|
Německo 2020
Na střechu Tyrolska kovid nekovid
O Vánocích jsme dali hlavy dohromady a rozhodli se, že si po dlouhé době koupíme dovolenou. Tedy přesněji řečeno základní kurz vysokohorské turistiky. Tu a tam se nám v horách stane, že narazíme na nějaké nepříjemné místo, kde by bylo možná dobré jištění. Naučit se zacházet s lanem se může hodit jak dětem, i nám... (Jestli ho budeme někde nosit, že...) A co se dětí týče, nejraději by byly v lanovém centru každý den, takže je zajímá všechno, kde jsou skály a jakékoli železo...
Říká se, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky, minule jsme nepřebrodili, tak proto... Kurz probíhal v Kaunergrathütte, kam jsme měli namířeno při naší
expedici Svišť. Vzali jsme to jako hozenou rukavici vyrazit o den napred a vzit to z Feichtenu přes Verpeilhütte, kde nedávno proběhla ohromná rekonstrukce. Byli jsme na sebe neskonale pyšní, jelikož se nám podařilo dorazit v čase deklarovaném na ceduli. Začínáme být pokročilí? Letos nás nevzbudilo romantické zvonění v místní kapličce. Zkažený zájezd. Po snídani jsme se ale na Madatschjoch tentokrát vydali, nikdo nám to nerozmlouval, když pominu komentáře typu:"Je to alpský terén". Co to jako znamená? Selským rozumem by si člověk řek, že to je tady asi všechno, né?
Byť byla chata docela plná korona nekorona, pamatuju si ten den snad jen dva páry, co šly v protisměru. Cestička vedla docela dlouho lánem krásně kvetoucích azalek, jak jinak, než pořád do kopce. Vzpomínali jsme na nepálské rododendronové lesy a mysleli na Nyimu. (Mají se dobře, děti mají online výuku na dálku a dvestě rodin ve vesnici dostalo rýži a olej minulý týden, jelikož přišel finanční dar od zahraničních vandráku nějakému průvodci v dědině.)Na prahu měsíční krajiny nebo chceteli v zahrádce Kaunergratu kolem 2.700m.n.m. jsme potkali dvě stáda ovčích alpinistek. Jejich módní přehlídka jistě nebyla jediným důvodem, proč jsme tentokrát ani zdaleka nedokázali zdolat trasu Verpeilhütte - Kaunergrathütte v doporučeném čase 4 hodiny a vrátili jsme se k našemu klasickém časovému schématu deklarovaný čas x2. Vyšli jsme ale brzo ráno a do večeře času dost, jak jsme dorazili, takže dobrý.
Madatschjoch je sedlo ve výšce 3030 m.n.m a momentálně vede jinudy, než před pár lety. Často tam padají šutry a povrch se mění, proto je třeba reagovat na schůdnost. Čtvrteční zásobovací vrtulník tam letěl s novým materiálem, tak se zase chystá nějaké kutění... Našinec má respekt spíš z těch železných částí cesty, jako jsou skoby a žebříky, jenže překonat suťoštěrkovou klouzačku misty napadanou na sněhu taky není žádná sranda. S Jáchoušem jsem si zase poklouzali a těšili jsme se na kurz, že nás v té hrůze naučí chodit směrem nahoru, nikoliv jezdit dolů. Vydrápat se nahoru po lanech už byla zábava. Na vrcholu sedla jsme děkovali vesmíru, že nám tehdá poslal do cesty toho pána, co nás sem tehdá nepustil, to by bylo bývalo asi nebylo dobré... Dali jsme sváču a opatrně slezli žebříky zpátky na cestičku a štrádovali si to k chalupě... Horský trenér nám pak vysvětlil,že se vlastně jedná o neoficiální ferratu a tím pádem, že se tam má chodit s jištěním. Ty dva páry, co jsme potkali šly taky jen tak. Kdysi se jednal prý o černou stezku, nicméně dnes nese označení "Alpin Route". Poslední den kurzu bychom tam měli jít...
V Kurzu nás bylo devět, dost na to, abychom dostali dva trenéry. Hurá moje touha, že nebudu nikoho cizího brzdit byla vyslyšena, naše "No Risk No Fun" rodinka (tak nás označil jeden "spolužák") nafásla vtipálka Fipse, rodáka z Kaunertalu a dlouholetého horského vůdce. Přes zimu dělá instruktora lyžovaní na ledovci a na Riffelsse a v létě vtipkuje s kurzistama tady. Báječně jsme si to společně užívali celý týden a počasí bylo nakonec o chlup lepší, než předpověď...
První den kurzu:
Pohyb ve vysokohorském prostředí, bezpečný pohyb mimo stezku, sněhové plotny, potok, lezení po jednoduché skále bez lana i s lanem. školení vázání horolezeckých uzlů
Druhý den kurzu:
Hřiště pro malé horolezce: Klettergarten. Top rope, Vorstieg
To lezeni je fakt prča, přátelé a pro dnešek se tu s Vámi loučím a jestli tyhle vedra budou trvat dál, tak vám napíšu, jak jsme vrtali díry na lana do ledovce a učili se chodit s mačkama a cepínem. Chcete?
(ah)
| Fotogalerie |
Alpská zoo nás fakt baví.
|
"Cože??? To už jsme jako u chaty?"
|
Na Verpeilhütte se dá i bydlet pár dní a chodit nalehko na výlety. Krásná příroda s tou drsnou nadosah.Zdaleka ne každá chata nabízí takovou rozmanitost.
|
"Pojď tati, vyměníme si batohy!"
|
Módní přehlídka v plném proudu.
|
Pestrost frčí i co se barvy kůže týče "All color life matters".
|
O pár metrů výš mlčí svišť, stejně nám ale neuniknul... A není ani zdaleka takovy komediant, jak ty ovečky.
|
"Mami, Němci maj strašně divný jazyky, oni si normalně vubec nedosáhnou na nos!"
|
Ve skutečnosti je to krásný a báječně chladí. Na obrázku óbr kýč...
|
Už tam budem...
|
Malej a velkej
|
Pořád ještě nevíme, kterým sedlem ta značka vede...
|
Tady to zase nesmírně klouzalo... Krok nahoru a v lepším případě tři dolů, brrrr...
|
Docela beznaděj... Jakoby to nebezpečí číhalo úplně jinde, než ho čekáš...
|
Zasloužená pauzička.
|
A zase koncentrace na plný pecky.
|
Když je sucho a soustředění, tak to není zas takový problém...
|
Tentokrát na nás chalupa vykoukla zespoda.
|
A jak! Hořcovým šnapsem. No není to žádná hitparáda... Moje srdce tluče spíš pro klečovou šiškovici, když to musí být.
|
Tam nahoře člověk cítí na plný pecky, jak je příroda mocná.
|
V našem kurzovním lágru. Pěkně všichni pohromadě.
|
Eliška slaňuje po vylezení vrcholu top rope.
|
"Jestlipak nás udržím, když spadne do gatí?"
|
"Klidně tě pustim!"
|
Už jen kousek a hurá dolů.
|
Aisha...
|
|
|
