|
Německo 2016
Den 3: Hrdinství už bylo dost. Jedeme lanovkou!
Brácha paní hospodský z Kaunergradhütte seběhne do Plangerossu za 50 minut. My se slanili i se sbíráním borůvek po cestě hodiny čtyři. Nespěchali jsme. Třetí výstup do sedla z údolí jsme si odpustili, jednak některé z nás už bolelo kde co a druhak jsme si chtěli šlehnout tak jak tak jednu jízdu letní kabinou. Právě srovnání zimních kopců s letními nás přilákalo tak vysoko. Původně jsme chtěli jít s baťohem od chalupy k chalupě v Allgäu. Je to blízko a všude se píše, že ideální pro rodiny s dětmi. Hezky pro začátečníky...
Kdo zná mého muže extrémistu jistě hádá, že "hochalpinismus"(tak se prej jmenuje naše díky chybějící kondici a přebývajícím kilům šnečí turistika), byl jeho nápad... No, a nebyl. Na třítisícovky nás vytáhly děti. Super nápad! Kde jsem začala nervóznět, ony řičely blahem. Opět se potvrdilo mé podezření, že jsme z dětí permanentně poprděný a naše představy, že jsou na tohle a ondle moc malý je úplně zcestná. Vzpomínám si, že jak byli Eliška s Jáchoušem ještě maličcí, utrousila mamka jen tak mimochodem, úplně obyčejnou hlášku. "Děti je dobrý nechat žít." I přesto, že je to téměř prázdné sdělení, zavrtalo se mi do šedé kůry mozkové a začínám tušit, že to bude čím dál těžší.
(ah)
| Fotogalerie |
Kaunergrathütte je jedním z hnízd horolezců. Výhled na skalní žebřík ze záchodu je málo platný prostě zážitek
|
Když musíš, tak musíš. Každej sbírá zkušenosti jinde... Vlevo deti s Otíkem a vpravo veselé Mnichovandy.
|
Jakou dobu jsme se plazili od jezírka k chalupě a za jakou chvilku jsme k němu seběhli... A jak je to tam hééézký...
|
Svačina!
|
Zelená hopsanda. Jéééj!
|
A když už je pauza, Eliška si jí umí užít!
|
"Tyjo, tam je klíšťat, hele!"
|
Za pauzu i úsměv vyloudí :-)
|
|
