|
Čechy 2015
Homecoming
Poslední rok mnou propluj jako namydlenej blesk a začíná mi docházet, že bude zase advent. Dnes mě Eliška soucitně upozornila, jestli bychom neměli sklidit zaječí školu, když Velikonoce už byly dávno a neměli vyndat betlém. Úplně ve mně hrklo, protože jsem ještě nestihla zaregistrovat ani jaro a už budou zase Vánoce...
Vedle přehršle věcí, které jsem zazdila, odsunula, zapomněla, odřekla a zapomněla se toho, ale vlastně docela dost událo. V letním semestru se mi podařilo nakřečkovat pro mně dodnes nepochopitelných 35 kreditů a konec mého studia začíná mít pomaličku konkrétní obrysy. Všem, koho jsem kvůli tomu zanedbala se tímto omlouvám. Na dlouhém seznamu stojí bohužel i ti nejbližší: rodiče, děti, ale i spousta kamarádů. I přesto, že se poslední dobou od papíru (v lepším případě), či monitoru (v horším případě) prakticky neurvu, sklízím jako plody svého snažení nálepku "šprt", a co hůř: jak doma, tak ve škole :-(. Já, nejnatvrdlejší stvoření, co znam?!
Zkrátim to! Letos jsem se hecla a šla na knižní veletrh, což bylo přesně tak hrozné, jak jsem si představovala. Jako malá jsem jezdila s mamkou na Svět knihy do Fučíkárny, což bylo super, jenže to frankfurtský výstaviště je tak obrovský a narvaný, jako frankfurtský letiště, když v Lufthanse stávkujou. Nejlepší byl pavilon 5, kam jsem měla namířeno do stánku Čech a Slovenska. Právě tady mně lapila sličná Polka, jestli nechci namasírovat. Asi mám na čele napsáno, že daň za 3 odevzdané seminárky je moje pravá zablokovaná lopatka... "Close your eyes and enjoy!", řekla. V tu chvíli na tom místě to bylo věřte nebo ne ještě krásnější, než se v jedenáct zavrtat pod peřinu. Prohlídla jsem si, co je nového, abych věděla, po čem mám sáhnout v knihkupectví, až budu čekat v Praze na Bus.
Jo, hned po knižním veletrhu jsem teda jela konečně zase skoro po dvou letech do Čech! Mně se tak stýskalo... A když Šporcl otevřel svůj koncert variací na "Kde domov můj", krásnou hudbou lehce pohnutá, jsem seděla a naměkko ani nedutala. Myslívám na emigranty, jaký to asi bylo odejít s tím, že se nesmí vrátit a nedokážu si to vůbec představit... Sama se cítím jako bezdomovec, už vykořeněná a zároveň ještě nezakořeněná.
U nás v Leťáku je toho tolik nového od té doby, co tam nejsem, ale přitom se vlastně jakoby nic nezměnilo. Kozel u Forchů stojí 22 korun a je tam pořád stejně nahulíno. Ve škole jsou prvňáčci v té stejné třídě, kam vedli v září roku 1990 rodiče mě a i paní učitelka Chládková je pořád stejně usměvavá a milá a dodnes mi jako jediná osoba na naší malé planetě říká:" Andulko :-)". Ani ve snu by mě nenapadlo, že právě tam povedu jednou svoje dítě! Na žebříčku zážitků roku 2015 se určitě vejde do první desítky :-).
Co mě, ale fakt mrzí, že jsem nemohla jít na povídaňopromítání Martina Dolečka: Dobrodružství v Pacifiku, který bude až v sobotu 14.11. od pěti v letohradském kulturáku. Na plavbě do Austrálie se mu v šílené bouři polámalo kde co. Například žebro a kormidlo... A když nám vyprávěl, jak si místo kormidla přidělal schod od kajuty, byla jsem hrozně ráda, že sedí s námi naživu u jednoho stolu a věřila, že se tentokrát termínově v Čechách sejdem... Kdo můžete, běžte si to vyprávěni poslechnout a podívat a kdo nemůžete, pusťte si kluka, co si plní klukovskej sen třeba v internetové televizi Playtvak a a pak třeba ještě tady.
Než se mi Otík vrátí z Prodigy, tak jdu ještě honem udělat pár náušnic. Největší japonský filmový festival mimo Japonsko Nippon Connection se opět letos uchází o finanční podporu a pro svojí Crowdfunding kampaň zapojili mezi odměny i moje ptačí náušnice. A protože je určitě budou chtít podporovatelé do Vánoc a zkouška z indonéštiny se zase nemilosrdně blíží, je dobré se vším pohnout!
(ah)
| Fotogalerie |
Indonésie byla letos čestným hostem knižního veletrhu a i na fakultě byla spousta doprovodných akcí.
|
"Nádvoří" výstaviště
|
V Čechách mě zarazilo, že mají České dráhy reklamu v televizi. Stačilo se vydat do Pardubic na koncert vlakem a rázem mi bylo jasné, že kvalita poskytovaných služeb v souvislosti s konkurencí se zcela jistě musí meziročně velmi negativně projevit na zisku firmy.
|
Prej nerostou, ale stejně jsme se šli cournout do Ráje.
|
Přes Nový Dvůr jsem chodila do lidušky na flétnu. Vzalo mi dech, že se tady úplně zastavil čas. To je momentka z reálného života...
|
... A hned vedle najdete "nové" největší muzeum řemesel.
|
Jemuž vévodí kašna Listopadka
|
Hotmarova "kachlička" je tak krásně zrestaurovaná, že se tají dech!
|
Na zámku jsem zamáčkla slzu u díry na nádvoří, která zbyla po stromě u kterého jsme se fotili na svatbě...
|
I ta oranžerie v zámeckém parku byla v tom podzimním barevném kabátě nějaká hezčí...
|
|
