|
Expedice RED PANDA
Nepálským Langtangem s batohem II.
Jakmile jsme se přehoupli nad nadmořskou výšku 3400 m.n.m., dával na nás Nyima extra pozor a průběžně se poptával, jak se cítíme a co hlava, jak jsme spali a jestli je vše v pořádku. Když jsme dorazili do kompletně nově vybudované vesničky Langtang, hnedle nás vzal na aklimatizační výstup o kousek výš, aby minimalizoval případná rizika výškové nemoci. Spali jsme do té doby maximálně v 2817 m.n.m. na Kaunergrathütte a jeden nikdy neví. Nemůže bejt každej Jaroš. Potkat to může každého a ruku na srdce, já na ty třeštihlavy trpím i v Alpách, když máme výstup s velkým převýšením. V Langtangu bylo všecko dobrý, proto jsme směle vyrazili do poslední vsi v údolí. Také v po zemětřesení v roce 2015 nově rostoucí Kyanjing Gompě jsme překročili náš dosavadní výškový rekord, který byl do té doby na
Fudži a bez dětí.
Poprvé pokořená výška 4000 m.n.m. a spánek v 3870 m.n.n. v některých z nás vzbuzoval respekt (a Otík to nebyl). Při večerním tlachání u kamen o záchranné akci vrtulníkem do Kátmándú Jáchymovi vzrušením jiskřily oči a začal se nenápadně vyptávat na příznaky "výškovky"... Byla jsem to ale já, kdo odpadl na kdo ví co, jako první. Ráno mě třeštila hlava a přehříval se mi termostat. Místo výstupu na nedaleký vrchol Kyanjing Ri jsem si objednala Big pot čaje a zavrtala se zpátky do spacáku. Eliška s klukama vystoupala na první vrchol, kde už s třeštihlavem na kluky počkala zatímco oni si vyšlápli na druhý vrchol 4.770 m.n.m.
Jáchymovi se z toho výhledu na zasněžené hory začalo chtít děsně lyžovat, velmi rychle si osvojil Nyimovu skalní běhací techniku, která mi stále nejde na rozum a začal se klouzat (rozuměj lyžovat) z vrcholu dolů... Na oběd už byli v chalupě zpátky. Odpoledne jsem se postavila na nohy a vydala se s Otíkem na kopec ještě trochu pomnožit krvinky. Neohroženě jsme měli namířeno stezkou mezi stádem jaků, velitel stáda na nás ale náladu neměl a významně na nás pokynul svejma naleštěnejma rohama (nevšimli jsme si, že jsou mezi jaky i mladí). Jelikož nás vyhodnotil, jako ty méně chápavé, tak se ještě vztyčil na zadní, předníma kopytama se po Nyimojachoušovsku slastně zabořil a sklouznul směrem k nám. Když si trochu zapřeháním, tak jsem už cítila ten naleštěný růžek v ledvinách a říkala si, za jak dlouho tady asi může být ten vrtulník. Normální hysterka, no. Někdy se mi to v Asii stává... Otík ocenil jačí eleganci a koordinovanost pohybu, protože to je fakt obří zvíře a se stoickým klidem pronesl něco jako: "Jé, tudy bychom asi chodit neměli." Hodili jsme zpátečku a stádo obešli. Pak jsem to měla celý týden na talíři, když jsme potkávali jaky v lese. Jinak jsou ale hrozně hodný a mírumilovný a z jačího mléka je super sýr. V Kyanjing Gompa Švýcaři zafinancovali stavbu sýrárny, kola tu nechávají zrát 3 měsíce, no co vám budu... Taky jsme začali sejrařit. Berem mléko kozí a ovčí z farmičky ve Schmitten, ale o tom jindy:-)
Další dobrodružství začalo v noci, kdy se porouchal termostat Jáchymoj a jako bonus ješťe zvracel. Asi se mu zdálo o tom vrtulníku. Jenže ráno o sobě Nyima řekl, že je silák, půjčil si od švagrové šátek a hodil si Jáchouše na záda. Otík též nebyl úplně fit, ale nahodil si dva bágle na záda a vydali jsme se na sestup směrem k Nyimovi domů do Thulo Syabru. Cestou nám Nyima stopnul "prázdný" muly a poslali jsme s nima dva bágle napřed do dnešní cílovky "Buddha Guest House", abychom mohli líp rozložit váhu, když nám dvoje záda vypadla. Jáchym se v průběhu dne postavil na nohy a bylo mu líp a líp. Následující ráno hlásila termoregulační chybu zase Eliška a den na to Susan. Nikdo netuší, co to bylo za jednodenní virózku, ale tím, že napadala jednoho za druhým nezávisle na nadmořské výšce, výškové nemoci to nepřipisujeme. Průběžně jsme měnili plány na základě aktuální situace. U Buddhy jsme jeden den zůstali, bo bezvládnou Elišku nikdo nosit nechtěl. Když odpadnul Susan, tak si zavolal Nyima na pomoc švagra, který dělá taky průvodcovský zkoušky a střídali si batoh a Susana. Lokální lidi mají vždycky něco do sebe :-)
Cestou k Nyimovi domů jsme zaslechli hrozivé štěkání v nám úplně neznámé tónině, dokonce i ostřílený švagr vzal na moment zaskočeně zpátečku. Posléze jsme se dozvěděli, že na sebe štěkali medvědi, chystající se porvat. My už je ale ani nezahlédli, ale s trochou fantazie tady člověk může zažít i dobrodružství :-). Pro nás bylo tohle už poslední.
V Nyimově hotelu v Thulo Syabru jsme se měli báječně. Zůstali jsme několik dní a chodili na výlety nalehko, protože náš předběžný plán dojít na posvátná jezera Gosaikund se stal marodícím zdržením a naším šnečím tempem nerealizovatelný. Otík si s Nyimou ale vyběhl alespoň na Laurebinu (4.200 m.n.m.) a zpět a mohl se vracet domů s dobrým pocitem, že si nakonec přecijen hezky máknul. My se zatím vrhli do nauky místních textilních řemesel, což zase ukojilo mé kulturologické potřeby :-). Pokecaly jsme se švagrovou o minulosti a budoucnosti a o životě a tak. :-)
A jak to dopadlo s Expedicí RED PANDA?
Nyima nás protáhl džunglí, která byla čím dál divočejší. Připadala jsem si jako Mauglí. Jakoby nás někdo přesadil do sci-fi filmu. Kolem tří tisíc metrů už bylo všude jen vlhké divoké zamechované několikavrstvé zeleno. Stromy šustily, jak se po nich honily veliké opice s černobílým obličejem. Myslela jsem si, že se mi to zdá. Červené pandy chodí na bambus, ale opic a jaků se bojí. Žádnou jsme nezahlédli až k posedu, který ochranáři loni postavili ve výšce cca 3500 metrů dost možná proto, že zrovna pod ním leželo několik čerstvých jačích koláču. Měli jsme smůlu, že šli zrovna ten den tak vysoko. Už jsme neměli čas jít džunglí ještě výš, takže nakonec byla naše mise neúspěšná byť měla 90% naději na úspěch. Tak to zkrátka někdy chodí. Aby nám to nebylo líto, poslal nám jednu pandí fotku Nyima :-)
A ty opice byly stejně nejlepší. Nyima z nás měl legraci, jak jsme z nich vykulení. Představovala jsem si, jak někdo fascinovaně vzrušeně pozoruje u nás v lese jelena a moc mi to nešlo.
Kdyby vás už ty naše fotky přestaly bavit, ale pořád byste chtěli vědět, jaký to tam vlastně je, tak si můžete pustit dokument ČT Na cestě po nepálském Langtangu. První půlka se odehrává v Thulo Syabru a je tam Nyimova žena a Nyimův zemětřesením zničený dům a ta druhá na treku do Kyanjin Gompa :-).
Tam všude jsme byli.
(ah)
| Fotogalerie |
Památník obětem ničivého zemětřesení, které kompletně zasypalo celou vesnici Langtang. Na seznamu není žádný Čech.
|
Kde se tu vzala tahle běžka made in Austria?
|
Jačí sýrárna v Kyanjin Gompa
|
Tahle kočka bydlí a chodí do školy v Kátmándů, těď tráví prázdniny doma.
|
Už jede mlíko.
|
A jeje, tady se nám začíná rozjíždět výšková nemoc... Rychle pryč z vrcholu!
|
Najdi ledovec... Už není.
|
Jiná perspektiva nikdy neškodí.
|
"Než příjdou, spíchnu si myš, ale pssssssst!"
|
Půl království za horalku!
|
Doufám, že tam chlapci tu vrcholovou tabulku nechali.
|
A jedééém na oběd!
|
Mít tak křídla...
|
Zahrádkaření na horách frčí. Zelí, mrkev, petržel celer, máta, fazolky a spousta dalších plodin, které ani z Evropy neznáme.
|
Záchranná akce zahájena.
|
Jeden den nepálským nosičem. Od patnácti let nosí pro turisty dennodenně 2 bágle.
|
Ovšem jen na chvíli. Tyhle muly jdou dolů totiž na lehko. Jedna teda už ale nepůjde, ale ještě to neví.
|
Pralinky s citrónovou polevou...
|
Jéééé, vaše batohy, hele!
|
|
Místo odpočinku na školení praní v horském stylu. Kéž by mu to vydrželo.
|
Zleva! Budhisti vždycky zleva! To si pamatuj.
|
A dem na tygra.
|
Otík přišel z focení: "Nic nemám, byla tam jenom ňáká husa!" Bažant lesklý, nepálský národní pták...
|
Most postavený DAV https://www.alpenverein.de/der-dav/ueber-uns/nepal/video-nepal-hilfsprojekt-des-dav_aid_30533.html
|
Holka, modrooká, nesedávej...
|
Ubohá Rusalko bledá....
|
Knedlíky se zelím, se zelím kyselým... By určitě k sušenýmu bizonoj šly...
|
Anooooo a tentokrát nahoru, tam jsme ještě nebyli.
|
Thulo Syabru. Když tu byla na jaře ČT, pan domácí pletl košíky...
|
Ničivé zemětřesení svírá srdce dodnes...
|
A my stejně půjdeme zkratkou úplně jinudy, abyste věděli!
|
Hele, ta Laurebina, kam lezou kluci je támhle?
|
Oh, to vypadá na dort se šlehačkou!
|
Jelene, jelene, tričko mám zelené
|
To vypadá na jačí farmu
|
Ale mlíko ještě nemaj, to nedostanem doma pochvalu.
|
Pssssssst! Pandí posed...
|
Pojď dál, pojď dál...
|
"Pojď, uděláme encyklopedii strašidel. Sýr!"
|
Nyimova švagrová s pohnutým životním příběhem...
|
Z kláštera čekajícího na opravu...
|
...se podařilo zachránit oltář a sochy...
|
|
Otík byl úplně okouzlen, jak mají v téhle čajově naklizeno v kuchyni. Asi by si to přál i doma...
|
A tady někdo pilně studuje termiku...
|
Buddha na Laurebina peak (4200 m.n.m.) sleduje tůristy, kteří se z posledních sil plazí nahoru
|
Tendle motýl sežral zelený zvýrazňovač
|
No jen pojď, pojď a hezky se pode mne postav....
|
Řekněte jí někdo, že takové maskování funguje až tak o tři tisíce metrů výš...
|
A zase jedna z dálnice do Číny...
|
Naviděnou v Kátmándú, možná...
|
|
