|
Německo 2025
Hedvábná stezka: Uzbekistán
Uzbekistán mi vyrzil dech. Nevím, kde začít, kde skončit, co vynechat... Snad možná pár wow efektů postačí... Během jednoho týdne jsme navštívili tři města a svezli se rychlovlakem, který jel na minutu přesně, to v Německu nemáme. Hned první den jsem pochopila, že výrazy karavanseráj, medresa, profét, emír a mausoleum nás budou teď denně doprovázet.
Karavanseráj je takový starobylý zájezdní hostinec pro karavany putující Hedvábnou stezkou. Zpravidla byly dvoupatrové a obehnané zdí. Zvířata bydlela mimo objekt, jelikož byla považována za špinavá. Tato fotka pochází z pouště uprostřed ničeho. Dochovalo je tam jen málo, ale přeci je to místo se silnou atmosférou. Respekt k poutníkům se dá jen těžko vyjádřit. Všečko rozpálené, dlouhé dny ani kousíček stínu, slunce neúprosně žhne, ale stejně jde mnohem větší žár od země. 45 stupňů. Rychlostí blesku stouply poklady z orientu v mých očích na ceně. Často se v karavanserájích i obchodovalo a zboží předávalo dál. Některé karavany se pohybovaly tam a zpět na kratší vzdálenosti, jiné na dlouhé. Buchara byla velmi významnou křižovatkou a je jimi prošpikovaná. Některé se opravují, jiných trosky čekají na nový život. Patří do kulturního děditství UNESCO, ale z některých jsou restaurace či hotely.
Medresa by se dala pojmenovat jako islámská škola. Nádherý vzdušný komplex. V přízemí jsou relativně malé studovny, ale zato jich je čašto 30 a v každé se studuje jedna část koránu. V patře pak studenti bydlí. Samozřejmě je vzdělávání v medrese přístupné pouze chlapcům. Je ale nutné dodat, že zdaleka ne všechny jsou do dnešní doby aktivní. Například do Buchary údajně dodnes jezdí studovat Korán až z Medíny. Z těch neaktivních jsou teď dílničky místních umělců nebo krámky se suvenýry. Vždy je třeba dávat pozor na hlavu, jelikož jsou dveře nízké, aby se před vstupem člověk poklonil. Velmi často je medresa spojená i s mešitou. Ty se dělí na aktivní a pasivní a pánské a dámské.
Emír je titul vysokých vojenských velitelů, potomků Mohameda. Tenhle je z Buchary.
Mausoleum je na první pohled těžko rozeznatelné od mešity či medresy. Také ho zdobí nádheré mozaiky, obdelníkový vstupní porál, může u něj být minaret či kopule s žebry i bez. Na rozdíl od ostatních staveb mají uvnitř symbolické okrasné sarkofágy, byť jsou ostatky zpravidla uloženy pod zemí.
Taškent
Město, kde žijí tři miliony obyvatel a na každém druhém kroku se buduje. Pořád musíte koukat pod nohy, abyste někde nezahučeli, přitom oči neví, kam dřív ostřit. Naše první kroky vedly do mešity a medresy, v jejíž knihovně bydlí nejstarší korán světa na jelení kůži ze sedmého století. Průvodkyni vykolejilo staveniště, ale pan stavbyvedoucí nás bezpečně stavbou provedl až ke knihovně, což na moje spolužáky udělalo nesmírný dojem. Baustelle in Deutschland darf nicht betreten werden! Překvapilo mě, jak je ohromný. Sice se nesmí fotit, ale našla jsem kratičké
video, kde ho uvidíte, jestli vás zajímá. Taky tam je dobře vidět, jak rozlehlé a krásné ty tamější komplexy jsou.
Cestou do Uzbekistánu jsem si lámala hlavu, kolik si mám na ten týden vyměnit peněz. Kartu jsem moc nechtěla používat a navím mě Slováci v Kyrgoši upozornili, že když už kartu někde berou, tak Visu, Mastercard většinou ne. Nakonec jsem se rozhodla pro 50 dolarů. Vyzbrojená somy jsem se zase těšila na bazar. Mise byla jasná. Pozorovat cvrkot, sehnat sušené růže, co jsem onehdá dostala od kámošky, která je měla od tchýně z Íránu, šafrán o kterém mi básní moje íránská kolegyně ve škole a nějaký super voňavý uzbecký čaj. Mise byla v mžiku splněna. Ještě jsem vzala čisté bavlněné mýdlo na kožní trable a spokojeně kráčela k metru. V každém vlogu o Taškentu vám řeknou, že si to nesmíte nechat ujít. A taky jo! Jedna stanice hezčí, než druhá, křišťálové lustry!!! To pražské má taky šmrnc narozdíl od frankfurtského, ale tohle je fakt cool. Jeli jsme čtyři zastávky s jedním přestupem do slavného hotelu Uzbekistán, kde jsme se všichni vychladili, občerstvili a pokochli, jelikož je kavárna v 17. patře.
Zaujalo mě ve vitríně pivo Žatecký Gus. Točený, ovšem neměli, daly jsme si, tedy s Martinou konev čaje. Podnik byl nóbl, proto jsme byly zvědavé, co to bude stát. Platily jsme cca 45 Kč a vyrazily do víru velkoměsta. Světe div se, žádny Lenin, žádný ruský generál. Třeba to byla náhoda, ale průvodkyně zmiňovala, že jsou v Uzbekistánu všecky pozůstatky po sovětech pryč.
Samarkand
Cestou do Samarkandu zaplesalo srdce mé. První zastávkou byla papírna, keramická dílna a rozlehlý zelený parčík s potokem! Se zájmem jsem si prohlédla, jak dělají papír z morušových větviček, v giftshopu mně nic neoslovilo. čaj jsem si dala ráda, ale pak už jsem zmizela v zeleni. I když
to místo bylo pohlazení na duši, rádi jsme naskočili do nachlazeného autobusu a vyrazili směr Ulugbegova observatoř. Tam jsme si všichni sedli na prdel. Panovník Uludbeg byl taky astronom a chvíli po založení Karlovy univerzity nechal postavit observatoř, kde naměřil a pojmenoval hvězdy a popsal je v knize. Západní vědci z jeho díla čerpali dlouhé roky a podivovali se nad tím, že to udělal fakt přesně. Originál jeho knihy o hvězdách je v Oxfordu a prý dodnes absolutně relevantní.
Kdybyste hledali, kde je nejvíc nádhery na metr čtvereční, pak je to nekropole vedle hřbitova, který je zavřený a čeká, až se najdou nejací prachatí archeologové, kteří se pustí do vykopávek. Tam bude krásy! Nekropole neboli mrtvé město je, ale přístupné a byť plné Sarkofágů, tak přenádherné.
Naše průvodkyně Iroda, která ze Samarkandu pochází nás přivítala slovy, že je tu 72 pamětihodností UNESCO. Jestli máte chuť pusťte si ještě teplou reportáž z
Objektivu, tam je dobře vidět, jak obrovské ty stavby jsou. Hodně toho zničil Čankajšek a kde, co srovnali se zemí Sověti. Moc by mě zajímalo, jak to tam vypadalo třeba před 20ti lety. Co vlastně zůstalo... Protože k rekonstrukci je toho i dnes ještě moc a moc.
Buchara
V Buchaře se štáb České televize nezastavil, my si zase nedopřáli Chivu. Moc se mi líbilo Emírovo letní sídlo. Moc rád sbíral předměty z dalekých krajů, takže vedle čńského porcelánu měl kachlová kamna z Holandska s výjevem Oktoberfestu. Stropy byly tuze vysoké 6-8 metrů, aby v domě šlo v létě vydržet, protože, jak je známo, teplo stoupá nahoru. Vyvýšený altánek sloužil s soukromým rozhovorům s návštěvou, vodní nádrž k ochlazení a harém pro jeho čtyři ženy nemohl chybět ani tady ani na tvrzi Ark ve městě. Na tvrzi se mi nejvíc líbilo majestátné nádvoří s trůnem. Připadala jsem si, jako v pohádce. Fakt orient! A jaké nosil krásné špičaté boty. Ne v pohádkách tisíce a jedné noci, ale doopravdy!
Když nám spadla brada z té krásy v Samarkandu, netušili jsme, co nás čeká v Buchaře. Představte si prostě Prahu jedna. Kam se vrtnete, všude jsou mozaiky, bazary, minarety, mauzolea, mešity, medresy. Parčíky s altánky a všude někdo něco tvoří. O Uzbekistánu jsem ve škole nikdy neslyšela ani slovo, ale rozhodně už na tenhle kout světa nikdy nezapomenu. Je neuvěřitelné, co lidi s minimálním náčiním dokázali vybudovat. Vždycky mě to znovu překvapí.
(ah)
| Fotogalerie |
Památeční foto s Martinou.
|
Historie potkává renovace, to je Uzbekistán.
|
S bezpečností práce si tu hlavu nelámou a jak tu ve čtyřiceti stupních můžou pracovat nechápu.
|
A ty melouny, kam se podíváš.
|
Shopping, baby!
|
Jo! Mám, co jsem chtěla!
|
Metro
|
Taky metro
|
Taškent jde spát.
|
Buchara nás vítá!
|
Frajer, co udělal z tohoto místa centrum vzdělanosti a má taky ty krásný botičky!
|
Brána do mauzolea, kde bylo použito 25kg zlata na výzdobu.
|
Temurův sarkofág je z nefritu, takže, když okénkem vysvitne slunce, rozzáří se zeleně.
|
Kdo ví, jestli se dočká tahle nádhera celkové rekonstrukce.
|
Náměstí Registán byl v dobách karavan místem setkávání a obchodu.
|
Pohled na nádvoří medresy. No, nechtělo by se vám taky v takovém prostředí studovat?
|
Takhle ta studia vypadala.
|
Powerchillen!
|
Polední kafíčko ve stylovém podniku. Ta atmoška, lidi! A taky prskací mlha...
|
Nejstarší mešita ve městě pochází z 8. století, momentálně čeká na svou rekonstrukci.
|
Kdo ví, jak dlouho to bude trvat a zdali se nezhroutí.
|
Pohled na zavřený hřbitov vedle nekropole
|
Shohizinda nekropole
|
|
V pivní čtvrti je i pivova Pulsar, kde vaří Plzeň v licenci český sládek.
|
Uzbecká tabule s tradičním porcelánem.
|
Když zalese slunce, město se vzbudí.
|
Letní sídlo emíra v Buchaře
|
S altánkem pro návštěvy a soukromé hovory
|
Všudypřítomné altánky
|
Botičky ze sbírky krojů
|
Plov: národí uzbecké jídlo
|
Tohle Mausoleum před Čankajškem zasypali pískem, tak si ho nevšiml a proto patří k nejstarším pamětihodnostem.
|
Chashmai-Ayyub-Mausoleum s posvátnou vodou z 12. století je poutním místem.
|
Barvy trhu
|
Tvrz Ark, městské sídlo emíra
|
"Vstupte, prosím, emír vás očekává"
|
pohled na město
|
I velbloud se schovává ve stínu.
|
Ikonické pohledy na město
|
Karavanseráj v opravě
|
Slunce jde spát a kluci hrají fotbal.
|
Chor Minor Medresa
|
Stín!!!
|
Mešita Emíra Muzaffarkhana
|
|
Pro holky
|
|
Jízdenka na vlak za půl milionu somů na fancy papíře.
|
Nádraží v Buchaře
|
Španělský rychlovlak zmákne na minutu přesně 700km za 4h 17min.
|
|
