Co se má člověku vybavit, když se řekne Frankfurt? Frankfurtské párky, jablečné víno, letiště nebo snad Evropská centrální banka ? Od zeleného čtvrtka především Grüne Soße nebo chcete-li Hesensky „Grie Söß“.

Koncem loňského roku jsem si říkala, že si žádné předsevzetí letos dávat nebudu. Na rozdíl od jiných let mě ani žádná nějak nenapadala, protože jsem se poslední půlrok unášela a stále ještě unáším na křídlech, která mi narostla při opuštění domácího vězení.

Čím dál častěji si kladu otázku, na čem je založená popularita těch tří písmenek, které se objevují na čím dál větším množství potravin, oblečení a dokonce i nábytku. Taky jste se nad tím už zamýšleli?

Kdo mě zná, dobře ví, že kafe nepiju... A když, tak Kapučíno nebo Latte. Jenže už docela dávno se mi zalíbil zvyk usednout o víkendu třeba k teplému štrůdlu a šálku rozpustné kávy s mléčnou pěnou. Jenže jak roky plynuly, tak nás nutně muselo přestat bavit kupovat pořád to stejné rozpustné kafe a experimenty v této věci nikdy nedopadly valně. Toužili jsme po výběru čerstvé voňavé kávy a putování prstem po mapě. Ruzných mašin na kávu je všude tolik, že už by se ani vidlema přehrabovat nemohly, ale problém je v tom, že nejsme milovníky tolik oblíbeného Espressa...

Když si sousedka koupila mlýnek na mouku a dvě chlebové formy, zrodila se mi v hlavě nepopsatelná touha umět upéct doopravdický křupavý bochník tak, jak to dělával den co den můj děda, ještě když jsem nebyla na světě...

Geny jsou hrozná věc! Je tomu asi tak dva roky, co jsme seděli s tchánem u stolu a čílili se nad kvalitou běžně dostupného chleba. Tou dobou jsme si už dávno pekli chleba svůj a zrovna nám odcházela první domácí pekárna. Děda na naši adresu utrousil poznámku, že je sice chválihodné, že takto činíme, nicméně z hlediska výživové hodnoty potravy je droždí droždí a kvásek kvásek....