|
Německo 2025
Hedvábná stezka: Kazachstán
Z Biškeku vedla naše cesta klimatizovaným autobusem Hedvábnou stezkou do kazašského Almaty. K našemu překvapení jsme museli na hranicích vystoupit, posbírat všecky saky paky a vydat se k hranici pěšky. Všecko hodit na pás jako na letišti, možná ty RTG snímky vnitřností zavazadel kontroluje, těžko říct, spíš mi to přišlo, jen aby se neřeklo. Obě fronty, jak na vycestování, tak na vstup do země jsme bez problému prošli. Vzpomínala jsem na dětství a všichni jsme si chrochtali, jak je bezva Schengen.
Cestou do Almaty jsme podél dálice zahlédli první a jediné stádo velbloudů. Všimla jsem si taky, že tu jsou všude kilometry trubek všech možných průměrů. Každou chvíli nás průvodkyně upozornila na těžební místo zemního plynu, které právě míjíme. Náklaďáky s auty s Číny sem proudí novodobou betonovou stezkou. I tady občas zahlédneme větrníky, solár žádný. Čína tu investuje do infrastruktury stejně jako v Nepálu.
Netrvalo dlouho a už jsme odnášeli zavazadla do dnešního pokoje. Sraz za deset minut, jde se na prohlídku města. Velká města tu mají krásné zelené parky prošpikované zavlažovacím systémem. Jedním takovým jsme se prošli sotva pár kroků a před námi se zjevil pravoslavný Chrám Nanebevstoupení Páně. Jedná se o druhou největší dřevostavbu na světě a byla dokončena roku 1907. Když jsem si prohlížela jednotlivé detaily, musela jsem myslet na Pustevny, výzdoba uvnitř je impozantní a vévodí jí červená a zlatá barva.
I tady na nás při procházce městem vykukují všude sovětské symboly a ruští generálové. Projdeme kolem muzea hudebních nástrojů, všichni se těšíme na zelený bazar, který nás nezklame. Pořídila jsem nám papučky pro návštěvu a pak už hurá na náměstí a než se vrátíme domů, sedneme na kafíčko, kde na nás stříkají osvěžující mlhu. Večeříme v hotelu a ráno letíme do Šimkentu, města podobně zalidněného, jako je Praha na rozdíl od Almaty, kde žijí přes dva miliony obyvatel.
Na vnitrostátní let jsem se moc těšila, doufala jsem, že s námi poletí babičky s kozama nebo alespoň husama, ale bohužel, byl to let jako každý jiný. Seděla jsem vedle spolužačky, říkejme jí třeba Ingrid, která má nadhled a procestovaný celý svět. Žádná Němka, nýbrž světoobčanka. Na otázku, kam by se člověk měl vydat, kdyby měl jen jednu nebo dvě možnosti za život vycestovat mi bez rozmýšlení odpověděla Bhútán a Dárdžiling. Tak pokud váháte, kam vyrazit, můžete se nechat inspirovat.
V Šimkentu trávíme jedno odpoledne, v parku Abai se nám tají dech nach tamnějšími padlými v druhé světové válce. Nekončící seznamy mi připomínají Osvětim, pocit, že se to za rohem zase děje a hned na několika místech vyvolává pocity úzkosti. S úlevou naskakujeme do nachlazeného autobusu a vyrážíme na místo, kde cítíme poprvé skutečnou historii. Šimkentské hradiště bylo kdysi centrem a v roce 2007 se do něj vrhli archeologové, kteří našli předměty i 2200 let staré. Tak dlouhá je historie místa, které se daří udržet a nezastavět novou výstavbou. V 19. Století se jednalo o důležitou vojenskou pevnost, která ztratila svůj význam s příchodem Sovětů. Večeřeli jsme v restauraci Grand Praga, kde bylo pivo točené a moc dobré. Pohybujeme se po muslimských zemích, tak to není samozřejmost.
Posilnění před cestou na hranice do Uzbekistánu bylo třeba. Byl pátek a momentálně funguje jediný přechod. Hodně Uzbeků jezdí do Kazachstánu za prací, tak si asi lidé s dobrou fantazií dokáží představit, jaká tlačenice u těch pár otevřených budek asi byla. Ten večer jsme ukazovali pas šestkrát, z toho dvakrát "na ostro" v budce. Mně nechtěl pán s razítkem nechat vycestovat z Kazachstánu. Zdálo se mu, že na fotografii nejsem já a otisky si zkontrolovat nemohl. Připadala jsem si jako uprchlík, bezvýznamný řádek v seznamu, který stejně možná utlačí dav. Nakonec mi razítko dal, když jsem mu řekla, ze rusky neumím a za týden jedu domů. Fuj, jsem takové dobrodružství na instantním zájezdě nečekala! Do Uzbekistánu mě už vpustili bez problémů, ale odvážím si pocit, že státní hranice v dalekých krajích je místo, kde nechceš být.
(ah)
| Fotogalerie |
Chrám Nanebevstoupení Páně
|
|
Dotek minulosti
|
Vůně a barvy zeleného bazaru
|
|
|
Maso není nijak chlazené a prostory bazaru také ne, 42 stupňů
|
|
|
čištění ulic a i silnic probíhá ve městech růčo fůčo.
|
Almaty: cestou na letiště
|
Mig 21 v parku Abai
|
Šimkentské hradiště
|
Panel story :-)
|
|
