|
Německo 2010
Zápisky z integračního kurzu pro otrlé
Kurz němčiny v tureckém Moschee se stal natolik zajímavým, že se s Vámi musím podělit o zážitky ze života nejen tureckých žen v domácnosti... Jedna zdejší česká "starousedlice" mě upozornila na právě začínající kurz němčiny. Zmiňovala, že se jedná o dopoledne se zajištěným hlídáním dětí a navíc je celý tento projekt, který trvá rok hrazený z hessenského sociálního odboru. Neváhala jsem a hned v pondělí naběhla na první hodinu. Zprvu jsem si říkala, že jsem se spletla, protože tohle bude opravdu ztráta času, ale netrvalo dlouho, než jsem změnila názor...
Začaly jsme zlehka. Číslovky, jak se jmenujeme, odkud jsme, jak dlouho jsme v Německu, kolik máme dětí, jestli jsme vdané a co je naším povoláním. Nikdy by mě nenapadlo, jaký šok ve mně dokáží navodit odpověti tak obyčejných otázek. V kurzu se našlo několik žen v domácnosti, které tu žijí třeba 35 let, mají 3-7 dětí a neumí říct ani jak se jmenují. V úterý jsme se dozvěděly, že valná většina účstnic kurzu není nijak vzdělaná, doma jsou rády a v drtivé většině je jejich neoblíbenější zábavou uklízení, případně pečení. Tohoto dne jsme se také rozdělily na dvě skupiny, přičmž každou bude vést jedna lektorka. Jedna je ze sociálky (tu jsem si vybrala já) a ta druhá je spíše jazykovou lektorou, ale je bližší Turkyním, protože umí turecky, zná jejich reálie atd. Lektorky čelily problému utvoření skupinek jednotlivých národností, které se zuby nehty drží pohromadě, jenže cílem je, aby každá skupina byla národnostně co nejvíce rozmanitá. Po delších peripetiích se více či méně úspěšně rozdělení podařilo a začali jsme se pomaličku učit.
Dechberoucí alespoň pro mě byla historka paní, která měla hláskovat své jméno a říct, datum narození, protože se něco takového člověku může hodit třeba u doktora. Paní nevěděla jak se to řekne, ale posléze se ukázalo, že netušila ani, kdy má narozeniny. Vytáhla tedy občanku, a ukazovala ji lektorce. Paní totiž neumí číst. Občanka kolovala tak dlouho, dokud se nenašel někdo, kdo dokázal z arabsky psané občanky vyčíst potřebné informace. Lektorka sama si poradit nedokázala.
Spousta žen staršího data narození se rozhodla jít do kurzu s cílem být gramotná. Tyto paní se německy domluví, ale je úžasné pozorovat jejich ctižádost, jak si z tabule opisují slova jako obrázky, pomaličku a v pekelném soustředění. Tyto paní nejsou hloupé, jen je jejich rodina nepustila do školy... Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že takový zde nemyslitelný přístup je jinde normální. Notnou dobu mi z tohoto faktu běhal mráz po zádech.
Jedna mladá veselá sympatická holčina nám prozradila, že se narodila v Offenbachu. Nešlo nám tedy na mysl, jak je možné, že německy neumí. Krátce po narození odešla s rodiči do Turecka, kde pak chodila i do školy. Našla si přítele, vzali se a prestěhovali se do Německa za prací. Něco takového se může lehko stát, ale proč mi to připadá tak absurdní?
Zajímavý byl i samotný začátek opravdové výuky, kdy jsme začaly s lidským tělem. Lektorka nám vysvětlovala, že není zdravé každý rok otěhotnět, že by si mělo tělo někdy odpočinout a pro tyto případy, že existuje antikoncepce a jaká. V těchto chvílích mi přišlo pojetí integračního kurzu přinejmenším zvláštní. V žádném případě to nechci nijak hodnotit, protože je mi jasné, že koncept výuky někdo sestavil podle urřitých sociálních potřeb a tento rozhodně není prvním, který běží a má výsledky...
Bohužel se výsledky nedostaví u nás. Zdlouhavé řešení situace s hlídáním dětí vyprodukovalo v Jachymovi běsnící amok už když jsme se k Moschee blížili, a proto jsem se rozhodla ho už nemučit. Jsem ráda, že jsem zažila něco nového a že všechny růžence v Moschee zustaly bez úhony. (Někteří z vás znají Jáchymovu vášeň pro korále...)
ah
|
