"Vždyť přece ještě nemusím vstávat, když ještě není světlo!" Už je na světě skoro sedum let a dodnes si nevšimla, že se délka dne v průběhu roku mění...

Ve škole dělá pokroky! Relativně často přinese všecko, co si ráno brala sebou. Pochopila, že její touha naučit se číst musí být ukojena doma slabikářem, pokud to chce umět dřív než začne stanovací sezóna...

Nedávno, ješte před našima skvělýma prázdninama jsem tady psala o zkouškovém a lituju, že jsem tu nepověsila anketu, abych se mohla podívat jak mé šance odhadujete. :-) Dnes Vás možná zajímá jak to vlastně dopadlo...

Před pár měsíci mě upozornila moje bývalá spolužačka "Koloběžka" na tým kluků, který se připravuje na TOUR DE FRANCE na koloběžce. Přišlo mi to tak krásně absurdně romantické jako sen Martina Dolečka plout na doma postavené malé plachetnici kolem světa... Mám pro takové lidi slabost a urputnost, se kterou jdou za svým jakkoliv absurdím snem mi vhání slzy do očí.

Skoro bych řekla, že dělám na své balkónové zahrádce všecko stejně každý rok. Doma mi hlína s nasetými semínky v touze po vyklíčených rostlinkách s železnou pravidelností zplesniví, proto mi nezbývá než čekat až páni mrazví definitivně pověsí svoji šichtu na hřebík.

Zatímco my rodiče smutníme, že zase prší, Eliška se třepe blahem:" Huráááááááááááá, vylezou šneci na výlet!" Jak asi tušíte, tak se nám nepovedlo toho z minulého článku zachránit... Ale i tak máme dneska na balkóně sedm nových nájemníků. Nevězníme je, když budou chtít, můžou zdrhnout. :)

Nikdy by mě nenapadlo, že budeme mít zvíře aniž bychom si toho všimli. Eliška je posedlá šneky. Jakmile v noci trochu sprchne, už je odlepuje ze školkové zdi a houfně si je nosí domů, protože jsou hrozně roztomilí a ona se o ně chce starat....

Mám ráda svoje narozeniny nebo přesněji řečeno jsem moc ráda, že jsem se narodila právě v době, kdy už můžu pomaličku kupovat první sazenice rajčátek. Sice se ještě musí nedočkavě pár dní vyhřívat na jižním okně v obýváku, ale jsou nespornou předzvěstí jara...