro muže
|
A pravidla, jak ji navštívit
|
|
Pouliční prodejci dávají tušit, že je jezero za rohem.
|
Jezero Issyk Kul
|
Hele, vpravo už je fungl nový asfalt.
|
Naše luxusní jurta s koupelnou a záchodem
|
Pohodlí v přírodě
|
Podobnost se symbolem na státní vlajce není náhodná.
|
Sokolník
|
|
I společné ohniště je ve tvaru jurty.
|
Silnice u jezera
|
Odpočívadlo na dálnici
|
Věž Burana (UNESCO)
|
Cestou jsme se zastavili vyfotit ceduli vesnice, kterou založilo 25 rodin německé minority v Rusku v roce 1927. Dodnes tam pár německymluvících lidí žije.
|
Divoká příroda
|
Koňské hry
|
Vyhlídka na cestě horským pasem.
|
Tradiční pokrm Beschbarmak
|
Z obnovitelných zdrojů jsem zahlédla větrníky.
|
Hraniční přechod do Kazachstánu
|
|
