Skoro bych řekla, že dělám na své balkónové zahrádce všecko stejně každý rok. Doma mi hlína s nasetými semínky v touze po vyklíčených rostlinkách s železnou pravidelností zplesniví, proto mi nezbývá než čekat až páni mrazví definitivně pověsí svoji šichtu na hřebík.

Zatímco my rodiče smutníme, že zase prší, Eliška se třepe blahem:" Huráááááááááááá, vylezou šneci na výlet!" Jak asi tušíte, tak se nám nepovedlo toho z minulého článku zachránit... Ale i tak máme dneska na balkóně sedm nových nájemníků. Nevězníme je, když budou chtít, můžou zdrhnout. :)

Nikdy by mě nenapadlo, že budeme mít zvíře aniž bychom si toho všimli. Eliška je posedlá šneky. Jakmile v noci trochu sprchne, už je odlepuje ze školkové zdi a houfně si je nosí domů, protože jsou hrozně roztomilí a ona se o ně chce starat....

Často jsem slýchávala tvrzení, že je tady studium hodně propojené s praxí. Nedovedla jsem si to dost dobře představit, nicméně jeden čerstvý příklad pro Vás mám...

Udělala jsem si jarní čaj a podělím se s Vámi o naše Velikonoční plány a následnou realitu... Letos jsme si řekli, že nikam nepojedeme, zůstaneme doma a konečně provětráme všecky kola.

Všechny cesty vedou do Říma a možná právě proto se dostal Vatikánský chleba i ke mně. Historie tohoto těsta se píše zhruba od konce 19. století i když množení prokvašováním je známé už z dob Antiky.

Co se má člověku vybavit, když se řekne Frankfurt? Frankfurtské párky, jablečné víno, letiště nebo snad Evropská centrální banka ? Od zeleného čtvrtka především Grüne Soße nebo chcete-li Hesensky „Grie Söß“.