|
Německo 2016
Brašny na nosiče, nohy na šlapky aneb kolem Rýna na kole
Květen má v Německu stejně jako v Japonsku náboj cestovní. Nekonečno státních svátků vybízí k vystrčení nosu z domu i když vlastně na žádné cestování nemáte čas. Nafoukli jsme kola, nasadili brašny a sjeli lesem na hlavák. Úplně ne ZERO WASTE jsme si koupili do vlaku dvě kapučína do papírovýho kelímku a šikovně naskládali naše 4 kola do míst pro ně určených. Jeden vagón je designovaný na 8 kol, což se zná být hodně, ale opět jsme se utvrdili v tom, že náš super nemainstreamový nápad je mainstreamovější, než bychom si byli schopní vůbec představit. No, nic.... pokusíme se nehoblovat nábřeží...
Jedeme z Koblenz do Bingen a těšíme se, co nás po cestě potká. Otík si stáhl nějakou mapovou navigaci, tak budem třeba míň bloudit :-)
Projeli jsme hory, doly, černý les a bylo to super. Hned bych místo aplikování zásad vědeckého psaní zase vyrazila. Mezi tři největší highlighty řadím: 1. Budku "Sezame otevři se", 2. Burg Katz, 3. nocležení v herberku.
Ráno, sotva jsme ujeli pár kilometrů po nábřeží, už jsme čekali na přívoz do městečka Kaub, kde jsme projeli úžasným blešákem a dali se prudce nahoru. Brašny na zadních kolech mě jednoduše vyhodily z kola v momentě, kdy se přední kolo neohroženě odlepilo od vozovky a vystřelilo směr oblaka. Ano, potupně jsem šla tu nejprudší část pěšky. Slunce pálilo, jako kdysi pálívávalo v červnu, když ještě v Evropě nebyly monzuny... Velmi symbolicky v pravé poledne objevila nenechavá Eliška mezi vinicemi Budku s cedulkou: Sezame otevři se. "Mami, tam určitě můžeme dovnitř! Jinak by tu nebyla ta cedulka..." Co vám budu povídat, jeďte tam.
Jako číslo dva jsem zmínila Burg Katz. Je tak krásný až se tají dech. Míjeli jsme ho, když jsme sjížděli z Loreley k přívozu do St. Goarshausenu... Až jsme chěli jít na prohlídku, jenže na něm byla tabulka, že se nedá navštívit, protože je v soukromém vlastnictví. Začali jsme si snovat příběhy v hlavě, kdo si asi koupí takový skvost ze 14. století? Jsou tam očividně nová okna a v nedávné době na něm jistě probíhaly četné opravy. Ne a ne ho vyhnat z hlavy. V herberku, kde jsme si připlatili asi euro za připojení na wifinu jsme se šli zeptat strejdy Googla. No a sestřenice Wikipedia nám prozradila, že zde do roku 1989 bylo "Erholungsstätte des Sozialwerks der Bundesfinanzverwaltung" a že bylo prohlášeno kvůli chybějícímu požárnímu schodišti za nevyhovující a tím nabídnuto k prodeji. Městečko St. Goarshausen si na něj brousilo bójky, ale muselo chca nechce zamáčknout slzu. Koupil ho totiž Satoši Kosugi, který byť turistický magnát, pochází z rodiny se samurajskými kořeny. Der Spiegel psal o jeho plánech v dubnu roku 1989. Celoročně vytížený luxusní hotel s vířivkou a výhledem na lodě v nemilosrdné zatáčce, kde Loreley poslala ke dnu už tolik námořníků, se dodnes nekoná. Zbytky příjezdové cesty k hradu jsou prorostlé statnými stromy a mechem. Jen ptáci se tam hádají o slovo, jako by měli Eurovizi.
Nakonec snad ještě zmínka o herberku. My, co je známe jen z vyprávění Cimrmanova Lijavce jsme měli respekt a obavy, do čehože to vlastně jdeme. Vždy, když vyrážíme na kole, není jednoduché najít, kde ve čtyřech složit hlavu. Máme-li štěstí, najde se tu a tam malý rodinný hotýlek na jednu noc. I ten má často své kouzlo, ale i několik ale. Nevezmete si sebou svačinu na cestu a jste odkázaní na nákup v terénu. Herberk, na který jsme natrefili, nás dočista okouzlil. Pěkný pokoj se sprchou, kolárna pro kola, sváča s sebou. Skvělé pomazánky na snídani a jako kulisa trénující filharmónie. Inu stali jsme se členy spolku a budeme testovat, jak široká je paleta služeb v jednotlivých herbercích. Prej je to dobrodrůžo!
(ah)
| Fotogalerie |
Komisař Vrťapka vypátral, že když se potkává Mosela s Rýnem, musíme být v Koblenz
|
Cestou, necestou, polem nepolem, vyrážíme do Bingen
|
:-) Zátiší za všechny šlápnutí
|
U Rýna to může být i dřina!
|
A když už sebou táhnem ty traktory, dáme kapku freeride.
|
Ovšem, co je moc, to je moc...
|
Domácí mají jasno, ne každá turistická stezka je průjezdná na kole. Člověk se pořád něco učí...
|
Déjà vu! "Neblbni, to přece není Mosela v Trittenheimu u Bolligů. Tady jsme na Rýnu."
|
Nejlepší suvenýr ever! Rýnský ryzlink do každé zahrádky
|
Páteční chvilka poesie: Heinrich Heine: Die Loreley (letos poprvé)
|
Nejdřív na přívoz, do hospody pod širým nebem a pak už hurá na bobovku na Loreley.
|
"Tyjo, to bylo ale asi fakt hodně do kopce! Támhle pluje náš přívoz!"
|
Po zaslouženém výstupu, kde se vzala, tu se vzala viniční restaurace!
|
Ještěrky se už hemžej, je čas oběda
|
"Tenhle bude dobrej, memi, né, co myslíš?"
|
Dáme jedničku rýňáku, uděláme průvan v brašnách a hnedle to pojede do kopce samo!
|
"Kdepáaaaak, já s váma nejdu! Mně je tu dobře"
|
Jo, o prsa, ale stihli jsme vystoupat až nahoru na Loreley, než odjela...
|
poslední bobovka
|
Burg Katz
|
Hrad Katz má nedaleko na břehu Rýná i kámoše Burg Maus :-)
|
Obyčejné štěstí. Táta a syn
|
A opodál sběračka mušlí. "Mami, jakto že je tady víc mušlí, než u moře?" "Nevím, asi je tu nikdo nehledá..."
|
|
