|
Kanada 2006
Den Čtrnáct
Mám krizi. Došly mi trenky. Vyřešil jsem ji návštěvou krámku s hadrama v čínské čtvrti a kupem čtvero slipů za dolar. Jsou největší velikosti - L, což znamená, že jsou pro největší šikmooké prcky, tj. tak o pět čísel menší než potřebuju. Měl jsem v záloze řešení - přinejhorším je nastřihnu, nakonec jsem se do nich narval i bez nůžek. Ale bylo to o fous...
Mám krizi. Už mě pěkne s...leze krkem angličtina. Nebaví mě jí mluvit a už mě vůbec nebaví ji poslouchat. Ještě k tomu, když na mě nebere nikdo ohledy, ať se ksichtím sebehůř. A nejhorší jsou cizinci, těm není rozumět vůbec. Z toho usuzuju, že cizinců je tady přibližně 98%. Bez daně. Tady je totiž všude všecko bez daně. Ale už vím, jak na ně, nejlepší je říkat jes. To si takhlenc jednou zase kupuju středně velké kafe s mlíkem a bez cukru a ta ženská, která se byla nejmíň padesát let opalovat u Indického oceánu, prý "bongohungofink kofi". Usměju se, asi jsem toho na ni zpočátku vychrlil moc najednou a říkám, že ho chci s mlíkem. Baba zase tou svou poangličtěnou indštinou "mingopongohuhu kofi". Tak říkám, že ho chci bez cukru - vycházím z obvyklého sledu otázek, když si kupujete kafe. Ale baba furt "fungomungopingo kofi" - teď už fakt nevím, tak říkám, že jo. Baba je najednou spokojená, nalije mi do kelímku to jediné kafe, co tam přihřívá už od rána na plotně, lupne mi tam zbytek mlíka od včera a je klid. Na co se mě ještě mohla ptát, nemám šajn. No dyť je to jedno...
Domorodci jsou narozdíl od cizinců ochotni vyjít vám vstříc a snaží se, abyste porozuměli. To v praxi znamená, že když na vás něco bafnou a vy odpovíte, že fakt jako sory, zkus to znovu, zachrochtají celý monolog ještě jednou, ale udělají mezi jednotlivýma větama pauzu. Vy se pak jenom trapně usmějete a že teda do třetice všeho dobrého, ne. Výsledkem je, že ty pauzy mezi větama ještě více natáhnou a často po každé větě vyčkávají na vaši reakci. Takže v mém případě se už k druhé větě zpravidla nedostaneme...
Kurňa, už si zase stěžuju, zkusím vytáhnout něco pozitivnějšího... To třeba takhle jednou jedu tramvají, která mimochodem vypadá trochu jako trolejbus na kolejích a řídí ji nějaký chlapík. A ten řidič - tady jsem zapomněl na jeden důležitý fakt a to ten, že ve veškeré MHD včetně metra hlásí názvy stanic řidiči sami - tak ten řidič teda zase hlásil zastávky, prostě žádné umělohmotné baby z amplijónů jako v Praze - jo a tady jsem zapomněl na jeden důležitý fakt, že ne vždy řidiči názvy stanic hlásí sami, někdy je totiž nehlásí vůbec - no a ten řidič teda jako ty názvy stanic hlásil. Ale jak je hlásil! Standardní způsob hlášení je "blu"... což v překladu znamená "Bloor Station". Nebo třeba "bjuaju"... což není nic jiného než "Bayview Avenue", to je snad jasné, ne!? No a ten řidič - kurňa, teď nevím, jestli jsem už říkal, že to byl řidič tramvaje, která vypadá trochu jako trolejbus na kolejích, no ale to teď vůbec není důležité - no tak teda ten řidič ty názvy vlastně vůbec nehlásil. On je přímo vyprávěl! Třeba: "Clarmont strít, nyní bude Clarmont strít, nalevo tady máme kafeterii, tak kdyby měl někdo chuť, tak si tam skočte, třeba to stihnete než budem mít zelenou. Napravo se dostanete na výstaviště a k jezeru, ale tam je trochu zima, ráno bylo mínus tři... John strít, John strít zde, teda pardón, to je vlastně Spadina strít, Spadina strít zde. Nalevo si můžete přeskočit na 504ku na College strít, napravo by měly být nějaké busy... John strít, John... ježíííž, doprčic, to je ještě Peter stríít, sory! Peter strít, Peter strít zde. Tady jsou dva obchoďáky, v jednom by měly být nějaké slevy, ale bacha, v neděli a pondělí zavřeno... připravte se na dlouhou jízdu, je to tady před náma nějaké našlapané... hej ty vole, tak se hýbej, už máš zelenou!... ještě jeden semafor a asi mi na tom pedálu umrzne noha... Queen strít, přestup na metro, Queen strít, přestup na metro zde, pokud máte dobré boty, tak radějc vystupte a jděte pěšky, bude to rychlejší, pokud ne, tak tady dole je obchoďák... a napravo na Church strít je několik pěkných kostelů, stojí je za to vidět... hej ty tam vzadu, proč tam stojíš u dveří, ty si už asi potřebuješ zakouřit, co?" A takhle nějak pokračoval až ke mně domů. No kdybych zrovna netahal s sebou 14kilovou matraci, abych měl taky na čem spát, tak s ním snad jedu až na konečnou. To bych se dozvěděl věcí!
| Fotogalerie |
Tak jsem si říkal, jak se jméno tohodle obchodu vlastně čte... v první chvíli mě napadlo, zda neprodávají nějaké sanitární zařízení... ale oni prodávají jenom drogy, tak to nic.
|
Taková organizace může existovat fakt asi jenom v emérice.
|
Tak jsem si tady založil malou firmičku, aby nebyla nuda... :)
|
[Diskuze k článku ] |
| [Verze pro tisk] |
| [Doporučit stránku e-mailem] |
Diskuze k článku
29.03.2006
09:31:25 |
Otmar st. |
|
|
| |
23.03.2006
08:44:02 |
Eva |
|
| Otiku klid. Nejhorsi jsou vzdycky prvni 2 mesice, ze zacatku mas dojem, jakobys mel klapky na usich a ono to potom razenm spadne. Navic myslim, ze to neni tak zly, kdyz rozumis i ridici v tramvaji. bneklesej na mysli. zkus najit verejnou pradelnu, terba to vyresi ten velikostni problem :) Moc zdravim drz se Eva |
| |
22.03.2006
02:32:23 |
Tlapka |
|
| Co se tyce porozumeni okolniho sveta v cizine, tak naprosto souhlasim s Tebou popisovanym opakovanim vet s delsimi mezerami, nastesti Japonci jsou velmi tolerantni a stiham pouzivat e-slovnik, tak se to jakz takz da... Musime se snazit, at si domu privezeme co nejvic vedomosti...At ten pobyt stoji za to! |
| |
Přidání příspěvku do diskuze:
|
|
