|
Německo 2015
Na jaře napilno...
Chci naivně věřit, že se rozzářilo pár očí, když se tu po dlouhé době objevilo pár článečků. Jenže stejně jak sluníčko, tak čmeláci "Humlíci"(jak říká náš kamarád Uli) den co den tahají ze země nový život i já po kratičkých prázdninách opět vyhlašuji válku své tuposti. Právě začal můj šestý semestr a pomaloučku, polehoučku tak přestávám být nováčkem. Zatímco většina mých spolužáků má před sebou bakalářku, podle mých výpočtů, bych měla potřebovat ještě něco kolem třech semestrů na dohloubení mé asijské Blanky. Uvidíme, jak se mi to všecko podaří ve vesmíru namíchat. Na studiu je pro mne ze všeho nejhorší, že se musím pořát v něčem rozhodovat, vybírat, zvažovat... Nekonečné možnosti kombinací mně ubíjí. Vždycky jsem si myslela, že nemám ráda změny. Univerzita mě naučila, že si člověk zvykne na všecko. Další metou v mém životě je tedy zřejmě osvojit si smysl pro rozhodnutí, což není do života vůbec špatný.
Asi mám moc zájmů, což mi nikdy nepřišlo. Dost možná proto, že rodina sama o sobě je velkým koněm, mnohem větším, než jsem si kdy dokázala představit a nejspíš i připustit. Jsem ráda nohama na zemi a tak si odvahu servíruju po kapkách, abych se mohla radovat z malých úspěchů. Skokem po hlavě by totiž hrozil jeden jediný veliký neúspěch, jo jsem srab! Kámoška mi říkala:"Čím vć si toho zapíšeš, tím víc toho zvládneš." Tak se snažím a výsledkem je, že mám zapsáno stejné množství seminářů jako všichni ostatní normální domorodci a stejně jako oni věřím, že "to dám".
Bádání ve vodách kultur jihovýchodní Asie je moc fajn. Rozhodnutí se dělají lehko, protože se tam nevyznám, všichni docenti jsou milí, vše je zajímavé, takže člověk nešlápne vedle.
Co mi ale opravdu dělá vrásky už nekolik měsíců a Otík zaslouží pozlatit, za jeho výdrž a podporu je, obří dilema zda se mám ponořit do japonských let dávnominulých a jeho tradičního textilu období Edo, což je ruku na srdce rajcovní dost možná jenom pro mně... Zajímavější z hlediska pohledu do budoucna by jistě bylo zůstat věrná moderní japonské literatuře resp. literárnímu zpracování fukušimské trojkatastrofy z března 2011 u paní profesorky Gebhardt. Obě témata i oba profesoři jsou velice inspirativní, nicméně u výčtu plusů a mínusů si nemají co vyčítat. To, pro co se v nadchazejících dnech a týdnech rozhodnu zůstane mým bádalištěm na následující tři semestry. Desí mě, že právě teď si musím vybrat, z kterého soudku bude moje bakalářka.
Kvůli dotěrným "spamerům" mi nemůžete sdělit Váš názor do fóra pod článek, ale budu vděčná třeba za hlasování v anketě nebo komentář na FB či mejlu :-)
A za odměnu Vám příště napíšu, co psal uznávaný mnich a spisovatel z Miharu Genjú Sókjú o tom, co se dělo v zakázané zóně od dubna do srpna 2011, kdy se podílel na rekonstrukci Fukušimy.
(ah)
| Fotogalerie |
Tak to všecko začíná. Kde nic, tu nic...
|
Když sluníčko pomůže, i ředkvičky na snídani budou
|
Někdy, ale stačí jen tak na zimu neuklidit květináč od fazolí a pozorovat, co se z toho pod sousedovic krmítem na jaře vyklube. Mně se třeba takhle vyklubala z milé paní, která si mně našla na kváskové mapě skvělá korektorka!
|
Letos jsme omladili pro lepší květináčový výnos jahody. Byť je to trvalka, tak jednoho dne už ani koblížky z lesa kýžený výsledek nepřinesou...
|
|
